II. ÚS 4256/12 #1Usnesení ÚS ze dne 22.11.2012

II.ÚS 4256/12 ze dne 22. 11. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele P. Č., advokátem nezastoupeného, směřujícím proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Aps 5/2012 ze dne 23. 8. 2012 a ze dne 27. 9. 2012, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s podáním, jímž žádá s odvoláním na zásah do svých základních práv zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2012, č. j. 7 Aps 5/2012-15, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od povinnosti platit poplatek za kasační stížnost, a současně usnesení ze dne 27. 9. 2012, č. j. 7 Aps 5/2012-21, jímž bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno.

Návrh nemá náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), meritorně se jím nelze zabývat. Stěžovatel návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Splnění této procesní povinnosti ignoruje záměrně, ačkoliv o následcích nesplnění této podmínky řízení byl Ústavním soudem v minulosti poučen v rámci řízení o mnoha desítkách svých návrhů prezentovaných jako ústavní stížnost (např. věc sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10, II. ÚS 289/11, atd.). Totéž platí i o dalších formálních náležitostech podání (rozsahu a kvalitě tvrzení, formulaci petitu, atd.) a povinnosti přiložit kopii napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Přes opakovaná poučení je i nynější návrh koncipován zcela v duchu podání předchozích, tedy nesplňuje ani základní formální požadavky zákona o Ústavním soudu.

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Soudce zpravodaj si je vědom, že v okamžiku rozhodnutí o stěžovatelově návrhu ještě nemohla uplynout stížnostní lhůta vztahující se k usnesení z 27. 9. 2012. Nicméně vzhledem ke skutečnosti uvedené již výše, tedy že stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu vadná podání zcela programově a na výzvy k nápravě nereaguje buď vůbec, anebo jejich splnění výslovně odmítá (naposledy např. v řízení sp. zn. II. ÚS 3788/12), by bylo zbytečné vyčkávat, zda ve zbytku lhůty stěžovatel přeci jen formální vady nezhojí. Krom toho odmítací usnesení nezakládá překážku rei iudicatae.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj