II. ÚS 410/02Usnesení ÚS ze dne 15.01.2003

II.ÚS 410/02 ze dne 15. 1. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2003 v senátě, složeném z předsedy

JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. p. hl. m. Prahy, akciové společnosti, zastoupené JUDr. T.S., proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. května 2002, sp. zn. 16 C 131/2002, sp. zn. 23 C 101/2002, ze dne 16. května 2002, sp. zn. 16 C 429/2001, ze dne 31. května 2002, sp. zn. 21 C 53/2002, ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 16 C 158/2002, ze dne 12. června 2002, takto:

I. Ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. II. ÚS 410/02, II. ÚS 416/02, II. ÚS 437/02, II. ÚS 443/02, II. ÚS 479/02, se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 410/02.

II. Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížnost stěžovatelky Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, sp. zn. II. ÚS 410/02, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. května 2002 (16 C 131/2002) se spojuje k rozhodnutí s ústavní stížností, sp. zn. II. ÚS 416/02, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. května 2002 (23 C 101/2002-12) se spojuje k rozhodnutí s ústavní stížností, sp. zn. II. ÚS 437/02, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. května 2002 (16 C 429/2001) se spojuje k rozhodnutí s ústavní stížností, sp. zn. II. ÚS 443/02, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. dubna 2002 (21 C 53/2002) se spojuje k rozhodnutí s ústavní stížností, sp. zn. II. ÚS 479/02, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. června 2002 (16 C 158/2002), a nadále budou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 410/02.

Ústavními stížnostmi doručenými Ústavnímu soudu, obsahově i formálně shodnými, brojila stěžovatelka proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů, protože jde o věc, která má totožný skutkový základ věci, tak i právní aspekty s věcí ústavní stížnosti, sp. zn. II. ÚS 410/02, související, je z důvodu hospodárnosti řízení namístě o všech uvedených ústavních stížnostech rozhodnout společně (§ 63 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona, § 112 odst. 1 o. s. ř.).

II.

Ústavními stížnostmi brojila stěžovatelka proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10, kterými bylo vyhověno jejím žalobám o zaplacení částky 808,- Kč a současně bylo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o nákladech řízení tak, že obecný soud přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení jen v nižší než navrhované částce, když nepostupoval dle vyhl. č. 484/2000 Sb., a z důvodu skutkové i právní jednoduchosti sporu aplikoval ust. § 151 odst. 2, věta prvá, část věty za středníkem o. s. ř. a postupoval podle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s § 7, § 11 odst.1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Stěžovatelka nejen tvrdila, že obecný soud svými rozhodnutími porušil její práva vyplývající ze zákona, ale také že došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv, a to především do práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod), do práva na veřejné projednání věci (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a postup obecného soudu byl tak v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Ze samotných ústavních stížností, ani z obsahu napadených usnesení obecného soudu, zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky shledán nebyl. Obvodní soud pro Prahu 10 v označených rozhodnutích o nákladech řízení postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., při hodnocení výše potřebných nákladů k účelnému uplatnění práva a při interpretaci předpisů jednoduchého práva ( vyhl. č. 177/1996 Sb. a vyhl. č. 484/2000 Sb.) se neocitl v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a do práv stěžovatelky nezasáhl. Ústavní stížnosti jsou takto v podstatě jen projevem nesouhlasu stěžovatelky s rozhodnutími obecného soudu, přičemž pro shodnost posuzované materie, pro odůvodnění tohoto usnesení, zcela postačí odkázat na odůvodnění obsahově shodného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. září 2002, sp. zn. III. ÚS 444/02.

Pro výše uvedené byly ústavní stížnosti stěžovatelky shledány jako zjevně neopodstatněné [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona] a bylo o nich rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3

zákona).

V Brně dne 15. ledna 2003

Vojtěch Cepl

předseda senátu