II. ÚS 41/02Usnesení ÚS ze dne 11.03.2003

II.ÚS 41/02 ze dne 11. 3. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla, soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti C. T. - I. S., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2001, sp.zn. 29 Ca 122/2000, a sp. zn. 29 Ca 168/2000, ze dne 26. listopadu 2001, takto:

I.

Ústavní stížnosti, sp. zn. II. ÚS 41/02 a II. ÚS 71/02, se spojují ke společnému řízení s věcí vedenou pod sp. zn. II. ÚS 41/02.

II.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně o zamítnutí žalob, podaných proti rozhodnutím příslušného celního úřadu, ukládajícím stěžovatelce zaplatit celní dluh, byly v souladu s § 112 odst. 1 obč. soudního řádu spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí.

Stěžovatelka brojila proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím s tím, že se jimi cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyslovila přesvědčení, že rozhodnutí o její povinnosti - zaplatit jako ručitelka celní dluhy - nemají oporu v důkazních materiálech a jsou protiústavní, když obecný soud v řízení o podaných žalobách nezkoumal, zda byly splněny zákonné předpoklady pro vznik ručitelského závazku k úhradě celního dluhu, a tedy i k povinnosti tento dluh uhradit. Za nesprávné označil dále to, že soud nevzal zřetel na důkaz, osvědčující, že zboží bylo celnímu úřadu řádně předloženo, a to i přesto, že se poskytnutý důkaz vyvrátit nepodařilo.

Stěžovatelka po argumentaci nálezy Ústavního soudu (sp. zn. IV. ÚS 446/2000, IV. ÚS 448/2000, IV. ÚS 445/2000, IV. ÚS 446/98) navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí (jak shora jsou označena) jako nezákonná, ale i nedůvodná, zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že soud na základě podaných žalob přezkoumal všechna napadená rozhodnutí celního orgánu v souladu s § 249 odst. 2 obč. soudního řádu, ve svých rozhodnutích se vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatelka v žalobách uplatnila, a tato rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Nebylo také zjištěno pochybení při aplikaci či výkladu příslušných ustanovení zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, zák. č. 13/1993 Sb., celního zákona, a zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zásah do práv, jichž se stěžovatelka v ústavních stížnostech dovolává, shledán nebyl.

Ústavní stížnost je takto v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky s rozhodnutím obecných soudů, dále odkazujeme na odůvodnění ústavní stížnosti obdobného rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 44/02, ze dne 18. února 2003.

S ohledem na uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.3 zák.

č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 11. března 2003 Vojtěch Cepl

předseda senátu