II. ÚS 383/97Usnesení ÚS ze dne 16.01.1998

II.ÚS 383/97 ze dne 16. 1. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 383/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci návrhu stěžovatelky V.K., právně zastoupené advokátem JUDr. B.G., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih, čj. 6 C 22/96, z 25. 3. 1997 a Krajského soudu v Plzni, čj. 18 Co 380/97, ze dne 11. 6. 1997, za vedlejší účasti ZD B., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se prostřednictvím svého právního zástupce obrátila na Ústavní soud ČR s ústavní stížností proti výše naříkaným rozhodnutím obecných soudů s tím, že výše zmíněnými rozhodnutími zamítly obecné soudy návrh stěžovatelky na uložení povinnosti vedlejšímu účastníku - žalovanému ZD B. se sídlem v N., v řízení před obecnými soudy - zaplatit žalobkyni částku 491.465,50 Kč s přísl.

Ústavní stížnost, došlá Ústavnímu soudu dne 13. 10. 1997, vykazovala závažné vady, byt' byla podána advokátem, JUDr. B.G. Nebyla datována - soud může jen z původního listu eventuálně dovozovat, že datem jejího sepsání je den 10. 10. 1997 - v ústavní stížnosti nebylo nikterak zmíněno, natož odůvodněno; jaké ústavní právo stěžovatelky a jakým způsobem bylo porušeno. V ústavní stížnosti nebylo doloženo, kdo je účastníkem řízení a nebyl doložen dostatečný počet stejnopisů ústavní stížnosti, jak vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto vyzval navrhovatelku k odstranění vad přípisem ze dne 25. 11. 1997. Na tento přípis reagoval včas právní zástupce navrhovatelky tím, že dodatečně označil účastníka a vedlejšího účastníka řízení a označil jako důvod ústavní stížnosti stěžovatelky porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Současně právní zástupce navrhovatelky doložil ve dvou dalších vyhotoveních stejnopisy ústavní stížnosti. Dlužno ovšem konstatovat, že tyto stejnopisy jsou podány každý na čtyřech listech, z nichž 2 listy jsou takřka zcela nečitelné. Kvalita zpracování právní stížnosti právním zástupcem je přinejmenším zarážející; v dané situaci lze říci, že byly odstraněny vady podání, jak to bylo požadováno v přípise ústavního soudu ze dne 25. 11. 1997.

II. ÚS 383/97

V daném případě Ústavní soud může pouze konstatovat, že přístup právního zástupce je natolik nedbalý, že právní vady podání, tak jak to vyžadoval ústavní soud ve svém přípisu ze dne 25. 11. 1997, odstraněny nebyly. Stejnopisy ústavní stížnosti jsou natolik nečitelné a současně neurčité, že je nelze předložit účastníkům řízení k vyjádření.

Ve snaze nepoškodit navrhovatelku ústavní stížnosti pouze pro porušení formálních náležitostí zkoumal Ústavní soud i obsahovou stránku ústavní stížnosti. Samotné odůvodnění porušení základních práv a svobod obecnými soudy pak Ústavní soud shledal jako pouhou polemiku s rozhodnutími obecných soudů. V ústavní stížnosti navrhovatelka pouze opakuje svá tvrzení, která uplatnila před soudy, s nimiž se obecné soudy postupně vypořádaly. Současně předestírá vlastní názor na rozhodnutí věci a domáhá se, aby z tohoto pohledu byly napadené rozsudky přezkoumány Ústavním soudem. Ve svých důsledcích se jedná o návrh na další přezkoumání věci v "další instanci", když se svými názory a požadavky v řízení před obecnými soudy neuspěla.

Ústavní soud - jak bylo mnohokráte uvedeno v jeho rozhodnutích - není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, ledaže by obecné soudy postupovaly v rozporu s hlavou pátou Listiny základních práv a svobod zakotvující "Právo na soudní a jinou právní ochranu".

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou proto záležitostí soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR.

Ústavní soud v tomto smyslu dospěl k závěru, že navrhovatelce nebylo porušeno její ústavní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jejím případem se soud zabýval a ve věci rozhodl.

Pokud jde o aplikaci čl. 11 Listiny základních práv a svobod, nutno uvést, že neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení uvedeného ustanovení Listiny základních práv a svobod.

Podle čl. 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 16. ledna 1998