II. ÚS 3613/20 #1Usnesení ÚS ze dne 23.03.2021

II.ÚS 3613/20 ze dne 23. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2020, č. j. 51 C 185/2019-128, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4. Tvrdí přitom, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Obvodní soud pro Prahu 4 napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení částky 3 050 Kč z titulu nákladů vzniklých v souvislosti s odtahem vozidla. Vzal totiž za prokázané, že stěžovatelka odtahovaný automobil poškodila, čímž žalovanému způsobila škodu vyšší než žalovaných 3 050 Kč. Jelikož pak žalovaný vznesl námitku započtení, soud žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil stěžovatelce, aby žalovanému nahradila náklady řízení.

3. Stěžovatelka tvrdí, že ve věci nebylo vedeno řádné dokazování a že závěry obsažené v napadeném rozsudku nejsou správné. Obvodní soud pro Prahu 4 se podle ní v odůvodnění napadeného rozsudku nikterak nevypořádal se skutečnostmi, jež v řízení tvrdila, a dokonce na ni přenesl důkazní břemeno. Podle stěžovatelky z fotografií poskytnutých žalovaným nelze dovodit, že by jeho vozidlo před odtahem nebylo poškozeno a že k poškození došlo až v důsledku odtahu. Stěžovatelka navíc zdůrazňuje, že není povinna prokazovat, že vozidlo bylo poškozené již před odtahem, jak po ní obvodní soud požadoval. Ve svém souhrnu tak podle stěžovatelky postup Obvodního soudu pro Prahu 4 porušil ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., "a tedy v konečném důsledku zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces."

4. Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

5. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobami oprávněnými a řádně zastoupenými. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. Ústavní soud také připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí považuje za ústavně konformní a že shora vymezené důvody ke svému zásahu v projednávané věci neshledal.

6. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení vedeném pro částku 3 050 Kč s příslušenstvím. Jedná se tedy o částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat odvolání ani dovolání. Tuto skutečnost nelze při rozhodování o ústavní stížnosti opomenout. Při posuzování případných pochybení orgánů veřejné moci totiž Ústavní soud mj. přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z tohoto důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, které jsou svojí povahou bagatelní. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 762/19 ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 3462/16 ze dne 15. 11. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud opakovaně uvádí, že samotná výše, od níž lze určitou částku považovat z pohledu ústavněprávního přezkumu za bagatelní, není pevně stanovena. Je ji tudíž nutno posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, včetně jeho charakteru a možností účastníků (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 762/19 ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 315/17 ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1998/16 ze dne 28. 7. 2016). Ústavní soud s ohledem na okolnosti věci došel k závěru, že částku, která je předmětem tohoto řízení, lze ve světle citované judikatury označit za částku bagatelní.

7. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti (s výjimkou extrémních situací) pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2507/19 ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3247/07 ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. IV. ÚS 695/01 ze dne 29. 4. 2002). O extrémní situaci by se přitom jednalo zejména tehdy, pokud by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily, nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3659/10 ze dne 15. 2. 2012 (N 32/64 SbNU 339) a contrario nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 103/10 ze dne 11. 3. 2010). Důvodem, pro který Ústavní soud výjimečně přezkoumává napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci i v případě bagatelních částek, může být také okolnost, že se v konkrétním případě jedná o zcela zjevný zásah do základních práv stěžovatele (popřípadě jiných osob), anebo tento případ evidentně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a to např. potřebou ústavněprávně vyložit (potenciální) kolizi mezi některými základními právy a ústavními hodnotami, popř. zájmy státu. Vady podobného charakteru, popřípadě zmíněnou potřebu ústavněprávního výkladu, však Ústavní soud v dané věci nezjistil.

8. Pro posouzení věci Obvodním soudem pro Prahu 4 byl klíčový skutkový závěr, podle něhož vozidlo bylo po odtahu v době převzetí žalovaným poškozeno na levých i pravých zadních dveřích. To vzal soud za prokázané jak na základě fotodokumentace poškození vozidla, tak i na základě zápisu v protokolu o převzetí, kterému nikdo neodporoval. Tento skutkový závěr je dle Ústavního soudu opřen o rozumné hodnocení provedených důkazů.

9. Skutečnost, že panují jisté pochybnosti o tom, zda vozidlo bylo poškozeno již před odtahem, je zcela logická. Nepochybně nelze po provozovateli vozidla požadovat, aby pořizoval jeho fotodokumentaci (ideálně obsahující časovou známku) každý den. Pokud tedy žalovaný poskytl fotografie z doby před odtahem, na nichž bylo vozidlo nepoškozené, nelze považovat požadavek soudu, aby stěžovatelka doložila, že vozidlo naopak v době odtahu již poškozeno bylo, za přemrštěný. Po stěžovatelce, která vozidla z pozemních komunikací odtahuje pravidelně, lze spravedlivě požadovat, aby věnovala rozumnou péči dokumentaci stavu vozidla před odtažením a po něm - již proto, aby předešla podobným sporům. Za situace, kdy tak neučinila, a nebyla tudíž schopna adekvátně reagovat na skutková tvrzení a důkazní návrhy žalovaného, nepovažuje Ústavní soud postup Obvodního soudu pro Prahu 4 za protiústavní.

10. Ústavní soud shrnuje, že řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 proběhlo v souladu s principy spravedlivého procesu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Tento obecný soud extrémně nevybočil z ústavních mantinelů pro hodnocení skutkového stavu, a standard vyžadovaný pro zásah Ústavního soudu v bagatelních věcech tudíž nebyl naplněn. Na základě toho Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu