II. ÚS 3069/07 #1Usnesení ÚS ze dne 17.03.2008

II.ÚS 3069/07 ze dne 17. 3. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky L. T. H. L., zastoupené advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 6. 2003 sp. zn. 3 T 84/2003, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 22. 11. 2007 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, neboť je přesvědčena, že obecný soud porušil její ústavně zaručená práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 3 T 84/2003 a z návrhu stěžovatelky zjistil následující:

Předmětným trestním příkazem ze dne 20. 6. 2003 soud stěžovatelku uznal vinnou ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1, písm. b) trestního zákona, a odsoudil ji k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu dvou let. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 27. 10. 2004. Dne 10. 4. 2006 stěžovatelka podala prostřednictvím svého obhájce proti trestnímu příkazu odpor, v němž tvrdí, že trestní příkaz jí nikdy nebyl doručen do vlastních rukou, jak ukládá zákon, neboť podpis na doručence založené ve spisu není jejím podpisem. Z jiných částí spisu je údajně patrné, že se stěžovatelka podepisuje odlišně. Vzhledem k tomu, že jí nebyl trestní příkaz dosud řádně doručen, lhůta pro podání odporu jí dosud nezačala běžet. Pokud soud vyřídil celou záležitost pouhým sdělením s odkazem na odpovědnost držitele poštovní licence při doručování trestního příkazu, nepostupoval podle jejího názoru správně a ocitl se v průtazích. Předně měl vyhovět návrhu stěžovatelky, aby byl v této věci zpracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví, v němž by byl podpis stěžovatelky podroben grafologickému zkoumání.

Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat materiální stránkou věci, věnuje se přezkumu návrhu po stránce formální, tedy z hlediska toho, zda ústavní stížnost vykazuje veškeré náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že stížnost lze úspěšně podat teprve poté, co byly marně vyčerpány všechny prostředky k ochraně subjektivního práva, poskytnuté zákonem. Jinak je ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

A právě o takový případ, totiž nepřípustnost návrhu pro nevyčerpání všech zákonných procesních prostředků daných k ochraně práva, jde i v posuzované záležitosti. Proti účinkům trestního příkazu se lze bránit podáním odporu podle ustanovení § 314g trestního řádu. Pokud účastník soudního řízení práva podat proti trestnímu příkazu podle platného práva odpor nevyužije, nemůže proti němu úspěšně brojit ani ústavní stížností.

Na tomto závěru nic nemění ani hlavní námitka stěžovatelky, že jí soud trestní příkaz řádně nedoručil. Ústavní soud je s ohledem na úhel pohledu, z něhož je povolán věc posuzovat, nucen vycházet ze skutečnosti, že obecný soud měl doručení platebního rozkazu řádně vykázáno. Ústavnímu soudu nepřísluší provádět dokazování k otázce, zda podpis na doručence je autentickým podpisem stěžovatelky či nikoliv. Ze spisu vyplývá, že soud dotazem na příslušné oddělení cizinecké policie zjišťoval, na jaké adrese je stěžovatelka přihlášena k pobytu. Dne 26. 9. 2003 mu bylo sděleno, že je přihlášena na adrese Luční 17, Aš (č.l. 37 spisu). K druhé jeho žádosti bylo oddělením cizinecké police dne 28. 6. 2004 soudu sděleno, že je stěžovatelka hlášena k pobytu na téže adrese v Aši (č.l. 44 spisu). Ve spisu je na č.l. 30 založena doručenka do vlastních rukou, z níž vyplývá, že stěžovatelka si předmětný trestní příkaz spolu s jeho překlady doručovaný na stěžovatelčino jméno včetně data jejího narození na výše uvedené adrese dne 18. 10. 2004 převzala do vlastních rukou a doručenku podepsala. K dotazu soudu příslušná pošta soudu sdělila (č.l. 59 spisu), že příjemce předmětné zásilky při jejím předání dne 18. 10. 2004 předložil pas, jehož číslo se shoduje s číslem cestovního pasu stěžovatelky. Na téže adrese byla navíc do vlastních rukou stěžovatelky doručena dne 15. 12. 2004 i výzva k vycestování (č.l. 46 spisu).

Za této situace nelze soudu vytýkat, že si nevyžádal znalecký posudek z oboru písmoznalectví, resp., že ve smyslu ustanovení § 314g odst. 2 trestního řádu trestní příkaz nezrušil a nenařídil ve věci hlavní líčení, neboť takový postup soudu zákon ukládá toliko v případě, kdy je oprávněnou osobou podán odpor ve lhůtě osmi dnů od doručení trestního příkazu. Taková situace však v posuzované věci nenastala. V této souvislosti lze upozornit na fakt, že stěžovatelka, byť odpor podávala po roce a půl od vykázaného doručení trestního příkazu, s odporem nespojila žádost o navrácení lhůty podle § 61 trestního řádu.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2008

Stanislav Balík

soudce zpravodaj