II. ÚS 281/21 #1Usnesení ÚS ze dne 10.02.2021

II.ÚS 281/21 ze dne 10. 2. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Terezie Regnardové, proti blíže neoznačeným usnesením Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podáním adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 1, Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, Nejvyššímu soudu a Ústavnímu soudu, označeným jako "dovolání, ústavní stížnost - prodloužení lhůty, žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení jednoho nezávislého a kvalifikovaného právního zástupce k dovolání a následně i k ústavní stížnosti" stěžovatelka napadla dvě blíže neoznačená rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaná v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 14/2019, ve kterém se stěžovatelka jako minoritní akcionář domáhá žalobou proti Třineckým železárnám, a. s., a Moravia Steel, a. s., finančního plnění (doplatku) za převzetí akcií. Z obsahu podání lze mít za to, že Městský soud v Praze rozhodl o místní příslušnosti Okresního soudu ve Frýdku-Místku, s čímž stěžovatelka nesouhlasí. Podání obsahuje výhrady vůči jejímu stávajícímu právnímu zástupci a prosbu "o zákonnou pomoc s urychleným vydáním platebního rozkazu a předběžného opatření" vůči oběma žalovaným.

2. Podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], zejména však stěžovatelka nebyla pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž na výzvy k odstranění vad svých návrhů nereagovala, vytčené vady neodstranila a její návrhy musely být odmítnuty jako věcně neprojednatelné. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, jakož i o skutečnosti, že Ústavní soud není oprávněn ustanovit stěžovatelům zástupce (srov. např. výzvy z března 2018 ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 605/18 či sp. zn. III. ÚS 983/18).

5. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě (srov. z poslední doby též usnesení sp. z. II. ÚS 1668/19 ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 2068/20 ze dne 12. 8. 2020 a řada dalších).

6. Pokud stěžovatelka označila svoje podání jako ústavní stížnost a rovněž jako "žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta", Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka si z předchozích poučení musí být vědoma toho, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro toto řízení přichází v úvahu toliko určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelka musí sama obrátit na Českou advokátní komoru.

7. Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí téže stěžovatelky, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2021

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka