II. ÚS 2803/11 #1Usnesení ÚS ze dne 06.10.2011

II.ÚS 2803/11 ze dne 6. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti JUDr. Jana Parasky, soudního exekutora, se sídlem v Mostě, zastoupeného Mgr. Lumírem Veselým, advokátem advokátní kanceláře Růžička & Veselý, se sídlem v Praze, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 177/2011-25 ze dne 27. července 2011, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a 1) P. D. a 2) L. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 20. září 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Jím bylo k odvolání vedlejšího účastníka řízení 1) [tam oprávněného] změněno usnesení stěžovatele (jako soudního exekutora) č. j. 130 EX 3547/08-14/E1 ze dne 27. ledna 2011 tak, že exekuce nebyla zastavena. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 1 a čl. 95 Ústavy České republiky, a čl. 9 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že vyzval vedlejšího účastníka řízení 1) k úhradě zálohy na náklady exekuce ve výši 1.500 Kč a po marném uplynutí lhůty k zaplacení exekuci zastavil.

3. Stěžovatel obecnému soudu vytýká, že jeho rozhodnutí je v rozporu se stanoviskem Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (ST 23/42 SbNU 545), kterým byla vyvrácena domněnka obsažená v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 609/2008 ze dne 14. května 2009, podle níž dnes nesolventní povinný nemusí být nesolventním v budoucnu. Poukazuje na to, že se opíral o ustanovení § 90 odst. 3 exekučního řádu, jež mu dává oprávnění požadovat zálohu na náklady exekuce, a to vymezení časového okamžiku, kdy tak má učinit. Nesouhlasí tedy se závěrem obecného soudu, že tak nemůže učinit až dva roky po zahájení exekučního řízení.

4. Ještě předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu ústavní stížnosti, je vždy povinen nejprve zjistit, zda jsou k tomu všechny procesní předpoklady.

5. Ústavní soud ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, jehož se sám stěžovatel dovolává, mimo jiné vyložil, že exekutor má v průběhu řízení dvojí postavení a jeho charakter se mění. Je třeba odlišovat vlastní exekuční činnost při vymáhání pravomocného rozhodnutí, kde vystupuje jako veřejný činitel, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech řízení, kdy je v postavení účastníka řízení. V jiné souvislosti pak Ústavní soud v minulosti vyložil, že pokud stěžovatel v řízení vystupuje v pozici orgánu vrchnostensky rozhodujícího, tak postrádá aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti (sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99, ST 9/16 SbNU 372).

6. V posuzovaném případě stěžovatel - soudní exekutor - napadá rozhodnutí obecného soudu, kterým bylo změněno jeho rozhodnutí, coby vrchnostenského orgánu nadaného veřejnou mocí vést exekuční řízení. Otázka náhrady nákladů exekuce byla tudíž toliko akcesorickou a obecný soud o ní s ohledem na povahu věci vůbec nerozhodoval.

7. Za těchto okolností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, coby návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj