II. ÚS 246/11 #1Usnesení ÚS ze dne 01.03.2011

II.ÚS 246/11 ze dne 1. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1) I. N. a 2) Doc. MUDr. J. N., obou zastoupených JUDr. Tomášem Zejdou, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 469/2010-45 ze dne 21. října 2010, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 14 C 226/2008 ze dne 27. května 2010, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a 1) J. Š. a 2) DAREA, a. s., se sídlem Liborova 3, Praha, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 24. ledna 2011 se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich bylo usnesením soudu prvního stupně zastaveno řízení, kterým se stěžovatelka domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou byl převeden spoluvlastnický podíl vedlejší účastnice ad 1) na určitých nemovitostech vedlejšímu účastníkovi řízení ad 2), stěžovatelce bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici řízení ad 1) na náhradě nákladů řízení 9.600 Kč a bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi stěžovateli (tam žalobkyní a vedlejším účastníkem řízení na její straně) a vedlejším účastníkem řízení ad 2) (tam druhou žalovanou) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením odvolacího soudu byly k odvolání stěžovatelů potvrzeny nákladové výroky soudu prvého stupně. Stěžovatelka tvrdí, že postupy obecných soudů jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces.

2. Stěžovatelé konkrétně namítají, že z protokolu o jednání před soudem prvního stupně a z obsahu spisu zřejmé, že stěžovatelka vzala důvodně podanou žalobu zpět pro chování žalovaných. Stěžovatelka se domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy mezi vedlejšími účastníky řízení a v průběhu ústního jednání konaného dne 21. dubna 2010 byly provedeny důkazy listinami předloženými vedlejší účastnicí řízení ad 1) z nichž je patrno, že v době po podání žaloby byla předmětná kupní smlouva zrušena dohodou ze dne 23. října 2008. Nesouhlasí tedy se závěrem odvolacího soudu, že z obsahu spisu nelze dovodit, že by žaloba byla vzata zpět pro chování vedlejších účastníků řízení.

3. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 14 C 226/2008, z nějž zjistil, že se žalobkyně žalobou podanou dne 14. srpna 2008 domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené ohledně spoluvlastnického podílu na určitých nemovitostech mezi vedlejšími účastníky řízení. Stěžovatelka tvrdila, že tím bylo porušeno její předkupní právo k těmto spoluvlastnickým podílům. Podáním ze dne 3. června 2009 se k žalobě vyjádřila vedlejší účastnice ad 1). Navrhla zamítnutí žaloby a mimo jiné namítala, že je stěžovatelce dobře známo, že předmětná kupní smlouva byla zrušena, a že bylo usnesením ze dne 30. října 2008 zastaveno vkladové řízení, které se smlouvy týkalo. Tyto informace měla stěžovatelka obdržet při opakovaném nahlížení do spisu katastrálního úřadu. Proto podle vedlejší účastnice řízení ad 1) odpadl naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Soud prvního stupně nařídil ústní jednání na 15. března 2010, kam se dostavil stěžovatel s tím, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně - stěžovatelky. Soudce konstatoval, že s ohledem na to musí být jednání odročeno, aby byla o tomto vstupu informována na jednání nepřítomná vedlejší účastnice řízení ad 2). Před odročením je v protokole zaznamenána porada mezi stěžovatelkou a jejím zástupcem ohledně toho, co bylo míněno zrušením smlouvy. Podáním ze dne 19. dubna 2010 se stěžovatelka vyjádřila k vyjádření vedlejší účastnice řízení ad 1) a navrhla upřesnění žaloby. V tomto podání mimo jiné uvedla, že se o zrušení kupní smlouvy mohla dozvědět nejdříve dne 24. října 2008, tedy až po podání žaloby.

5. Při ústním jednání soudu prvního stupně dne 21. dubna 2010 stěžovatelka setrvala na podané žalobě a zástupce stěžovatele uvedl, že se teprve toho dne dozvídá, že byla napadená smlouva zrušena, a požádal, aby mu bylo umožněno do listin nahlédnout. Pak byl mimo jiné proveden důkaz listinou ze dne 23. října 2008 a bylo vyhlášeno usnesení podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu. Tím byla stěžovatelka poučena, že má soud na věc jiný právní názor, konkrétně nemá zato, že by byl naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Po dalších procesních krocích při jednání vzala stěžovatelka žalobu zpět a přítomní další účastníci řízení s tím vyslovili souhlas. Posléze bylo jednání odročeno na neurčito za účelem zjištění stanoviska nepřítomné vedlejší účastnice řízení ad 2). Nakonec bylo vydáno usnesení, jež je napadeno ústavní stížností a k odvolání stěžovatelů poté usnesení odvolacího soudu, jež je rovněž napadeno ústavní stížností.

6. Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

7. Ústavní soud v minulosti vyložil, že právo na soudní ochranu nezaručuje úspěch v soudním řízení, nýbrž "toliko" to, že se obecný soud musí podaným návrhem zabývat a nemá právo ho odmítnout, jsou-li splněny procesní podmínky pro jeho jednání (sp. zn. Pl. ÚS 36/93, N 24/1 SbNU 175). V nálezu sp. zn. IV. ÚS 288/05 (N 183/51 SbNU 253) pak konkrétně při přezkumu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 občanského soudního řádu označil Ústavní soud za rozporné s principy spravedlivého procesu, aby obecný soud svým nákladovým rozhodnutím vybízel účastníky řízení k tomu, aby setrvávali stůj co stůj na svých návrzích a pokračovali v soudním řízení i za situace, kdy toto již fakticky ztratilo na účelu.

8. V posuzované věci je zřejmé, že stěžovatelka nejpozději poté, co obdržela vyjádření vedlejší účastnice řízení ad 1) ze dne 3. června 2009, měla minimálně indicie o tom, že účelu řízení - v procesním slova smyslu, tedy odklizení smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů mezi vedlejšími účastníky řízení - bylo dosaženo. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že stěžovatelka nevylučovala, že o tom mohla vědět i dříve, byť nikoliv před podáním žaloby. U ústního jednání konaného soudem prvního stupně dne 21. dubna 2010 bylo tedy zásadní otázkou, zda vzdor dosaženému účelu bude stěžovatelka na podané žalobě nadále trvat. Stěžovatelka setrvala v celém rozsahu na své žalobě, tedy konkludentně i na tvrzení, že je nadále dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy. Svůj procesní postoj změnila teprve poté, co byla soudem prvního stupně informována o tom, že má v posledně uvedeném bodě odlišný právní názor. Jakkoliv lze vyjít z toho, že uvedený odlišný právní názor obecného soudu byl v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných (zde vedlejších účastníků řízení) po podání žaloby, tak lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že zpětvzetí žaloby nebylo v přímé příčinné souvislosti s jednáním žalovaných. Nic na tom nemění, že jednání žalovaných rovněž předcházelo zpětvzetí žaloby. Závěr obecných soudů, které důsledně vyšly z vývoje procesního postoje stěžovatelky a shledaly v něm procesní zavinění zastavení řízení, lze tedy považovat za ústavně souladný. Obecné soudy v něm naplnily principy, které byly vyloženy v předchozím bodu.

9. Ústavní soud tedy neshledal, že došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu