II. ÚS 246/02Usnesení ÚS ze dne 23.07.2002

II.ÚS 246/02 ze dne 23. 7. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Janouškem, Advokátní kancelář se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 27 E 2113/2001, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 15 Co 78/2002, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 19. 4. 2002 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená usnesení Okresního soudu Plzeň-město a Krajského soudu v Plzni. Tvrdil, že oba soudy tím, že rozhodly o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, mu odňaly možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Poukázal přitom na své majetkové poměry a namítal, že nemá peníze na zaplacení soudního poplatku. Navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.

V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu oznámil, že jeho mandant zemřel. Tato skutečnost byla ověřena dotazem na správní odbor Úřadu městské části Praha 10. Ze zaslaného úmrtního listu bylo zjištěno, že stěžovatel zemřel dne 30. 4. 2002.

Institut zastavení řízení upravuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") v ustanovení § 77, které na situaci popsanou shora nedopadá. Řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel, nelze tudíž podle uvedeného ustanovení zastavit.

Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

Podle ustanovení § 107 odst. 1, věta prvá občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle ustanovení § 107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 občanského soudního řádu, § 7 odst. 2 občanského zákoníku), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že obecné soudy tím, že nevyhověly jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, porušily jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, jež jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, a nepřecházejí tudíž na jeho právní nástupce. Při posouzení dané otázky se Ústavní soud zabýval i povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy. Vyšel mimo jiné z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž přiznání práva na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 občanského soudního řádu nepřechází na zákonného právního nástupce účastníka (srov. Rc 14/76, Sb.s.r. 76, 6 - 7: 331). Aplikovatelnost ustanovení § 138 občanského soudního řádu je totiž podmíněna existencí účastníka, jenž navrhuje své osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení a soud je povinen řízení zastavit.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 107 odst. 5 občanského soudního řádu s odkazem na ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, zastavit, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 23. července 2002

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu