II. ÚS 198/96Usnesení ÚS ze dne 24.08.1996

II.ÚS 198/96 ze dne 24. 8. 1996

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II .ÚS 198/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky D.K., zastoupené advokátem JUDr. P.G., o ústavní stížnosti spolu s návrhem na zrušení vyhlášky obce S., č. 3/96 a návrhem na vydání předběžného opatření, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhala vydání nálezu, kterým by bylo rozhodnuto, že je oprávněna provozovat veřejné produkce v období od 15. 5. do 15. 9. běžného roku v době od 21.00 do 4.00 hodin. Spolu s ústavní stížností uplatnila návrh na zrušení vyhlášky č. 3/96 obce S. s tím, že porušuje čl. 11 odst. 1 a 3 a dále čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Dále se domáhala vydání předběžného opatření, kterým by byla účinnost vyhlášky předběžně pozastavena. V odůvodnění svého návrhu uvedla, že smyslem vydané vyhlášky nebylo nic jiného, než omezení její podnikatelské činnosti, kterou v objektu s tančírnou v rekreační oblasti provozuje, přičemž právě vyhláška ve svém č1. 3 toto umožňuje pouze do

1

II. ÚS 198/96

24.00 hodin, ačkoliv na druhé straně přímo v obci se veřejné produkce mohou konat i po 24.00 hodině, jak je tomu například pokud jde o obecní hospodu. Dále uvedla, že v jiných obcích v okolí rekreační oblasti ŽP podnikatelé podobné problémy nemají, a zdůraznila, že má-li podnikatelské oprávnění, nemůže obec rozhodnout, kdy podnikat může a kdy ne. Současně poukázala i na rozpor článku 5 odst. 1 vyhlášky s § 30 živnostenského zákona, kde je uvedeno, že kontrolovat dodržování vyhlášky jsou oprávněni příslušníci PČR a osoby pověřené radou obce. V této souvislosti poukázala na obdobnost s hlídkami LM a pomocné stráže VB. Konečně se pozastavila i nad pojmem "neodůvodněný hluk motorových vozidel" s tím, že se obrátila i na přednostu o.ú. ve věci protiústavnosti uvedené vyhlášky, avšak bezvýsledně.

K tomu, aby předmětný návrh mohl být ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem vyžadované náležitosti, zakotvené zejména v § 30 odst. 1, § 34, § 72 a násl. cit. zákona. Všechny uvedené náležitosti musí splňovat rovněž ústavní stížnost, se kterou je podle § 74 cit. zák. spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení a návrh na vydání předběžného opatření podle § 80 cit. zák.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. V případě navrhovatelky by to v souvislosti s námitkou protiústavnosti vyhlášky č. 3/96 obce S. bylo buď rozhodnutí podle č1. 5 odst. 3 napadené vyhlášky a nebo podle § 46 odst. 2 a dále § 51 až 88 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z podaného návrhu však nevyplývá, že by k takovému zásahu orgánu veřejné moci došlo. Za této situace má ústavní soud za to, že navrhovatelka neprokázala základní náležitost ústavní stížnosti,

2

II. ÚS 198/96

totiž zásah orgánu veřejné moci, a proto nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout. Jak vyplývá z uvedeného, již návrh na vydání předběžného opatření i návrh na zrušení zákona nebo jednotlivých ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti, resp. jejím předpokladem je, že tato bude přijata a bude mít zákonem č. 182/1993 Sb. předepsané náležitosti. Konečně dlužno dodat, že za zásah orgánu veřejné moci nelze považovat legislativní činnost, jakož i vydání obecně závazného předpisu, tj. vyhlášky, a to ani v tom případě ne, když jak navrhovatelka tvrdí, její ustanovení porušují základní lidská práva (srov. též nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 120/94; I. ÚS 92/94).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 24. 8. 1996soudce - zpravodaj

3