II. ÚS 165/03Usnesení ÚS ze dne 04.11.2004

II.ÚS 165/03 ze dne 4. 11. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. PhDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného JUDr. R. P., advokátem, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 47Co 563/2001, a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 5C 69/2000, za účasti 1) Krajského soudu v Ústí nad Labem a 2) Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a 1) P. D. a 2) M. D., obou zastoupených JUDr. J. T., CSc., advokátem, jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 47Co 563/2001, a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 5C 69/2000. Tvrdí, že napadenými rozsudky bylo porušeno jeho Ústavou zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), porušena rovnost stran podle čl. 37 odst. 3 Listiny, a dále jimi byl porušen čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), neboť soudy nepostupovaly nezávisle a nestranně.

Žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech se stěžovatel domáhal proti vedlejším účastníkům odstranění fekální jímky, plotu a dřevěné pergoly z pozemku v k. ú. Mukoděly, který je v jeho vlastnictví. V průběhu řízení k jeho návrhu soud připustil změnu žaloby tak, že se domáhal odstranění plotu a dřevěné pergoly, a pokud jde o fekální jímku, navrhl, aby byla přikázána do jeho vlastnictví proti zaplacení částky 5.000 Kč. Okresní soud v Lounech, rozsudkem napadeným ústavní stížností, žalobu zamítl. Krajský soud tento rozsudek potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že soudy neúplně zjistily skutkový stav věci, a to proto, že neprovedly důkaz geometrickým plánem, na oddělení stavební parcely v k. ú. Mukoděly. Toto, podle jeho názoru, vedlo k nesprávnému skutkovému zjištění, jehož důsledkem bylo vadné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že opomenutí tohoto důkazu obecnými soudy, je protiústavním porušením zásad hodnocení důkazů a porušením povinnosti v rozhodnutí vyložit, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil. Tím obecné soudy porušily čl. 36 odst. 1 Listiny. V takovém postupu dále spatřuje porušení zásady rovnosti účastníků v řízení, zakotvené v čl. 37 odst. 3 Listiny, která je promítnuta do ustanovení § 18 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").

K ústavní stížnosti se vyjádřili oba účastníci řízení. Oba shodně odkázali na odůvodnění svých rozhodnutí, s tím, že ústavní stížnost považují za nedůvodnou.

Dále se vyjádřili vedlejší účastníci řízení prostřednictvím svého právního zástupce. Vyvraceli argumentaci opírající se o tvrzení, že se soudy nezabývaly geometrickým plánem, a odkázali zejména na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, ve kterém se soud tímto důkazem podrobně zabýval. Tvrzení stěžovatele, že mu nebyla poskytnuta soudní ochrana je proto bez reálného obsahu.

Ústavní soud si dopisem ze dne 3. 2. 2004 vyžádal spis Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 5 C 69/2000. Tento spis byl Ústavnímu soudu doručen Krajským soudem v Ústí nad Labem až dne 15. 10. 2004. Z obsahu tohoto spisu zjistil, že na č. l. 16 je založena fotokopie geometrického plánu, č. zak. 761-227/75, jako součást kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků, ze dne 4. 2. 1976. V protokole o jednání ze dne 3. 5. 2001 na č. l. 27 p. v. se konstatují listinné důkazy, provedené soudem prvého stupně jejich přečtením, a mezi nimi je uvedena kupní smlouva a smlouva o zřízení práva osobního užívání ze dne 4. 2. 1976, jejíž nedílnou součástí byl shora uvedený geometrický plán.

V odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku na č. l. 37 spisu p. v. (strana 2 rozsudku) se soud prvého stupně podrobně zabývá provedenými listinnými důkazy a konkrétně i předmětným geometrickým plánem a vysvětluje na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že vedlejší účastníci vydrželi vlastnické právo k pozemku, na kterém jsou postaveny stavby, které byly předmětem soudního řízení.

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I.stupně. V odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně když uvedl, že správně hodnotil provedené důkazy a na základě jejich hodnocení dospěl i ke správným právním závěrům, a to, že vedlejší účastníci pozemek, na kterém se nachází sporné stavby, nabyli do vlastnictví vydržením.

Na základě výše uvedených podkladů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srovnej čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy).

Stěžovatel především tvrdí, že soudy neúplně zjistily skutkový stav věci tím, že neprovedly důkaz geometrickým plánem na oddělení pozemku p. č. 18/2, k. ú. Mukoděly. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 95/97 (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 8. Nález č. 76. str. 231) dovodil, že důkaz v řízení provedený nelze obecným soudem v rozhodnutí (jeho odůvodnění) opomenout jen proto, že sám o sobě je v rozporu s tím, co tento soud - s ohledem na své závěry stran skutkových zjištění plynoucích z jiných důkazů - pokládá za skutečnosti prokázané; takovéto opomenutí je zcela zřetelným a současně i protiústavním porušením zásad stran hodnocení důkazů a zejména i kogentně uložené povinnosti (v rozhodnutí) vyložit, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazu řídil, když ty které skutečnosti vzal za prokázány. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahu nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoliv, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře a které opomine.

V projednávaném případě Ústavní soud zjistil, že důkaz o který je stěžovatelem tvrzeno, že nebyl proveden, proveden byl, a tato skutečnost je řádně zaprotokolována na č. l. 27 p. v. spisu, jak je zmíněno shora. Pokud měl stěžovatel výhrady ke čtení listinných důkazů, konkrétně např. ke čtení kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 4. 2. 1976, např. v tom smyslu, že nebyl konstatován geometrický plán, který je nedílnou součástí smlouvy, měl tuto připomínku vznést při jednání u soudu. Ze spisu se ovšem podává, že důkazy byly přečteny bez námitek. V tomto případě tedy nejde o opomenutý důkaz ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu.

Ani další tvrzení stěžovatele, že obecné soudy v písemném vyhotovení svých rozsudků důkaz geometrickým plánem opominuly, není správné. S tímto důkazem se vypořádal soud prvého stupně i soud odvolací. Jejich hodnocení považuje Ústavní soud za ústavně konformní a neshledává zde žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by vedly k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na řádný proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy obou stupňů tedy dodržely zásadu volného hodnocení důkazů, tak jak je vyložena ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu.

Stěžovatel nebyl postupem obecných soudů postaven do nerovného postavení k dalším účastníkům řízení. Z obsahu soudního spisu Ústavní soud nezjistil, že by mu bylo upřeno právo účastnit se jednání u soudu, že by byl omezován při realizaci procesních práv v rámci probíhajícího řízení, ani že by soudy v daném případě postupovaly zaujatě, nebo, že by byly nezákonným způsobem ovlivňovány. Neshledal tedy porušení čl. 90 Ústavy.

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43, odst. 2, písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu