II. ÚS 1486/08 #1Usnesení ÚS ze dne 08.07.2008

II.ÚS 1486/08 ze dne 8. 7. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3 4. 2008, č.j. 24 Co 142/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 17. 6. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž brojil proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.

Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (stěžovatel nebyl právně zastoupen a v podání rovněž absentovala jakákoliv ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele), byl stěžovatel přípisem ze dne 19. 6. 2008 vyzván k jejich odstranění, a to ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude jeho návrh odmítnut.

Stěžovateli byla citovaná výzva doručena dne 25. 6. 2008. Dne 27. 6. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti ze dne 20. 6. 2008, kde stěžovatel uvádí určité skutečnosti, nicméně vytýkané vady odstraněny nebyly. Dne 2. 7. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno druhé doplnění ústavní stížnosti, kterou stěžovatel reaguje na předmětnou výzvu Ústavního soudu žádostí o prodloužení lhůty k ustanovení advokáta, neboť až dne 30. 6. 2008 požádá Českou advokátní komoru v Praze o přidělení advokáta k zastupování před Ústavním soudem.

Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět, neboť považuje lhůtu 5 dnů k odstranění vad za přiměřenou a to i z důvodu, že se stěžovatel na Ústavní soud v minulosti již několikrát obracel. Soudce zpravodaj přitom zvážil, zda v konkrétním případě stěžovatele bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatele nelze ani odhlédnout od skutečností, že stěžovatel jednak podal ústavní stížnost až ke konci šedesátidenní lhůty stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu k podání ústavní stížnosti, a jednak v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, mu, vzhledem k faktu, že byl v minulosti již šestkrát účastníkem řízení před Ústavním soudem (řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 564/02, II. ÚS 611/02, II..ÚS 250/03, II. ÚS 224/06, III. ÚS 789/06 a III. ÚS 855/06), musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem. Proto, jak vyplývá z tvrzení stěžovatele, fakt, že podal žádost České advokátní komoře o přidělení advokáta k zastupování před Ústavním soudem až dne 30. 6. 2008, tj. v poslední den Ústavním soudem prodloužené lhůty k podání bezvadné ústavní stížnosti dle zákona o Ústavním soudu, svědčí spíše o liknavém přístupu stěžovatele, než-li o jeho skutečné nemožnosti splnit požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti.

Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2008

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj