I. ÚS 782/15 #1Usnesení ÚS ze dne 22.04.2015

I.ÚS 782/15 ze dne 22. 4. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Z. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, zastoupeného Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova 50, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 3 Tdo 1434/2014-31 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2013 č. j. 9 To 420/2013-642, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně zaručených práv - práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny - domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 1. 2012 č. j. 2 T 247/2011-611 byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010 (dále jen "tr. zák."), za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a trest propadnutí věcí.

3. Odvolání stěžovatele proti odsuzujícímu rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 2013 č. j. 9 To 420/2013-642 pro nedůvodnost zamítl. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. 11. 2014 č. j. 3 Tdo 1434/2014-31 odmítnuto se závěrem, že bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

II.

Obsah ústavní stížnosti

4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno především tím, že obecné soudy rozhodly v trestní věci stěžovatele v rozporu s principem presumpce neviny, neboť jimi vyslovené právní závěry nevyšly z řádného a důsledného dokazování. Stěžovatel namítal, že nevyráběl a nedistribuoval drogu pervitin, avšak látku paracetamol, která není zakázanou. Obecnými soudy nebyly řádně hodnoceny důkazy podporující obhajobu stěžovatele. Stěžovatel zdůraznil i nepoužitelnost, resp. nezákonnost některých provedených důkazních prostředků.

III.

Právní posouzení

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

6. Z ústavněprávního pohledu lze tedy posuzovat toliko otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv či svobod. Pochybení obecných soudů dosahující ústavní intenzity však Ústavní soud v řešené věci neshledává.

7. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci není úkolem Ústavního soudu nahrazovat hodnocení důkazů provedených v trestním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s jejich hodnocením sám neztotožňoval [viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].

8. Objektem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zák. je zájem na ochraně před obecným nebezpečím záležejícím v ohrožení či porušení významných hodnot. Objektivní stránka tohoto trestněprávního deliktu spočívá v tom, že pachatel neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří anebo pro jiného přechovává omamnou či psychotropní látku, přípravek obsahující takovou látku, prekursor nebo jed. Na základě hodnocení řádně provedených důkazů v trestním řízení obecné soudy uzavřely, že skutková (i kvalifikovaná) podstata předmětného trestného činu byla v případě stíhaného jednání stěžovatele naplněna.

9. Jak se podává z ústavní stížností napadených rozhodnutí, nalézací soud provedl potřebné důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci a náležitě je vyhodnotil. Popsal úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil. Skutková zjištění lze označit za úplná a opřená o adekvátní množství důkazního materiálu. V tomto směru tedy prostor pro zásah Ústavního soudu není. Rovněž právní závěry vyplývající ze skutkového stavu byly obecnými soudy odůvodněny řádným a přijatelným způsobem, nevybočujícím z ústavních kautel. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí plyne soulad mezi skutkovým dějem zjištěným procesně zákonným způsobem a z něj vyvozeným právním hodnocením [k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. II. ÚS 460/04 (N 185/38 SbNU 489)].

10. Obecné soudy postupovaly v daném případě ústavně konformně. Ústavní soud proto rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu