I. ÚS 719/01Usnesení ÚS ze dne 23.01.2002

I.ÚS 719/01 ze dne 23. 1. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Z. P., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 12 Cmo 427/2000, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 13 Cm 413/94,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného (nyní stěžovatele) proti - rovněž shora citovanému - rozsudku Městského soudu v Praze.

Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho práva na spravedlivý proces, porušena rovnost účastníků a bylo rozhodnuto v rozporu s právní úpravou, s čl. 1, 2 a 37 Listiny základních práv a svobod.

Soudce zpravodaj z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 33 Odo 621/2001, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele, zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 26. 4. 2001.

Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 12. 12. 2001, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně.

Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě stěžovatel ústavní stížností napadá jako poslední opravný prostředek usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 12 Cmo 427/2000, které bylo doručeno jeho zástupci dne 26. 4. 2001. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 25. 6. 2001, neboť do zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti se započítává i den doručení příslušného rozhodnutí. Pro úplnost soudce zpravodaj dodává, že Ústavní soud je při projednání a rozhodování věci vázán obsahem petitu - návrhem na zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu