I. ÚS 687/15 #1Usnesení ÚS ze dne 23.11.2015

I.ÚS 687/15 ze dne 23. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Antonína Šebka, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 30 Cdo 2184/2014-166, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013 č. j. 54 Co 395/2013-151 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2013 č. j. 19 C 278/2011-125, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů státu podle čl. 36 odst. 3 Listiny a na ochranu základních práv a svobod soudní mocí, garantovanou čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") - dovolával zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2013 č. j. 19 C 278/2011-125 byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce (stěžovatel) po státu domáhal zaplacení částky 543 300 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody vyvolané nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, které bylo vedeno proti komplementářům obchodní společnosti Joint Invest Action, k. s. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy namítal, že mu vznikla škoda, neboť se nemohl v trestním a občanskoprávním řízení domoci náhrady škody proti trestně stíhaným komplementářům obchodní společnosti. Soud posuzoval věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Konstatoval, že případný vznik škody není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení.

3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 11. 2013 č. j. 54 Co 395/2013-151 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

4. Obecné soudy dovodily, že ve věci nemohla být dána odpovědnost státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Nárok stěžovatele nebyl promlčen, protože bez ohledu na dodatečný stav pro odložení trestní věci z důvodu, že trestní stíhání komplementářů obchodní společnosti nebylo řádně zahájeno, se běh promlčecí doby u nároku poškozených na náhradu škody podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), řádným uplatněním v trestním řízení zastavil.

5. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 30 Cdo 2184/2014-166 pro nepřípustnost odmítnuto.

II.

Obsah ústavní stížnosti

6. Odpovědnost státu za škodu byla stěžovatelem dovozována z vadně vedeného trestního stíhání, ukončeného odložením věci podle § 159a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel proto namítal, že nemohl uplatnit nárok na náhradu škody proti primárním škůdcům v adhezním řízení, a pak ani v řízení občanskoprávním, neboť během trestního řízení došlo k promlčení nároku.

7. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že obecné soudy se s nárokem na náhradu škody proti státu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nevypořádaly ústavně konformně. Stěžovatel za primární pochybení státu pokládal nezákonné rozhodnutí o sdělení obvinění komplementářům obchodní společnosti, které bylo provedeno v rozporu se zákonem, a proto trestní stíhání nebylo řádně zahájeno. Podle názoru stěžovatele šlo i o nesprávný úřední postup, umocněný nepřiměřenou délkou trestního řízení.

8. Stěžovatel nesouhlasil s výkladem obecných soudů, že postupem orgánů činných v trestním procesu nebyla zmařena možnost uplatnit nárok na náhradu škody v občanskoprávním řízení, neboť neuplynula promlčecí doba. Usuzoval na příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů státu a tvrzenou škodou.

III.

Právní posouzení

9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

10. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o zamítnutí nároku na náhradu škody proti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. pro nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání nebo nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení a tvrzeným vznikem škody nevybočuje z ústavních kautel. Soudy řádně vyložily, proč nevyhodnotily nárok stěžovatele jako důvodný. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího zakládat opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

11. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nadto je nutno uvést, že stěžovatel v obsahu ústavní stížnosti uplatnil argumenty, které již byly použity v řízení před obecnými soudy, jež námitky stěžovatele o běhu promlčecí lhůty vypořádaly dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2447/14, ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. III. ÚS 3126/14, ze dne 26. 5. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1156/15 nebo ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. III. ÚS 1366/15).

12. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu