I. ÚS 660/15 #1Usnesení ÚS ze dne 09.04.2015

I.ÚS 660/15 ze dne 9. 4. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Kubizny, právně zastoupeného JUDr. Janem Starzykem, advokátem se sídlem Husova 401, Třinec, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2014 sp. zn. č. j. 10 Co 348/2014-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 5. 3. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina).

2. Napadeným unesením Krajského soudu v Ostravě bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Karviné č. j. 48 EXE 1572/2014-30, 169 EX 2160/14 ze dne 29. 5. 2014 ve věci návrhu stěžovatele na odložení a zastavení exekuce. Předmětem sporné exekuce je pohledávka České průmyslové zdravotní pojišťovny, tvořená dlužným pojistným ve výši 41 484 Kč, penále ve výši 124 688 Kč a příslušenstvím. Zastavení a odkladu exekuce se stěžovatel u obecných soudů domáhal s odůvodněním, že exekuční titul, na jehož základě je exekuce vedena, tj. výkaz nedoplatků České průmyslové zdravotní pojišťovny č. j. FVO/DOK/VN/235264/2005/2 ze dne 31. 8. 2012 je neplatný, resp. nicotný, a že právo oprávněného na zaplacení dlužné částky je promlčeno.

3. Soud I. stupně a shodně i soud odvolací dospěly k závěru, že v předmětné věci byl výkaz nedoplatků vydán na základě § 53 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dne 31. 8. 2012 a promlčení práva vymáhat pojistné a penále, včetně délky promlčecí lhůty, se proto bude řídit zákonem č. 592/1992 Sb. ve znění účinném ke dni vydání exekučního titulu, tedy ve znění účinném od 1. 12. 2011. Podle § 16 odst. 2 citovaného zákona se právo vymáhat dlužné pojistné a penále promlčí ve lhůtě 10 let. Soudy konstatovaly, že vzhledem k tomu, že zákon důsledně rozlišuje promlčecí lhůtu k předepsání pojistného a penále a promlčecí lhůtu k vymáhání již předepsaného pojistného a penále, a vzhledem k tomu, že stěžovatel nevyužil námitku promlčení v řízení, v jehož rámci byl výkaz nedoplatků vydán, pak už tuto argumentaci nemůže uplatnit v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy rozhodující ve věci námitku promlčení posoudily nesprávně a tím zasáhly do jeho ústavně zaručených práv uvedených shora.

5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tak je tomu i v daném případě.

6. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy), není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1, C. H. Beck, Praha 1994, str. 40). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3, C. H. Beck, Praha 1995, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody jeho účastníka.

7. To se však v projednávané věci nestalo. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění je logické a z hlediska rozsahu dostatečné a že se soudy (i soud I. stupně) argumentací stěžovatele řádně zabývaly. Námitky znovu opakované v ústavní stížnosti tak lze hodnotit jako pouhou polemiku se závěry obecných soudů, přičemž stěžovatel nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Uvedené je však jen dokladem toho, že věc postrádá nezbytnou ústavně právní rovinu; pouhý odlišný názor stěžovatele na právní posouzení věci nezakládá porušení práv, jež jsou mu ústavně zaručena.

8. Na základě shora uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

9. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), neboť by to bylo za situace, kdy rozhodl bez zbytečného prodlení o samotné ústavní stížnosti, zjevně neúčelné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu