I. ÚS 634/13 #1Nález ÚS ze dne 15.05.2013 Organizace pohybu písemností uvnitř soudu

Z pohledu práva na spravedlivý proces Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že pohyb písemností uvnitř soudu musí být organizován tak, aby nedošlo k odepření práva na přístup k soudu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I.ÚS 634/13 ze dne 15. 5. 2013

N 85/69 SbNU 369

Organizace pohybu písemností uvnitř soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera - ze dne 15. května 2013 sp. zn. I. ÚS 634/13 ve věci ústavní stížnosti GRATO, spol. s r. o., IČ: 41033281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 116 EC 574/2009-53, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba v tzv. bagatelní věci, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení.

Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 116 EC 574/2009-53 se zrušuje.

Odůvodnění:

Formálně bezvadnou ústavní stížností [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] stěžovatelka napadla v záhlaví označené rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě a tvrdila, že jím došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecnému soudu pod aspektem práva na spravedlivý proces vytkla, že při svém meritorním rozhodování dne 19. listopadu 2012 nezohlednil obsah jejího podání, jemu doručeného (již) dne 14. listopadu 2012. V důsledku tohoto zkrácení na svých právech se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.

Okresní soud v Ostravě jako účastník řízení ve vyjádření k ústavní stížnosti, aniž by učinil jakýkoliv návrh na výrok rozhodnutí Ústavního soudu, pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a konstatoval, že nabylo 18. prosince 2012 právní moci a je závazné.

Za účelem posouzení opodstatněnosti tvrzení obsaženého v ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 116 EC 574/2009. Z jeho obsahu zjistil, že do datové schránky tamního soudu bylo skutečně dne 14. listopadu 2012 doručeno podání stěžovatelky datované dnem 8. listopadu 2012, přičemž ta v něm své původní podání v rozsahu skutkových tvrzení doplnila a přičinila omluvu z nařízeného jednání soudu. Po tomto jednání, konaném dne 19. listopadu 2012, vydal Okresní soud v Ostravě ústavní stížností napadený rozsudek, jímž žalobu stěžovatelky zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

V následném písemném odůvodnění rozsudku potom uvedl, že doplňující podání stěžovatelky ze dne 8. listopadu 2012, doručené soudu 14. listopadu 2012, nebylo k jednání dne 19. listopadu 2012 obsaženo ve spisu, pročež k němu nemohlo být přihlíženo, a že uznal důvodnost námitek opatrovníka žalovaného o nedostatečnosti skutkových tvrzení stěžovatelky o důvodech uplatňovaného nároku s tím, že dle jeho názoru není nutno vyzývat ji, když je právně zastoupena, k odstranění neurčitosti žaloby v bagatelní věci. Soud zdůraznil, že pozdější zařazení doplnění tvrzení stěžovatelky do spisového materiálu až po vyhlášení rozsudku "neměla soudkyně možnosti ovlivnit", přičemž "k doplňujícím tvrzením v době po vyhlášení rozsudku tak již nebylo možno přihlédnout".

Z pohledu práva na spravedlivý proces Ústavnísoud ve své rozhodovací praxi (v ústavní stížností předestřených souvislostech) opakovaně konstatoval, že pohyb písemností uvnitř soudu musí být organizován tak, aby nedošlo k odepření práva na přístup k soudu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 2040/12 ze dne 12. 12. 2012 (N 203/67 SbNU 599) a IV. ÚS 518/10 ze dne 23. 11. 2010 (N 233/59 SbNU 375)].

Uvedený závěr je významný potud, že na nyní posuzovaný případ stěžovatelky v plném rozsahu dopadá.

Předmětné podání, v němž stěžovatelka doplnila, resp.soudu předestřela svá skutková tvrzení, se do dispozice ve věci rozhodující soudkyně (dle jejího tvrzení) dostalo až po vyhlášení rozsudku, jímž je soud vázán (§ 156 odst. 3 o. s. ř.). V právním státě ovšem není přijatelné tuto skutečnost, vzešlou z organizace pohybu písemností uvnitř soudu, vykládat tím způsobem, aby pro stěžovatelku mohla znamenat (sama o sobě) neúspěch v soudním sporu.

Nutným důsledkem toho, že nápravu uvedeného deficitu nebylo lze zjednat jinak (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), posléze je, že Ústavnísoud rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 116 EC 574/2009-53 pro rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].