I. ÚS 553/06 #1Usnesení ÚS ze dne 29.08.2007

I.ÚS 553/06 ze dne 29. 8. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Pardubice, tř. Míru 66, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 4. 2006, čj. 22 Co 29/2006 - 31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále "krajský soud"), kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále "okresní soud") ve výroku o nákladech řízení. V tomto řízení byl stěžovatel v procesním postavení žalobce.

Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), bylo porušeno také ustanovení čl. 90 Ústavy ČR o soudní ochraně. Krajský soud založil, podle stěžovatele, odůvodnění svého rozhodnutí pouze na nepravdivém a neprokázaném tvrzení žalovaného, zcela pominul listiny předložené stěžovatelem.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatele bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou u okresního soudu domáhal po žalovaném zaplacení 12 650,-- Kč. Usnesením okresního soudu ze dne 15. 11. 2005, čj. 5 C 41/2005 - 20, bylo řízení zastaveno a žalovanému uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 6 625,-- Kč. Usnesením krajského soudu ze dne 27. 4. 2006, čj. 22 Co 29/2006 - 31, bylo změněno usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. například nález ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 69, str. 189). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Stěžovatel ve své stručné ústavní stížnosti tvrdí, aniž by své argumenty blíže a konkrétně rozvedl, že krajský soud postupoval svévolně, když opomenul stěžovatelem předložené listinné důkazy. Jak ovšem vyplývá z napadeného rozhodnutí, krajský soud zcela srozumitelně a logicky vysvětlil, z jakých důvodů ve věci aplikoval ustanovení § 150 OSŘ. Právní závěr krajského soudu není v rozporu s provedenými skutkovými zjištěními. Nedošlo tedy k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. O porušení čl. 90 Ústavy ČR nelze uvažovat, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se tedy o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu