I. ÚS 3612/11 #1Usnesení ÚS ze dne 28.12.2011

I.ÚS 3612/11 ze dne 28. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pardubice, Dražkovice 181, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2011, čj. 11 To 384/2011 - 44, a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 9. 2011, čj. 25 Nt 660/2011 - 25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti V. M. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu v Jičíně (dále jen "soud prvního stupně") pro porušení čl. 8 odst. 1, 2, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1, 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále je "Úmluva"). Stěžovatel tvrdil, že k porušení těchto jeho základních práv došlo tím, že obecné soudy dostatečně nezkoumaly jím uváděné argumenty v žádosti o propuštění z vazby, nezabývaly se otázkou možného nahrazení vazby a nevysvětlily, ze kterých skutečností vyplývá důvodná obava, že se bude chovat způsobem uvedeným v § 67 písm. a) a c) trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) TrŘ spatřovaly v ohrožení vysokým trestem a vůbec nezohlednily, že žil spořádaným životem se svojí manželkou a dětmi.

Označeným usnesením odvolacího soudu byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně, kterým zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c), d) trestního zákoníku (dále jen "TrZ"), zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, 2 písm. a), b) TrZ, zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), b) TrZ, dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 TrZ. Uvedené zločiny měl spáchat tak, jak je uvedeno v odůvodnění napadených rozhodnutí. Do vazby byl vzat dne 14. 6. 2011 v 03.50 hod. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) TrŘ. Obecné soudy, zejména soud prvního stupně, se pečlivě zabývaly četnými argumenty stěžovatele. Při zkoumání důvodů vazby dospěly k závěru, že skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, mají znaky uvedených zločinů, resp. zvlášť závažných zločinů a existují zřejmé důvody k podezření, že je spáchal právě stěžovatel. Je ohrožen vysokým trestem v rozmezí od pěti do dvanácti let, přičemž vzhledem k rozsahu dosud doložené trestné činnosti, která byla rozšířena o další dílčí skutky zločinu kuplířství, je ohrožen trestem spíše v druhé polovině zákonné trestní sazby. Zejména proto existuje důvodná obava, že v případě propuštění z vazby na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání a hrozícímu vysokému trestu [§ 67 písm. a) TrŘ]. Vazba předstižná [§ 67 písm. c) TrŘ] byla odůvodněna reálnou obavou z opakování trestné činnosti, pro kterou je stíhán, neboť se jí dopouštěl po řadu let, a tato trestná činnost, s ohledem na ztrátovost ostatních firem stěžovatele, byla významným zdrojem jeho příjmů. I v tomto případě bylo poukázáno na rozšíření trestního stíhání o další dílčí skutky zločinu kuplířství, které důvodné podezření zesiluje.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je jen nesouhlas stěžovatele s ponecháním ve vazbě.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stádia, ve kterém se nachází a na základě znalostí všech okolností případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Nevyžaduje se zcela nezvratná jistota o naplnění konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu. Z uvedeného vyplývá, že obecné soudy, v rámci rozhodování o vazbě, neřeší otázku viny a trestu. Proto nemohou hodnotit ve věci doposud opatřené a provedené důkazy jako soudy rozhodující o meritu věci. Nemohou tedy provádět dokazování zaměřené ke zjišťování viny, jak to požaduje stěžovatel, a tím předjímat konečné rozhodnutí, ale hodnotí doposud shromážděné důkazy pouze pro účely rozhodování o vazbě.

Do tohoto typu rozhodnutí se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem tak, jak stanoví čl. 8 odst. 5 Listiny. Jinými slovy, Ústavní soud spatřuje důvody pro zrušení napadeného "vazebního" rozhodnutí především tam, kde je pouze paušální obecné odůvodnění vazby (absentuje posouzení konkrétních okolností a souvislostí věci), či kde se soud nezabývá tím, zda je vazba opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.

Obecné soudy, tedy i soud odvolací, se dostatečně zabývaly všemi argumenty, které stěžovatel uvedl v žádosti o propuštění z vazby a v navazující stížnosti proti jejímu zamítnutí. Zjišťovaly, zda trvají konkrétní skutečnosti odůvodňující oba důvody vazby a zda nedošlo k takové změně situace, za které by bylo možno stěžovatele propustit z vazby. V této souvislosti se zabývaly i skutkovým stavem věci, zejména pro účely rozhodování o vazbě, jež se děje v rovině pravděpodobnosti. Proto nelze přijmout tvrzení stěžovatele, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal se všemi jeho námitkami uvedenými ve stížnosti.

Z napadených usnesení vyplývá, že obecné soudy trvání vazebních důvodů konkrétně odůvodnily, jak zkráceně uvedeno výše. Přehledně a logicky vysvětlily, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se stěžovatel bude chovat způsobem předpokládaným v § 67 písm. a), c) TrŘ, za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení, poukazujících na existenci opravdového požadavku veřejného zájmu, který převážil nad pravidlem respektování osobní svobody stanoveným v článku 5 Úmluvy. Z odůvodnění je rovněž seznatelné, že s vzhledem k povaze trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán a k jeho osobě je vazba opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení, tzn. že ji nelze nahradit jinými, trestním řádem upravenými instituty. Trvání omezení osobní svobody stěžovatele se v daném případě jeví jako naprosto proporcionální, neporušující jeho ústavně zaručená práva. V daném případě žádné porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele shledáno nebylo.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. prosince 2011

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu