I. ÚS 3376/20 #1Usnesení ÚS ze dne 16.12.2020

I.ÚS 3376/20 ze dne 16. 12. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Ronalda Němce, advokáta se sídlem Platnéřská 191/4, 110 00 Praha 1, podané jménem Jaroslavy Vojtové, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 173/2020-129 ze dne 16. 10. 2020 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 22 Nc 3602/2020-92 ze dne 4. 9. 2020 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se měla Jaroslava Vojtová domáhat zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a 2, čl. l0 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadenými soudními rozhodnutími bylo rozhodnuto o umístění Jaroslavy Vojtové do zařízení sociálních služeb, kde jí bude zajištěna 24hodinová péče, proti její vůli. Tato soudní rozhodnutí napadl advokát Ronald Němec jménem Jaroslavy Vojtové ústavní stížností ze dne 2. 12. 2020. V ústavní stížnosti zmínil, že Jaroslava Vojtová dne 26. 10. 2020 zemřela. Tuto informaci si následně Ústavní soud ověřil výpisem z informačního systému evidence obyvatel.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Z výše uvedeného vyplývá, že účastníkem soudního řízení v dané věci byla Jaroslava Vojtová, přičemž ústavní stížnost podal její advokát jejím jménem již v době, kdy Jaroslava Vojtová postrádala procesní subjektivitu, jelikož záhy po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu zemřela, a daný úkon tak učinit nemohla.

Z právě řečeného je tudíž zřejmé, že ústavní stížnost podala osoba zjevně neoprávněná, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Nad rámec toho však Ústavní soud pokládá za vhodné podotknout, že si je v obecné rovině vědom závažnosti zásahu spočívajícího v umístění člověka do zařízení sociálních služeb či zdravotnického zařízení proti jeho seznatelné vůli. V souzeném případě však pro přezkum napadených rozhodnutí nejsou splněny procesní předpoklady. Na tomto nedostatku nic nemění ani formulace plné moci, udělené advokátovi Ronaldu Němcovi Jaroslavou Vojtovou, neboť v době podání ústavní stížnosti nebyla splněna zákonná podmínka řízení spočívající v procesní způsobilosti Jaroslavy Vojtové, kterou přitom nelze - ať už dopředu či zpětně - plnou mocí (ani jinak) odstranit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2020

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj