I. ÚS 3297/14 #1Usnesení ÚS ze dne 08.12.2014

I.ÚS 3297/14 ze dne 8. 12. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Posoldy, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 21 Cdo 3405, 3406/2014-164, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. 10. 2014 bylo Ústavnímu doručeno podání, jímž stěžovatel brojil proti v záhlaví označenému rozhodnutí.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel veden písemnou výzvou ze dne 23. 10. 2014, doručenou mu dne 6. 11. 2014, v níž byl též upozorněn, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Ve stanovené lhůtě, ani později, uvedené procesní nedostatky navrhovatel neodstranil.

Stěžovatel ve svém podání napadá obecně podmínku povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud uvádí, že se kritikou institutu povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem již vícekrát zabýval a k této otázce se ve své judikatuře již mnohokráte vyjádřil. Ve svém nálezu ze dne 23. září 2004, sp. zn. Pl. ÚS 44/04, Ústavní soud konstatoval, že "smyslem a účelem ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení. Pro interpretaci daného ustanovení platí tudíž princip lege non distinguente nec nostrum est distinguere. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (tak stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996 Pl. ÚS-st 1/96 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, str. 471 a násl.). Povinnost být v řízení zastoupen se vztahuje na celé řízení, včetně sepsání samotné ústavní stížnosti. Nelze se domnívat, že tento úkon není součástí řízení před Ústavním soudem, ba právě naopak, je to prakticky nejdůležitější část řízení, neboť účast advokáta při podávání ústavních stížností má jednak vyloučit a omezit zbytečná podání a tím chránit občany před zbytečnými finančními náklady, jednak má již v podání vyhodnotit skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti, včetně označení, která základní práva a svobody občanů byly porušeny, to vše za dodržení zákonem předepsaných náležitostí (viz k tomu usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 141/97 ze dne 17. 2. 1998 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10, usnesení č. 12, str. 377 a násl.)." Ústavní soud si je též vědom praxe, spočívající v tom, že Česká advokátní komora na vyžádání postupem popsaným v přípisu stěžovateli ze dne 23. 10. 2014, žadatelům advokáty přiděluje, a to i když jsou nemajetní. Stěžovatel byl na tuto možnost upozorněn, avšak nevyužil ji.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou (mimo ústní jednání) návrh stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka