I. ÚS 3289/10 #1Usnesení ÚS ze dne 19.01.2011

I.ÚS 3289/10 ze dne 19. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. J., zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem Praha 1, Spálená 79/10, proti jinému zásahu veřejné moci, Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru SKPV Městského ředitelství Brno, 3. oddělení hospodářské kriminality, v trestním řízení vedeném pod č.j. KRPB-8030-2/TČ-2010-060283-RH, a Městského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 4 ZT 56/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti L. J. (dále jen "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územnímu odboru SKPV Městského ředitelství Brno (dále jen "policejní orgán") a Městskému státnímu zastupitelství v Brně (dále jen "státní zastupitelství") využívat vůči ní (v probíhajícím trestním řízení) jako důkazy věci a písemnosti zajištěné při prohlídce jiných prostor a důkazy od těchto věcí a písemností jakkoliv odvozené. Dále požadovala, aby Ústavní soud policejnímu orgánu a státnímu zastupitelství přikázal, aby vydal zpět veškeré předměty a písemnosti, které byly při prohlídce jiných prostor zajištěny. V postupu jmenovaných orgánů spatřuje porušení práva na domovní svobodu, vlastnického práva, práva na spravedlivý proces a toho, že každý může být stíhán jen ze zákonných důvodů. Na podporu své argumentace odkázala na nález Ústavního soudu, který se problematikou prohlídky jiných prostor zabýval a judikoval, že i k prohlídce jiných prostor je třeba souhlasu soudce.

Současně navrhla, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž označeným orgánům činným v trestním řízení uloží, aby žádným způsobem nevyužívaly v probíhajícím trestním řízení vůči stěžovatelce jako důkazy věci a písemnosti zajištěné při prohlídce jiných prostor a důkazy od těchto věcí a písemnosti jakkoliv odvozené [§ 80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je tvrzení stěžovatelky, že postup orgánů činných v trestním řízení porušuje její ústavně zaručená práva, neboť prohlídku jiných prostor nařídil policejní orgán se souhlasem státního zástupce, a nikoli soudce, jak vyžaduje nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, ze dne 8. 6. 2010.

V dané věci je ústavní stížností napadeno rozhodnutí a postup policejního orgánu a státního zástupce při nařízení prohlídky jiných prostor, jehož právní úprava se jevila nesouladná s ústavními principy právního řádu ČR i s mezinárodními dokumenty o lidských právech a svobodách, a proto Ústavní soud výše označeným nálezem zrušil první a druhou kontroverzní větu ustanovení § 83a odst. 1 TrŘ, která zněla: "...v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce." Z důvodu předcházení případným nejasnostem intertemporálních účinků předmětného derogačního nálezu přijalo plénum Ústavního soudu dne 14. 12. 2010 stanovisko Pl. ÚS-st. 31/10, z něhož jednoznačně vyplývá, že: "Je-li ústavní stížností napadeno provedení prohlídky jiných prostor nebo pozemků, je nutné nahlížet na intertemporální účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§ 58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro situace, kdy provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil (před publikací nálezu Pl. ÚS 3/09 ve Sbírce zákonů) v souladu s tehdy platným a účinným zněním § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce nebo se souhlasem státního zástupce policejní orgán. Proto v těchto případech pouhý nedostatek souhlasu soudce s provedením prohlídky jiných prostor a pozemků nezakládá porušení ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod."

S ohledem na uvedené je zřejmé, že v dané věci je třeba vycházet z právní úpravy existující v době nařízení a výkonu prohlídky jiných prostor, kdy prohlídku jiných prostor nebo pozemků v přípravném řízení byl oprávněn nařídit státní zástupce nebo policejní orgán. Ten k tomu potřeboval předchozí souhlas státního zástupce. Jak vyplývá z přiložených podkladů, policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 3. 2010, příkazem z téhož dne, č.j. KRPB-8030-2/TČ-2010-060283-RH, nařídil podle ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), v období od 6. 4. 2010 do 9. 4. 2010 prohlídku jiných prostor a pozemků konkrétně specifikovaných ve výrokové části řádně odůvodněného příkazu. Prohlídka byla provedena po předchozím výslechu stěžovatelky a za její účasti dne 7. 4. 2010. Jednalo se o úkon uskutečněný v trestní věci stěžovatelky podezřelé ze spáchání přečinu lichvy podle ustanovení § 218 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník"), zločinu úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 1, 5 písm. c) spáchaného společným jednáním podle ustanovení § 23 tr. zákoníku.

Z uvedeného je zřejmé, že pro nařízení prohlídky jiných prostor byly splněny zákonné podmínky platné a účinné v době jejího nařízení a výkonu a k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo.

Pro úplnost je rovněž vhodné upozornit na skutečnost, že při poukazu na rozhodovací důvody obsažené v předmětném nálezu, stěžovatelka opomněla, že v něm Ústavní soud vyjádřil stanovisko (bod 32.), "že jde-li o zásah veřejné moci, který nepředstavuje nereparovatelné porušení základních práv, je třeba upřednostnit aplikaci principu subsidiarity. To znamená, že přezkoumatelným v řízení o ústavní stížnosti může být až konečné rozhodnutí ve věci, které by se mělo vypořádat i s námitkou zásahu do práva na soukromý život v podobě domovní prohlídky." V návaznosti na to zdůraznil, že "není žádoucí, aby Ústavní soud v obdobných věcech posuzoval přiměřenost nařízení a výkonu prohlídek všech prostor jako první. Mohl by totiž tak nepřiměřeně a předčasně zasáhnout do kompetence obecných soudů shromažďovat a hodnotit důkazy a ve svém důsledku tak předurčovat výsledek trestního řízení."

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud dodává, že podmínky pro vydání navrhovaného předběžného opatření podle ustanovení § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nebyly splněny.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu