I. ÚS 3279/13 #1Usnesení ÚS ze dne 15.05.2014

I.ÚS 3279/13 ze dne 15. 5. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek jménem Ing. Vanke Dana Kmeť a Jana Kubátová, zastoupených JUDr. Romanem Lamkou, advokátem, se sídlem Kovářská 488/16, 190 00 Praha 9, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 37 Nt 657/2013, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 10. 2013, stěžovatelky napadly příkaz k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 37 Nt 657/2013 (dále jen "příkaz"), kterým byla nařízena domovní prohlídka rodinného domu na adrese G.

Stěžovatelky prohlašují, že k trestné činnosti, která je předmětem daného trestního řízení, a kterou mělo dojít ke spáchání zločinů legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. d) trestního zákoníku, porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 3 trestního zákona účinného do dne 31. 12. 2009, nemají žádný vztah. Podezřelým nejsou stěžovatelky, nýbrž manžel prvé a otec druhé ze stěžovatelek JUDr. Peter Kmeť. Přesto však byla domovní prohlídka provedena i v těch částech rodinného domu, které užívají výhradně stěžovatelky, kdy dům sice není formálně nějak rozdělen, nicméně prvá ze stěžovatelek užívá jednu místnost jako kancelář, a druhá stěžovatelka užívá část domu fakticky jako samostatné obydlí.

Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že k této situaci došlo vadnou formulací příkazu, kdy z jeho výrokové části nevyplývá, u jakých osob má být domovní prohlídka uskutečněna. Obvodní soud zjevně před vydáním příkazu k prohlídce nezjišťoval vyčerpávajícím způsobem, jaké osoby mají na předmětné adrese nahlášen trvalý pobyt či místo podnikání, a zda vůbec JUDr. Peter Kmeť rodinný dům skutečně užívá (a tedy zda se zde mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení). Stěžovatelky uznávají, že orgány činné v trestním řízení mohou nařídit a provést domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor i u třetích osob, které s prověřovanou či vyšetřovanou věci nemají žádnou souvislost, zejména je-li podezření, že by se u nich mohla nacházet věc důležitá pro trestní řízení. Předpokladem provedení domovní prohlídky u takovýchto osob je však dle jejich názoru obsažení přesné specifikace této třetí osoby a jejího obydlí v příkazu k domovní prohlídce. Za obydlí přitom nutno považovat vše, co slouží člověku k bydlení. Obdobné pak platí stran prostor, které jsou fakticky užívány jako kancelář, respektive místo určené k výkonu podnikatelské činnosti.

Přestože tedy není daný rodinný dům rozdělen de iure na jednotlivé bytové jednotky či jiné prostory a tedy ani v katastru nemovitostí nejsou ve vztahu k rodinnému domu zapsány žádné samostatné jednotky určené k bydlení či podnikání, nemohl obvodní soud bez dalšího při vyhotovování příkazu dovozovat, že se v něm nenachází více než jedno obydlí či jiný prostor, zejména když bylo zcela zřejmé, že v něm mají nahlášen trvalý pobyt stěžovatelky a stěžovatelka č. 1 má v tomto domě umístěno místo podnikání (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2227/12).

Z uvedených důvodů jsou stěžovatelky přesvědčeny, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhují, aby Ústavní soud ústavní stížností napadený příkaz zrušil.

II.

Zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozeznává podle svého § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti ustáleně vychází z názoru, že nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování (ve které k vydání napadeného příkazu došlo) by ji neúměrně komplikovalo a v řadě případů by znemožňovalo dosáhnout cíle trestního řízení. Tomu pak musejí odpovídat požadavky kladené na detailnost a preciznost příslušného rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4183/12).

Argumentaci stěžovatelek je nutno odmítnou, kdy stěžovatelky zcela odhlížejí od charakteru institutu příkazu k domovní prohlídce a počátečnosti fáze trestního procesu a vznášejí na rozhodnutí o něm nároky, které požadovat nelze.

Je přirozenou věcí, že rodinný dům může obývat více osob, a různé jeho části mohou být užívány různým způsobem, nicméně Ústavní soud nepovažuje za možné po orgánech v trestním řízení vyžadovat vyhotovení přesného a vyčerpávajícího seznamu uživatelů nemovitosti v příkazu k domovní prohlídce. To zejména pak, když se jedná o příslušníky jedné rodiny, vzhledem k čemuž je nasnadě, že věci důležité pro trestní řízení se snadno mohou nacházet, respektive být ukryty, i v místnostech, které třebas ve větší míře slouží jinému členu rodiny, než je právě podezřelý.

Pokud jde o stěžovatelkami uváděný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2227/12, v tehdejší věci nebyl předmětem ústavní stížnosti samotný příkaz k prohlídce, nýbrž její provedení nad jeho rámec, kdy někdejší příkaz zmocňoval k domovní prohlídce výhradně v obydlí jediné osoby, vůči které se trestní řízení vedlo, a tato osoba nadto ani neměla vztah k tehdejší nemovitosti jako celku (nebyla jejím vlastníkem či spoluvlastníkem, jako je tomu ve věci nynější). Ve věci sp. zn. IV. ÚS 2227/12 byly navíc zároveň dány další skutečnosti svědčící o chybném postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména nebyl proveden předchozí výslech, ačkoliv podmínky pro upuštění od jeho provedení nebyly dány. Poukaz stěžovatelek na tento nález tak Ústavní soud nepovažuje za přiléhavý.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2014

Kateřina Šimáčková, v.r.

předsedkyně senátu