I. ÚS 311/98Usnesení ÚS ze dne 20.09.1999

I.ÚS 311/98 ze dne 20. 9. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci navrhovatele N. C., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, o ústavní stížnosti směřující proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále, sp. zn. Zn 77/97, ze dne 20. 5. 1998, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále, sp. zn. Zn 77/97, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, II. oddělení SKP Bruntál, ČVS: 71/HK-96, ze dne 16. 4. 1998. Tímto usnesením bylo podle ustanovení § 159 odst. 1 trestního řádu odloženo trestní oznámení stěžovatele na pracovníky společnosti B. C., s. r. o., pro podezření z trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona a trestného činu nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona, s odůvodněním, že skutek není trestným činem a věc není na místě vyřídit jinak.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla poškozena jeho podnikatelská práva vyplývající z obchodního zákoníku. Byla také porušena jeho ústavně zaručená práva uvedená v čl. 38 odst. 2 a v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto porušení spatřuje v tom, že orgány policie za dohledu státního zastupitelství neprovedly řádně všechny úkony, které by vedly k objasnění podání stěžovatele. Nebyl např. vyslechnut svědek M. H., ačkoliv byl opakovaně navržen.

Jak zjistil Ústavní soud, stěžovatel podal dne 1. 6. 1995 trestní oznámení na pracovníky společnosti B. C., s. r. o., K. Policejní orgán prověřoval skutečnosti uvedené v trestním oznámení a dne 19. 12. 1996 usnesením věc podle § 159 odst. 1 odložil. Ke stížnosti oznamovatele potom Okresní státní zastupitelství v Bruntále dne 4. 2. 1997 toto usnesení zrušilo a uložilo policejnímu orgánu o věci znovu jednat a rozhodnout. Policejní orgán poté v šetření věci dále pokračoval a usnesením ze dne 16. 4. 1998 opět rozhodl podle § 159 odst. 1 trestního řádu a věc odložil, neboť ani po doplnění šetření nebyly zjištěny skutečnosti, které by potvrzovaly podezření, že by se osoby jednající za firmu B. C., s. r. o., K. dopustily trestných činů uvedených v oznámení. Proti tomuto usnesení podal oznamovatel opět stížnost. Okresní státní zastupitelství na základě této stížnosti přezkoumalo obsah policejního spisu a dospělo k závěru, že stížnost je neodůvodněná, a proto ji zamítlo.

Ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti uvedlo Okresní státní zastupitelství Bruntál, že nevykonává dozorovou činnost nad prověřováním trestních oznámení, které je podle § 158 odst. 3 trestního řádu prováděno buď policejním orgánem nebo vyšetřovatelem. Takový dozor proto nebyl vykonáván ani při prověřování stěžovatelova trestního oznámení, které prováděl policejní orgán. Ze strany Okresního státního zastupitelství Bruntál bylo pouze sledováno vyřízení věci.

Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti, napadeného usnesení a postupu policejního orgánu při prověřování trestního oznámení je nutno konstatovat, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanovení § 158 a násl. Dojde-li státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, věc usnesením odloží, jestliže není na místě vyřídit věc jinak (§ 159 odst. 1 trestního řádu). Usnesení o odložení věci se doručuje poškozenému, který může proti usnesení podat stížnost (§ 159 odst. 5 trestního řádu). Při prověřování trestních oznámení postupují orgány činné v trestním řízení podle zásady oficiality (§ 2 odst. 4 trestního řádu). To znamená, že orgány činné v trestním řízení musí z vlastní iniciativy učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů (§ 158 odst. 2 trestního řádu). V souzené věci postupovaly orgány činné v trestním řízení podle zákonných ustanovení trestního řádu, stěžovatel měl možnost podávat jako poškozený proti jejich rozhodnutí stížnosti, které byly rovněž vyřizovány v souladu se zákonem. Z okolností případu nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení v neprospěch stěžovatele porušily některá ustanovení Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění posledních předpisů, odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. září 1999

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu