I. ÚS 31/11 #1Usnesení ÚS ze dne 26.01.2011

I.ÚS 31/11 ze dne 26. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Milanem Mlezivou, advokátem se sídlem v Plzni, Heyrovského 8, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2010 č. j. 18 Co 354/2010-31, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovateli nepřiznává.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 1. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, byť v ústavní stížnosti nesprávně označeného dnem vydání usnesení 30. 9. 2010.

Z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 6 L 410/1009, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 24. 11. 2009 č. j. 6 L 410/2009-8, bylo rozhodnuto, že podle § 23 odst. 4 písm. b) zákona č. 20/1966 Sb. došlo k převzetí stěžovatele do ústavu zdravotnické péče Psychiatrické léčebny v Dobřanech dne 21. 11. 2009 ze zákonných důvodů. S odůvodněním, že mu nebylo rozhodnutí soudu řádně doručeno, stěžovatel podal dne 22. 7. 2010 návrh Okresnímu soudu Plzeň-jih, kterým se domáhal navrácení zmeškané lhůty pro podání odvolání. Okresní soud Plzeň-jih usnesením ze dne 22. 7. 2010 č. j. 6 L 410/2009-26 návrh stěžovatele na prominutí zmeškané lhůty zamítl. Stěžovatel napadl toto usnesení odvoláním, o kterém Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 30. 8. 2010 č. j. 18 Co 354/2010-31 rozhodl tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil.

Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.

Z doručenky založené na č. l.. 33 vyžádaného soudního spisu je zřejmé, že usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2010 č. j. 18 Co 354/2010-31 bylo stěžovateli doručeno dne 27. 9. 2010, šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy počala běžet následujícím dnem a uplynula dne 26 11. 2010. Ústavní stížnost, která byla podána dle podacího razítka na obálce k poštovní přepravě dne 3. 1. 2011, byla tedy podána opožděně.

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že je zřejmé, že zásah veřejné moci, proti němuž ústavní stížnost ve svém důsledku směřuje, již není zásahem aktuálním a trvajícím, neboť jak vyplývá z vyžádaného soudního spisu, usnesením Okresního soud Plzeň-jih ze dne 14. 1. 2010 č. j. 6 L 410/2009-18 bylo řízení zastaveno, neboť stěžovatel byl z psychiatrické léčebny propuštěn. Z konstantní judikatury Ústavního soudu (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 284/04, II. ÚS 7/03, IV. ÚS 202/02, dostupné na internetové adrese http://nalus.usoud.cz) i nauky (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, I. vydání. Praha 2001, str. 296 a násl.) vyplývá, že ústavní stížnost může být úspěšně uplatňována pouze proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu veřejné moci.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta; již jen z tohoto důvodu nepřipadá aplikace § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v úvahu. Proto Ústavní soud ve výroku II. stěžovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. 1. 2011

Ivana Janů v. r.

soudce zpravodaj