I. ÚS 2878/14 #2Usnesení ÚS ze dne 26.10.2015

I.ÚS 2878/14 ze dne 26. 10. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky UNI LEGAL, advokátní kancelář, s.r.o. (dříve GARRIS LEGAL, advokátní kancelář, s.r.o.), se sídlem Praha 1 - Nové Město, náměstí Republiky 1079/1a, IČ: 24740551, právně zastoupené Mgr. Tomášem Uličníkem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 1079/1a, Praha 1 - Nové Město, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2014 sp. zn. Nt 615/2014, postupu Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. Nt 615/2014 a trvajícímu zásahu do práv stěžovatele ze strany Městského soudu v Praze a Policie České republiky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Řádně a včas podanou ústavní stížností ze dne 27. 8. 2014 se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, ve kterém by bylo konstatováno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. Nt 615/2014 a postupem Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. Nt 615/2014 byla porušena její základní práva a svobody zaručené v čl. 2 odst. 2, čl. 11. odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (déle jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a z tohoto důvodu by bylo předmětné usnesení zrušeno, dále by bylo Městskému soudu v Praze a Policii České republiky zakázáno pokračovat v porušování ústavně zaručených práv a základních svobod stěžovatelky a Policii České republiky přikázáno obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatelky, "tzn. vrátit Městskému soudu v Praze nosiče dat, které jí byly vydány na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. Nt 615/2014, a to včetně dat na těchto nosičích se nacházejících v momentu jejich vydání Policii České republiky na základě tohoto usnesení, a zničit veškeré kopie či jiné dokumenty, které z těchto dat Policie České republiky pořídila".

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a veškeré přiložené dokumentace, příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. 37 Nt 5055/2014 v trestní věci vedené u Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní, 2. oddělení (dále též "policejní orgán") pod č.j. OKFK-2392/TČ-2012-251202 byla nařízena prohlídka nebytových prostor nacházejících se na adrese U nákladového nádraží 3156, Praha 3, ve vlastnictví společnosti Prospec Nagano a.s. se sídlem Svobodova 1961/1, Praha, pronajaté společnosti GTS Czech s.r.o. se sídlem Přemyslovská 43, Praha 3, a dále pronajímané společnosti Procusys a.s., se sídlem Bozděchova 1840/7 Praha, konkrétně prostor označených jako RP 31/12 a RP 31/11 sloužících k úschově datových serverů.

3. Při prohlídce, která se na základě shora uvedeného příkazu konala ve dnech 26. až 29. 5. 2014 a 2. 6. 2014, policejní orgán zabavil pevné disky, na nichž měla stěžovatelka uložena elektronická data. S ohledem na to, že stěžovatelka působí jako advokátní kancelář, policejní orgán přizval k prohlídce zástupce České advokátní komory (dále jen "ČAK") a dále postupoval dle § 85b trestního řádu. Při prohlídce policejní orgán pořídil otisky disků (pevné disky a přenosný disk s elektronickými daty stěžovatelky), které se v prostorech nacházely, a takto získaná data stěžovatelce odňal. Jelikož zástupce ČAK neudělil policejnímu orgánu souhlas k seznámení se s obsahem těchto listin v elektronické podobě, policejní orgán mu zajištěné kopie disků v souladu s § 85b trestního řádu předal. Dne 6. 6. 2014 soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 podal dle § 85b odst. 3 trestního řádu k Městskému soudu v Praze návrh na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem dat z datových uložišť.

4. Městský soud napadeným usnesením ze dne 9. 7. 2014 podle § 85b odst. 9 trestního řádu nahradil souhlas zástupce ČAK stran seznámení se s obsahem listin a věcných důkazů bez toho, aby se podrobněji zabýval obsahem listin, tj. nosičů elektronických dat. V odůvodnění tohoto postupu uvedl, že v situacích, kdy je evidentní, že se nejedná o prostory, v nichž advokát vykonává advokacii, pouhá přítomnost zástupce ČAK, který neudělí souhlas k seznámení se s obsahem listin, nevyvolává zvýšenou ochranu v těchto prostorech zajištěných listin v podobě postupu podle § 85b trestního řádu, tj. povinnosti soudu seznámit se s jejich obsahem. Dle městského soudu by v opačném případě šlo o příliš extenzivní výklad ustanovení trestního řádu o postupu při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, a tedy o bezbřehou ochranu advokátní povinnosti mlčenlivosti, jakož i možné zbytečné průtahy řízení zapříčiněné obstrukcemi na straně obhajoby. Městský soud uzavřel, že v posuzovaném případě prohlídka jiných prostor byla vykonána v prostorech sloužících k úschově datových serverů pronajímaných obchodní společností spravující tyto servery pro své klienty, mezi které náleží i stěžovatelka, přičemž není možné zahrnout tyto prostory pod legální definici prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, a poskytnout jim tak zvýšenou ochranu.

5. Jelikož městský soud neshledal naplnění podmínek pro postup dle § 85b odst. 1 trestního řádu, tj. vyžádání si součinnosti ČAK při provádění prohlídky v místě výkonu advokacie a souhlasu jejího zástupce k seznámení se s obsahem tam se nacházejících listin, a zároveň nepovažoval za příhodné k návrhu dle § 85b odst. 6 trestního řádu nepřihlížet, což by vedlo k navrácení listin advokátovi, rozhodl se i bez seznámení se s obsahem při prohlídce zajištěných elektronických nosičů dat návrhu vyhovět dle § 85b odst. 9 trestního řádu. Záhy po skončení veřejného zasedání soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 městský soud vydal veškeré zajištěné věci policejnímu orgánu.

6. Stěžovatelka brojí proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl nahrazen souhlas zástupce ČAK stran seznámení se s obsahem listin a věcných důkazů ze strany policejního orgánu, proti postupu Městského soudu v Praze vedoucího k vydání nezákonného a neústavního rozhodnutí, jakož i proti probíhajícímu zadržení stěžovatelčiných věcí policejním orgánem. V ústavní stížnosti rozvádí své argumenty ohledně definice prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, brojí proti procesnímu postupu městského soudu v řízení podle § 85b trestního řádu a procesním chybám, kterých se měl dopustit. Poukazuje též na veřejně publikovaná vyjádření advokátů i akademiků, kteří vesměs zastávají názor, že cloud - tedy externí datové úložiště - je prostorem, kde advokát vykonává advokacii, a kde se pravidelně vyskytuje větší množství informací o klientech advokáta (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2013 sp. zn. 3 Tdo 947/2013), a že se s klientskými daty musí nakládat ve stejném režimu ochrany zákonné povinné mlčenlivosti advokáta bez ohledu na místo a způsob jejich fyzického uložení. Díky technologickému pokroku je v dnešní době advokátům k dispozici široká škála elektronických zařízení s bezdrátovým připojením k internetu. Pomocí těchto zařízení mohou mít nepřetržitý bezprostřední i vzdálený přístup k veškeré advokátní agendě, uložené nejenom v paměťových discích ve vlastních počítačích, laptopech, tabletech anebo smartphonech využívaných při vykonávání advokacie, ale taktéž ve vzdálených úložištích (cloudech) provozovaných třetími osobami - profesionálními datovými centry. Stěžovatelka svou argumentaci podepírá i právním názorem Vrchního soudu v Olomouci vyjádřeném v usnesení sp. zn. 6 To 24/2014 ze dne 30. 4. 2014, dle kterého se výkonem advokacie ve smyslu § 85b odst. 1 trestního řádu myslí veškerá činnost advokáta na různých místech včetně místa svého bydliště, a nikoliv místo či sídlo advokáta registrované u ČAK.

7. Dle stěžovatelky je účelem řízení dle § 85b trestního řádu ochrana třetích osob v podobě ochrany důvěrnosti informací komunikovaných mezi advokátem a klientem v rámci poskytování právních služeb. Tyto informace mohou být zachycené v listinné i v elektronické podobě a oběma těmto formám je nutno přisoudit stejný stupeň ochrany. Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP", konkrétně rozsudek ve věci Petri Sallinen a další proti Finsku ze dne 27. 9. 2005 č. 50882/99 ohledně důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem a rozsudek ve věci Wieser a Bicos Beteiligungen GmbH proti Rakousku ze dne 16. 10. 2007 č. 74336/01 ohledně rovnosti listinných a elektronických dat co do stupně ochrany). Z povahy elektronických dat je zřejmé, že tyto mohou být uloženy na fyzických nosičích jak v běžných prostorech pro výkon advokacie (např. na pevném disku v počítači v advokátní kanceláři), tak i na jiných místech, kde advokát při své práci využívá vlastní elektronická zařízení anebo kde se nacházejí servery využívané advokátem prostřednictvím vzdáleného přístupu. Bylo by pak v rozporu s výše uvedeným účelem přistupovat ke stejným datům rozdílně jenom na základě způsobu a místa jejich uložení na pevných nosičích.

8. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry Městského soudu v Praze vyvozenými z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013 sp. zn. 3 Tdo 947/2013, ve kterém Nejvyšší soud v uvedl, že "zvýšená ochrana práv třetích osob (klientů advokáta) upravená v § 85b trestního řádu se uplatňuje pouze ve vztahu k provádění prohlídek v místě (v prostorách), kde advokát vykonává advokacii, a kde se z tohoto důvodu pravidelně vyskytuje větší množství informací o klientech advokáta," a taktéž z usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3988/13. Dle stěžovatelky citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního sudu neřešila otázku, jaká místa je možné považovat za "prostory, v nichž advokát vykonává advokacii", nýbrž jenom vzala v potaz zřejmou skutečnost, že v těchto prostorách se pravidelně vyskytuje větší množství informací o klientech advokáta. Stěžovatelka taktéž rozporuje poukaz Městského soudu v Praze na povinnost mlčenlivosti znalce zkoumajícího zajištěná data v přípravném řízení, která je zachována, i když se neuplatní postup dle § 85b trestního řádu, jelikož na znalce nelze přenést oprávnění (a povinnost) soudu rozhodnout o tom, která data jsou chráněná povinností mlčenlivosti advokáta. V dalším stěžovatelka Městskému soudu v Praze vytýká, že v již řádně zahájeném řízení dle § 85b trestního řádu rozhodl způsobem, který mu zákon neumožňuje. Městský soud v Praze návrhu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 vyhověl, ačkoliv se vůbec nezabýval tím, zda jemu předložené paměťové nosiče obsahují informace chráněné mlčenlivostí advokáta, přičemž výslovně připustil, že výskyt takovýchto chráněných údajů považuje za irelevantní, neboť řízení dle jeho názoru nemělo být zahájeno. Dle ustanovení § 85b odst. 9 trestního řádu ale může soud návrhu vyhovět pouze tehdy, "dojde-li k závěru, že listina neobsahuje skutečnosti, o nichž je dotčeny´ advokát povinen zachovávat mlčenlivost," což ovšem předpokládá, že se prvotně seznámí s obsahem předložených listin, resp. dat v elektronické podobě. Trestní řád neumožňuje soudu návrhu vyhovět z důvodu, že řízení dle § 85b trestního řádu nemělo být zahájeno, a tedy měl dle stěžovatelky soud návrhu vyhovět v rozporu se zákonem, tj. z nepřípustného důvodu.

9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti taktéž poukázala na procesní pochybení, kterých se měl dopustit soudce Městského soudu v Praze při projednávání věci ve veřejném zasedání. Konkrétně soudce v rozporu s § 235 odst. 1 trestního řádu po zahájení veřejného zasedání nepodal zprávu o stavu věci. Během veřejného zasedání měl soudce v rozporu se zákonem a principy trestního řízení suplovat procesní roli navrhovatele - soudce Obvodního soudu pro Prahu 5, který nebyl veřejnému zasedání přítomen a nemohl tak návrh přednést, jak to vyžaduje zmíněné ustanovení trestního řádu. Těmito pochybeními měl soud porušit princip nestrannosti při rozhodování. Dále měl městský soud pochybit v tom, že neinformoval přítomné o záměru vyhlásit meritorní rozhodnutí a že neudělil slovo ke konečným návrhům, soudce měl vést veřejné zasedání neobvyklým způsobem, nesdělil projednávanou věc, nezjišťoval dodržení lhůt k přípravě a nepřítomnost osob vedoucí k odročení veřejného zasedání (§ 205 a § 238 trestního řádu). S ohledem na nepředvídatelnost rozhodnutí, které soud učinil, účastníci řízení neměli příležitost vyjádřit se k tomu, zda je vůbec možné rozhodnout o vyhovění návrhu dle § 85b odst. 9 trestního řádu bez řádného přezkumu obsahu zajištěných datových nosičů.

10. Stěžovatelka spatřuje porušení čl. 2 odst. 2 Listiny v tom, že Městský soud v Praze postupem v řízení a především napadeným usnesením vybočil z mezí stanovených trestním řádem, neboť vyhověl návrhu dle § 85b odst. 3 trestního řádu bez toho, aby řádně splnil zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Právo vlastnit majetek definované v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě bylo dle stěžovatelky ústavně nekonformním způsobem zasaženo tím, že jí byly proti její vůli nezákonným způsobem odňaty věci v jejím vlastnictví, konkrétně data uložená na zajištěných discích. S tím souvisí porušení práva na podnikání garantovaného v čl. 26 odst. 1 Listiny, jelikož zajištěná data jsou potřebná k výkonu advokacie, tedy její podnikatelské činnosti. Dle stěžovatelky mělo taktéž dojít k porušení článku 8 Úmluvy z důvodu zasažení do práva na soukromí, a to zejména práva na ochranu důvěrné komunikace mezi ní a jejími klienty a na ochranu důvěrných klientských dat (srov. rozsudek ESLP ve věci Niemietz proti Německu ze dne 16. 12. 1992 č. 13710/88, § 30). Konečně stěžovatelka městskému soudu vytýká, že rozhodnutí v předmětné věci, jakož i řízení, které mu předcházelo, a to zejména průběh veřejného zasedání, nelze označit za spravedlivé. Rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy stěžovatelka spatřuje v tom, že soud měl rozhodnout nepředvídatelně, tedy bez toho, aby před vyhověním zkoumal správnost a důvodnost návrhu, jakož i samotný obsah listin, které měly být předmětem detailního přezkumu, a to na základě nelogické a chybné interpretace zákonného ustanovení, provedené v rozporu s judikaturou instančně vyššího soudu.

11. Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků i vedlejších účastníků řízení. Městský soud v Praze ve svém vyjádření poukázal na to, že zajištěné pevné disky nepatřily stěžovatelce, nýbrž společnosti PROCUSYS, a.s., která měla spravovat účetnictví osobám podezřelým z hospodářské trestné činnosti, a to včetně advokátů. Soud dále uvádí, že v řízení nebylo doloženo, že by stěžovatelka měla v předmětných prostorách vykonávat advokacii, ani mít k pevným diskům vzdálený přístup. Podle soudu je evidentní, že datové úložiště není místo, kde by advokát běžně poskytoval své služby ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, tedy prostor, který ze své povahy slouží k výkonu advokacie. Z tohoto důvodu musí být dle soudu závěr o tom, že na takovém neobvyklém místě jsou poskytovány služby advokáta, náležitě důkazně podepřen, aby se následně mohlo postupovat podle § 85b odst. 1 trestního řádu.

12. Městský soud v Praze se dále vyjádřil ohledně výtek v ústavní stížnosti stran procesního postupu spočívajícího zejména ve vyhovění návrhu z toho důvodu, že řízení dle § 85b odst. 1 trestního řádu nemělo být zahájeno. Pro vhodnost svého postupu soud poukázal zejména na povinnost vyhovět žádosti policejnímu orgánu o seznámení se s obsahem listin, pokud jde o listiny důležité pro trestní řízení v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 trestního řádu. Veřejné zasedání pak proběhlo zcela v intencích příslušných ustanovení trestního řádu, a proto nedošlo k porušení ústavou zaručených práv a svobod stěžovatelky.

13. Obvodní soud pro Prahu 5, který podal návrh vedoucí k vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí, ve svém vyjádření došlém Ústavnímu soudu dne 24. 9. 2014, k věci uvedl, že za daných okolností bylo podání návrhu na místě jako jediný možný způsob zajištění legálního rámce pokračování nařízené prohlídky. Před podáním návrhu obvodní soud situaci vyložil tak, že za prostory, v nichž advokát vykonává advokacii ve smyslu ustanovení § 85b odst. 1 trestního řádu, lze považovat i prostory, v nichž jsou schraňována data, která bezprostředně souvisí s výkonem advokacie, tj. prostory poskytovatele datového úložiště, u kterého předmětná prohlídka probíhala.

14. Městské státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření rekapitulovalo procesní historii případu, přičemž poukázalo na závažné problémy při obstarávání informací o tocích finančních prostředků, které musely být řešeny zajištěním dat v úložišti v předmětných prostorách. Úložiště dat jednoznačně není prostorem, v němž advokát vykonává advokacii. Avšak v situaci, kdy neexistoval ustálený výklad předmětného ustanovení, považovala státní zástupkyně za správné postupovat v intencích vyšší ochrany zajištěných důkazů, rozhodla se "z opatrnosti" podat podnět obvodnímu soudu k podání návrhu na nahrazení souhlasu ČAK Městským soudem v Praze. Podle Městského státního zastupitelství v Praze je ukládání klientských dat advokátem na vzdálených úložištích nepřijatelné, a proto není nutné podávat návrh na nahrazení souhlasu ČAK. Městské státní zastupitelství v Praze považuje tvrzení o ochraně klientských dat za uměle vyvolanou obstrukci ze strany obhajoby.

15. ČAK ve svém vyjádření uvádí, že si je vědoma rozdílného přístupu k ochraně důvěrnosti komunikace mezi advokátem a jeho klientem při výkladu ustanovení § 85b trestního řádu ze strany různých orgánů činných v trestním řízení. Povinnost mlčenlivosti advokáta stanovenou v § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jakož i garantovanou mezinárodním a unijním právem a rozvinutou v judikatuře Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva ČAK považuje za institut ochrany osob potřebujících právní pomoc, jež musí stát zaručit v zájmu objektivity řízení před jeho orgány, nikoliv za privilegium poskytovatele právní pomoci. K ochraně důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem slouží řada zákonných ustanovení. Pokud advokát není na základě ustanovení § 78 odst. 2 trestního řádu povinen vydat listiny (v písemné i elektronické podobě), k nimž se vztahuje povinnost advokátní mlčenlivosti, bylo by proti smyslu zákona takovou listinu advokátovi odebrat při domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor, kde vykonává advokacii. Účelem zvláštního režimu při provádění těchto prohlídek (§ 85b trestního řádu) je též ochrana zájmů třetích osob, kterých se trestní řízení netýká. Úkolem soudu je rozlišit, zda se u zajištěných listin jedná o listiny požívající ochrany anebo nikoliv. ČAK zastává názor, že prostory, v nichž advokát vykonává advokacii, lze pro účely aplikace § 85b trestního zákona definovat pouze tak, že se jedná o jakékoliv místo, na kterém či ve kterém advokát vykonává advokacii, tj. poskytuje právní služby podle § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a provádí jiné činnosti s výkonem advokacie související, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Ohledně výtek vůči procesnímu postupu Městského soudu v Praze ČAK odkazuje na argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti a závěrem se s ústavní stížnosti ztotožňuje a Ústavnímu soudu navrhuje, aby jí vyhověl.

16. Stěžovatelka ve své replice ze dne 27. 10. 2014 uvedla, že stanovisko Městského státního zastupitelství v Praze je nekonzistentní a že se ztotožňuje s názorem ČAK a Obvodního soudu pro Prahu 5. K výtce Městského soudu v Praze ohledně nedoložení skutečnosti, že v místě prohlídky byla vykonávána advokacie a nacházely se na něm data chráněná advokátním tajemstvím, stěžovatelka uvedla, že k tomu nemá důkazní povinnost a nenese žádné důkazní břemeno a nebyla o tom nijak soudem poučena. Naopak, policejní orgán, státní zástupce i Obvodní soud pro Prahu 5 svým postupem jasně prokázaly, že jsou dány podmínky pro řízení dle § 85b trestního řádu. Postup dle § 85b trestního řádu neslouží k obstrukcím, ale naopak, jak již bylo prokázáno v jiných případech, k účinné ochraně před protiprávními zásahy do práv klientů advokátů. Stěžovatelka odmítá tvrzení o zneužití advokátní mlčenlivosti pro páchání trestné činnosti a úmyslných obstrukcí ze strany obhajoby. Konečně stěžovatelka považuje postup Městského soudu v Praze, při kterém vyhověl návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 bez zkoumání obsahu datových nosičů, za postup mimo trestní řád, jelikož soud je ze zákona povinen data prozkoumat v řízení dle § 85b trestního řádu bez ohledu na to, že to prodlouží délku trestního řízení.

17. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2015 stěžovatelka doplnila svou ústavněprávní argumentaci o poukaz na aktuální rozsudek ESLP ve věci Vinci Construction and GTM génie civil et services proti Francii ze dne 2. 4. 2015 č. 63629/10 a 60567/10, ve které ESLP posuzoval otázku zabavení dokumentů v listinné i elektronické podobě obsahujících informace chráněné advokátní mlčenlivostí.

II.

18. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

19. Ústavní soud nejprve připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zásada minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 a čl. 91 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor.

20. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je případ interpretace norem podústavního práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205)].

21. Zmíněné zásady se přitom specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Již ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) Ústavní soud vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno rozhodování obecných soudů anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem.

22. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně (srovnej např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99 ze dne 6. 9. 1999, usnesení sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 11. 12. 2001, usnesení sp. zn. IV. ÚS 213/03 ze dne 21. 11. 2003, usnesení sp. zn. IV. ÚS 262/03 ze dne 30. 6. 2003 a další; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze v případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatele, již není možno nijak odčinit.

23. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že v posuzovaném případu v mezích takto limitovaného přezkumu není ke kasační intervenci na ochranu základních práv a svobod stěžovatelky oprávněn.

24. Stěžejní problematikou nastolenou Ústavnímu soudu touto ústavní stížností je ochrana informací, na něž se vztahuje zákonná povinnost mlčenlivosti advokáta, obsažených v listinách (v písemné nebo elektronické podobě) zajištěných při domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor provedené podle trestního řádu. V posuzovaném případě obecný soud interpretoval ustanovení § 85b odst. 1 trestního řádu tak, že pod "prostory, v nichž advokát vykonává advokacii," nezahrnul prostory sloužící k úschově datových serverů, užívané obchodní společností poskytující služby správy elektronických dat, na kterých měla stěžovatelka - advokátní kancelář - uložena klientská data s tzv. vzdáleným přístupem. Vzhledem k tomuto právnímu názoru obecný soud rozhodl, že zajištěná data nebude přezkoumávat v režimu dle § 85b trestního řádu, tj. nebude se seznamovat s jejich obsahem dle § 85b odst. 7 trestního řádu, jelikož se na ně nevztahuje ochrana poskytovaná listinám nacházejícím se v prostorách, v nichž advokát vykonává advokacii. Jelikož právní úprava pro řízení dle § 85b trestního řádu explicitně neřeší, jak rozhodnout v situaci, když nemělo být toto řízení vůbec zahájeno, soud rozhodl s ohledem na právní úpravu jako celek, a na povinnost dle § 8 odst. 1 trestního řádu zvláště, tak, že návrhu vyhověl dle § 85b odst. 9 trestního řádu. Opačný postup, tj. k návrhu nepřihlédnout dle § 85b odst. 6 trestního řádu, se mu totiž jevil jako formalistický, vedoucí k navrácení listin advokátovi, a tedy ke zmaření účelu trestního řízení.

25. K názoru stěžovatelky, že soud nelogicky vytvořil dvojí standard pro posouzení stejných informací chráněných povinností mlčenlivostí advokáta jenom na základě toho, jestli se fyzicky nacházejí nebo nenacházejí v prostorech, v nichž advokát vykonává advokacii, Ústavní soud poukazuje na to, že tato zásadní otázka, týkající se práce a komunikace v elektronickém prostředí, si vzhledem k více možným interpretacím vyžádala vydání sjednocujícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky. Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. Tpjn 306/2014 pojem "jiné prostory, v nichž advokát vykonává advokacii" (§ 85b odst. 1 trestního řádu) vyložil následovně:

"Účelem ustanovení § 85b odst. 1 tr. ř. je ochrana listin, k nimž se váže povinnost mlčenlivosti advokáta, a ochrana práv třetích osob, pro něž advokát vykonává svou profesní činnost. Pojem "jiné prostory, v nichž advokát vykonává advokacii" ve smyslu označeného ustanovení musí být tedy vykládán v souladu s tímto účelem jako jakýkoli prostor, který souvisí s výkonem advokacie a v němž se proto vyskytují informace o klientech ať již v písemné, elektronické či jiné podobě. Vedle sídla advokáta zapsaného do seznamu advokátů jde dále např. o pobočku advokátní kanceláře, kancelář advokáta v sídle obchodní společnosti, jíž poskytuje právní služby, vozidlo advokáta nebo místa určená k archivaci či ukládání advokátních spisů.

Postup podle § 85b tr. ř. se však uplatní i u ostatních v úvahu přicházejících míst vztahujících se k výkonu advokacie, v nichž lze ukládat, zpracovávat a využívat informace o klientech, jichž se dotýká povinnost mlčenlivosti advokáta. Mohou jimi být různá elektronická úložiště dat, a to ať už jde o webové stránky advokáta, vlastní datová úložiště advokáta nenacházející se v místech běžného výkonu advokátní praxe nebo úložiště provozovaná od advokáta odlišnou osobou, umožňující dálkový přístup pomocí internetové sítě (např. různé typy tzv. hostingů, cloudů, serverů)."

26. Ústavní soud se se závěry obsažené ve sjednocujícím stanovisku, a potažmo s argumentací stěžovatelky, ohledně výkladu ustanovení § 85b odst. 1 trestního řádu plně ztotožňuje. Taktéž se ztotožňuje se závěry ESLP v stěžovatelkou zaslaném rozsudku ve věci Vinci Construction and GTM génie civil et services proti Francii ze dne 2. 4. 2015 č. 63629/10 a 60567/10, na který poukázala stěžovatelka, kde ESLP judikoval, že pokud je v souvislosti s provedením prohlídky prostor namítáno zajištění dokumentů nesouvisejících s vyšetřováním nebo chráněných mlčenlivostí advokáta, rozhodující soudce se musí s obsahem takovýchto dokumentů pečlivě seznámit a posoudit přiměřenost jejich zabavení.

27. S ohledem na výše uvedené interpretace provedená Městským soudem v Praze v tomto konkrétním případě skutečně postrádá logičnost co do charakteru a účelu řízení podle § 85b trestního řádu a vytváří dvojí standard nakládání s identickými informacemi, kterým náleží stejná ochrana prostřednictvím povinnosti mlčenlivosti advokáta. Toto pochybení obecného soudu je však výkladového charakteru a soudce se ho dopustil v době, kdy k interpretaci a aplikaci předmětných ustanovení trestního řádu přistupovaly orgány činné v trestním řízení rozličně, rovněž v různých evropských zemích je ochrana dat uložených advokáty v cloudech posuzována různě. Nejasnost ustanovení a nejednotnost postupu soudů musela být napravena až sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu. Proto se Ústavní soud po posouzení obou výkladových možností (ve stanovisku a v ústavní stížností napadeném rozhodnutí) přiklonil k závěru, že u obecného soudu nešlo o svévolný výklad zákona. Nad řečené se Ústavní soud necítí oprávněn pro zásah s ohledem na konkrétní níže popsané skutkové okolnosti případu a na to, že obecné soudnictví již nastolený problém judikatorně vyřešilo.

28. Ústavní soud si je vědom toho, že napadené rozhodnutí obecného soudu nesvědčí o promyšlení dopadů zvoleného řešení na ústavním řádem chráněnou důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klienty a důvěrnost klientských dat. Ústavní soud konstantně judikuje, že při interpretaci a aplikaci jednotlivých ustanovení podústavního práva je nutno v první řadě vždy vycházet z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod. Při případné, hypoteticky možné konkurenci více metodologicky racionálně obhajitelných interpretačních alternativ je nutno zvolit jako výsledek výkladu tu, která opodstatněně nabývá přednosti před ostatními, tj. upřednostnit interpretaci takovou, jež je ústavně konformní (srov. nález sp. zn. III. ÚS 303/04). Je tedy třeba, aby obecné soudy vynakládaly přiměřenou míru pečlivosti při posuzování všech okolností rozhodných pro ústavně souladný zásah do jakýchkoliv základních práv a svobod. Proto je významné, aby obecný soud pečlivě zvažoval u každé listiny zvlášť, zda je dotčený advokát ohledně jejího obsahu povinen zachovat mlčenlivost (srov. nález sp. zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010, N 237/59 SbNU 405). Městskému soudu v Praze lze vytknout i způsob vedení veřejného zasedání, na kterém taktéž rozhodl na základě právního názoru, který si osvojil, a to v konkrétnostech, jak je popsala stěžovatelka v ústavní stížnosti. Procesní výhrady stěžovatelky však nedosahují ústavního rozměru.

29. Ústavní soud respektuje výše citované stanovisko Nejvyššího soudu v tom, že účinnou ochranu skutečností, k nimž se váže povinnost mlčenlivosti advokáta a ochrana práv třetích osob, pro něž advokát vykonává svou profesní činnost, jak je garantuje judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, je možné docílit pouze tehdy, kdy se režim dle § 85b trestního řádu bude uplatňovat na listiny zajištěné v jakémkoli prostoru, který souvisí s výkonem advokacie a v němž se proto pravidelně vyskytuje větší množství informací o klientech ať již v písemné, elektronické či jiné podobě, a to včetně specializovaných serverů určených k uložení, zpracování a využívání dat na vzdálených počítačích přes internet - tzv. cloudy (srov. citované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. Tpjn 306/2014).

30. Při zohlednění dosavadní konstantní judikatury Ústavního soudu, zejména pak principu subsidiarity kasačního zásahu, však pro posouzení předložené ústavní stížnosti nepostačuje dosažení závěru, že obecný soud na základě nesprávné interpretace a aplikace ustanovení trestního řádu nedostál požadované ochraně důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem a důvěrnosti klientských dat, čímž mohl způsobit zásah do práv třetích osob. Ústavní soud vzhledem k okolnostem případu též přistoupil k posouzení, zda došlo k nepřípustnému zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky a zda pochybení městského soudu nelze odčinit při navazujícím přezkumu obecným soudem. Ústavní soud se totiž též plně ztotožňuje s tvrzením ČAK, že ochrana advokátního tajemství (mlčenlivosti advokáta) není privilegiem poskytovatele právní pomoci, ale je nástrojem k ochraně osob, využívajících právní pomoc advokáta.

31. Pochybení obecného soudu spočívalo v tom, že na základě nesprávné interpretace § 85b trestního řádů nepřistoupil k seznámení se s obsahem zajištěných nosičů dat, aby zjistil, zda skutečně neobsahují skutečnosti chráněné povinností mlčenlivosti advokáta, a místo toho tato data přímo vydal orgánům činným v trestním řízení, které je nyní mají k dispozici. Ze spisového materiálu, jakož i vyjádření účastníků řízení Ústavní soud nedokáže v této fázi jednoznačně vyvodit závěr, že zajištěná data obsahují informace chráněné povinností mlčenlivostí advokáta. K povaze ochrany těchto dat se Ústavní soud již vyjádřil v tom smyslu, že zcela vylučuje možnost poskytovat jakoukoli ochranu komunikaci a jiným informacím souvisejícím s pácháním trestné činnosti samotným advokátem, a to jak ke škodě klienta nebo ke škodě jiných osob ve spolupachatelství s klientem, jelikož trestnou činnost advokáta není možné považovat za poskytování právních služeb [viz § 21 zákona o advokacii a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. 3. 2014 (U 5/72 SbNU 583) a usnesení sp. zn. I. ÚS 1638/14 ze dne 12. 11. 2014].

32. Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2/02 ze dne 28. 3. 2002 (U 11/25 SbNU 385) připustil, že při výkonu prohlídky jiných prostor, pro jejíž nařízení byly splněny zákonné podmínky, lze jako věci důležité pro trestní řízení zajistit i výpočetní techniku a záznamová média, případně jejich kopie, i když existuje možnost, že zajištěné nosiče informací obsahují vedle záznamů o skutečnostech důležitých pro trestní řízení i informace o skutečnostech, které se netýkají probíhajícího trestního řízení a ke kterým se váže státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti. Současně však zdůraznil, že je samozřejmé, že je třeba postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti (§ 2 odst. 1 a § 52 trestního řádu), kteréžto zásady spočívají v tom, že orgány činné v trestním řízení budou v míře co nejmenší zasahovat do základních práv a právem chráněných zájmů těch osob, vůči kterým není vedeno trestní řízení.

33. Za současné skutkové konstelace, kdy se v dispozici orgánů činných v trestním řízení nacházejí data nepřezkoumaná obecným soudem nahrazujícím souhlas zástupce ČAK k seznámení se s obsahem dat z datových uložišť na základě nesprávného výkladu ustanovení § 85b odst. 1 trestního řádu, je třeba posoudit, zda existuje způsob nápravy, aniž by došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí. S ohledem na probíhající trestní řízení ve věci existuje důvodné podezření, že se mezi zajištěnými daty nacházejí informace prokazující páchání trestné činnosti advokátem, a taková data žádnou ochranu přiznanou důvěrné komunikaci mezi advokátem a jeho klienty nepožívají. Tyto důkazy o trestné činnosti samotného advokáta tedy nejsou nijak chráněny a mohou být orgány činnými v trestním řízení použity, ačkoli k jejich získání došlo na základě nesprávného výkladu ustanovení § 85b odst. 1 trestního řádu.

34. Jelikož smyslem a účelem řízení dle § 85b trestního řádu je zamezit, aby orgány činné v trestním řízení získaly důvěrné informace důležité pro přípravu obhajoby klienta advokáta a tím nepřípustně zasáhly do práva na obhajobu a porušily tak princip "rovnosti zbraní" v trestním řízení, a současně poskytnout ochranu právům třetích osob, vůči kterým vykonává advokát svou profesní činnost, nesouvisející s probíhajícím trestním řízením, i v případě, že by se takové informace ocitly v dispozici orgánů činných v trestním řízení, jsou procesně nepoužitelné jako důkaz před trestním soudem. V trestním řízení je během přípravného řízení dozor nad zákonností svěřen státnímu zástupci. Těžiště dokazování spadá do hlavního líčení a konečnou odpovědnost za způsob provedení a vyhodnocení důkazů nese obecný soud. Každý důkaz převedený před trestním soudem v hlavním líčení musí mít svou vlastní procesní historii, na základě které je soud předem obeznámen, z jakého zdroje ten který důkaz pochází, jaký orgán ho opatřil atp.

35. V tomto posuzovaném trestním řízení, jakož i v jakýchkoliv dalších trestních řízeních, kde by mohly být zahrnuty do dokazování, bude ohledně důkazů získaných při předmětné prohlídce datových uložišť jistě orgánům činným v trestním řízení známo, že tyto neprošly zákonem vyžadovaným procesem zajišťujícím ochranu povinnosti mlčenlivosti advokáta jak to v sjednocujícím stanovisku vyložil Nejvyšší soud a v tomto rozhodnutí taktéž Ústavní soud, a s ohledem na ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, budou povinny důvěrnost informací, na které se ochrana vztahuje, respektovat tím způsobem, že je nepoužijí proti obviněným. Porušení principů "rovnosti zbraní" a "fair" procesu, což je dle judikatury Ústavního soudu vedle náležitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatelů základní účel trestního řízení (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010, I. ÚS 1677/13 ze dne 23. 10. 2014), by bylo přirozeně namístě napadnout před obecnými soudy a eventuálně i před Ústavním soudem. Za těchto okolností by byl Ústavní soud povolán k intervenci v momentu, kdyby trestní řízení jako celek, a obzvlášť pravomocné rozhodnutí, trpělo závažnou vadou zneužití státem chráněné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Opačný závěr, tudíž na základě interpretačního a procesního pochybení Městského soudu v Praze vyloučit veškerá zajištěná data z procesu dokazování trestné činnosti (včetně dat o trestné činnosti advokáta, která nejsou "advokátním tajemstvím" chráněna), považuje Ústavní soud za předčasný.

36. Podle Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 1677/13 ze dne 23. 10. 2014) ani není příhodné na takto získané důkazy možné trestné činnosti advokáta aplikovat doktrínu "plodů z otráveného stromu":

Doktrína "plodů z otráveného stromu" pochází z prostředí common law a je konkrétním projevem "Exclusionary Rule", což je pravidlo, striktně formálně vylučující použití určitých důkazů, získaných státními orgány nezákonným způsobem (nezákonné omezení osobní svobody a svobody na ochranu soukromí, porušení zákazu sebeobvinění - viz Čtvrtý dodatek Ústavy Spojených států). Pokud je v průběhu takto provedených úkonů opatřen důkaz pro trestní řízení, je považován za vyloučený z dokazování. Soudní praxe už ale vytvořila výjimku z původně striktního pravidla, pokud úkon byl proveden v dobré víře v jeho zákonnost (úkon byl shledán nezákonným až poté, co byl v dobré víře proveden). ... Kontinentální trestní řízení oproti tomu vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy) vedou k neúčinnosti nebo nepřípustnosti důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů (čl. 2 odst. 6 trestního řádu) orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby důkazy byly hodnoceny jak ve vzájemné souvislosti tak jednotlivě, a umožňuje tedy, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně/materiálně.

37. Ústavní soud nezastává názor, že jakékoli pochybení při opatřování důkazu "automaticky" způsobuje nepoužitelnost důkazu. Je nutné upozornit na to, že řízení dle § 85b trestního řádu je určeno výhradně pro ochranu skutečností, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Nesprávný postup obecného soudu tak mohl ohrozit informace chráněné povinností mlčenlivosti advokáta, pokud se na zajištěných datových nosičích nacházely, které jsou však nicméně pro dokazování v trestním řízení nepoužitelné. Bylo by v rozporu s účelem trestního řízení vztahovat toto konkrétní pochybení obecného soudu z času, kdy problematika výkladu místa výkonu advokacie ve smyslu ustanovení § 85b odst. 1 trestního řádu nebyla judikatorně vyřešena, na všechny důkazy získané při prohlídce jiných prostor provedené v souladu se zákonem a učinit je tak nepoužitelnými, zejména pokud v tomto konkrétním trestním řízení figuruje advokátní kancelář jako možný středobod závažné hospodářské trestné činnosti, což nasvědčuje tomu, že mezi zajištěnými daty se mohou vyskytovat důkazy trestné činnosti advokátů.

38. Pochybení Městského soudu není nezvratného charakteru a v probíhajícím trestním řízení je přesto možné poskytnout ochranu důvěrné klientské komunikace a klientských dat stěžovatelky tím, že je orgány činné v trestním řízení vyloučí z dalšího nakládání, jakož i zachovat základní práva a svobody stěžovatelky, zejména právo na spravedlivý proces, bez toho, aby byl ohrožen základní účel trestního řízení náležitě zjistit trestné činy a spravedlivě potrestat jejich pachatele (srov. § 1 odst. 1 trestního řádu).

39. Ústavní soud však musí poukázat na to, že ke svým závěrům vedoucím k aplikaci principu subsidiarity zásahu do rozhodování obecných soudů dospěl v tomto konkrétním trestním řízení vedeném u policejního orgánu pod č.j. OKFK-2392/TČ-2012-251202, a po prostudování všech podkladů má za to, že trestní stíhání směřuje k naplnění účelu trestního řízení představujícímu důležitý veřejný zájem. O tom svědčí již několik odmítnutých stížností stěžovatelky v průběhu posuzovaného trestního řízení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. 3. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3435/13 ze dne 26. 2. 2014, usnesení sp. zn. I. ÚS 1542/14 ze dne 12. 8. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2199/14 ze dne 24. 7. 2014 a usnesení IV. ÚS 2392/14 ze dne 14. 10. 2014). Městský soud rozhodl o stížnosti proti postupu orgánů činných v trestním řízení v době, kdy ještě nebylo judikatorně vyjasněno, v jakém režimu je zapotřebí nakládat s informacemi získanými z elektronických úložišť dat. Nynější odmítavé rozhodnutí proto zásadně není možné vykládat jako "pro futuro licenci" pro orgány činné v trestním řízení obcházet povinnost postupovat v režimu dle § 85b odst. 1 trestního řádu s tím, že ochranu datům podléhajícím advokátní mlčenlivosti poskytne dodatečně soud v řízení před soudem. Toto výjimečné řešení zvolil Ústavní soud jen v nyní posuzované věci, jelikož kumulativně došlo k tomu, že je předmětem trestního řízení údajná trestná činnost advokátů, při rozhodování obecného soudu nebyl Nejvyšším soudem vyjasněn výklad § 85b trestního řádu ve vztahu k elektronickým úložištím dat a použité důkazy budou ještě posuzovány obecnými soudy v samotném řízení o vině a trestu.

40. Na základě výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu