I. ÚS 275/98Usnesení ÚS ze dne 22.09.1998

I.ÚS 275/98 ze dne 22. 9. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 275/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky v právní věci navrhovatele M. S., zastoupeného JUDr. L. Z., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, č. j. 1 Zt 440/98, ze dne 22. 5. 1998, a proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování Jindřichův Hradec, č. j. ČVS : OVV - 286/98, ze dne 5. 5. 1998, takto.

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, č. j. 1 Zt 440/98, ze dne 22. 5. 1998, a usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování J. Hradec, č. j. ČVS: OVV - 286/98, ze dne 5. 5. 1998. Navrhovatel uvedl, že usnesením vyšetřovatele policie byla podle § 159 odst. 2 tr. řádu odložena trestní věc pro podezření z trestného činu dle § 249a odst. 2 tr. zákona, kterého se měl

1

I. Ú5 275/98

navrhovatel dopustit, neboť jeho trestní stíhání bylo nepřípustné dle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu z důvodu rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. V odůvodnění vyšetřovatel uvedl, že s přihlédnutím k důkazům provedeným v rámci vyšetřování jiné trestní věci bylo prokázáno, že uvedeným jednáním byla naplněna skutková podstata trestného činu - neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 249a odst. 2 tr. zákona. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost, kterou státní zástupce jako nedůvodnou zamítl. Státní zástupce v usnesení z 22. 5. 1998 uvedl, že šetření vyšetřovatele v daném stadiu opravňovala rozhodnutí o odložení věci vzhledem k amnestii prezidenta republiky z 3. 2. 1998.

Podle názoru navrhovatele vyšetřovatel ani státní zástupce nepostupovali podle § 157 a § 158 - 159a tr. řádu. Na navrhovatele bylo učiněno trestní oznámení dne 30. 4. 1998 obhájcem obviněné R. S., která je trestně stíhána. Od podání oznámení vyšetřovatel žádné úkony neprováděl, nevyžádal si žádná nezbytná vysvětlení a bez dalšího vydal dne 5. 5. 1998 usnesení o odložení věci.

Navrhovatel se cítí být poškozen tím, že citované usnesení státního zástupce je pravomocné, což vede k závěru, že mělo následovat trestní stíhání, avšak toto stíhání je nepřípustné z důvodu rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii dle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Trestní řád navrhovateli neumožňuje hájit se za této situace jinými prostředky, není mu umožněna ani taková obrana, jaká přísluší obviněnému nebo odsouzenému dle § 11 odst. 2 tr. řádu, tj. trvat na projednání věci. Na navrhovateli stále zůstává podezření, že k odložení věci došlo pouze z důvodu amnestie, neboť v odůvodnění usnesení vyšetřovatele se uvádí, že bylo prokázáno, že navrhovatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu dle § 249a odst. 2 tr. zákona. Pro navrhovatele jako občana to znamená, že je poškozen ve svých občanských právech, že jinými osobami, jako jsou např. samotní oznamovatelé nebo i orgány státní správy je tímto usnesením

I. ÚS 275/98

vyšetřovatele vytvářen prostor pro využívání předmětného usnesení v neprospěch občanských práv navrhovatele.

Rozhodnutím státního zástupce se navrhovatel cítí být poškozen v tom, že mu nebylo umožněno podat vysvětlení a nabídnout další podklady potřebné k ověření oznámení, čímž státní zástupce připustil nezákonný a nekompetentní postup vyšetřovatele, což vedlo k vydání nekompetentního usnesení a sám vyšetřovatel v nezákonném postupu při hodnocení skutkového stavu pokračoval.

Jádro ústavní stížnosti tedy spočívá v názoru navrhovatele, že vyšetřovatel ihned po obdržení trestního oznámení na navrhovatele měl v souladu s ustanovením § 158 tr. řádu dát pokyn policejnímu orgánu k opatření potřebných podkladů a nezbytných vysvětlení nebo je provést sám. Tím by umožnil navrhovateli prokázat, že se předmětného trestného činu nedopustil. Vyšetřovatel by tak vůbec nevydal usnesení o odložení věci na základě rozhodnutí o amnestii prezidenta republiky a nevzniklo by tak vůbec podezření, že navrhovatel spáchal trestný čin. Okresní státní zástupce pak neměl takovýto postup vyšetřovatele vůbec připustit, nebo měl usnesení vyšetřovatele zrušit a dát mu pokyn k zákonnému postupu v souladu s trestním řádem. Navrhovatel dále napadá i obsah odůvodnění usnesení vyšetřovatele, kde se přímo uvádí, že bylo prokázáno, že navrhovatel spáchal trestný čin. Podle navrhovatele tedy měly být provedeny takové kroky v souladu s trestním řádem, aby usnesení o amnestii nebylo vůbec vydáno.

Z usnesení vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování policie ČR bylo zjištěno, že tímto usnesením byla odložena podle § 159 odst. 2 tr. řádu věc výměny vložek zámků u domu čp. 763 v J., pro podezření z trestného činu - neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 249a odst. 2 tr. zákona, kterého se měl dopustit M. S., neboť jeho trestní stíhání je nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu z důvodu rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. V odůvodnění tohoto usnesení se mimo jiné uvádí, že "prověřením oznámení

3

I. ÚS 275/98

postupem podle § 158 tr. řádu s přihlédnutím k důkazům provedeným v rámci vyšetřovaného případu pod č. j. ČVS OVV - 712/97 bylo prokázáno, že uvedeným jednáním byla naplněna skutková podstata tr. činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 249a odst. 2 tr. zákona." Z usnesení vyplývá, že vyšetřovatel věc odložil, aniž by navrhovateli sdělil obvinění z trestného činu dle § 249a odst. 2 tr. zákona a zahájil tak trestní stíhání.

Z usnesení Státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci bylo zjištěno, že stížnost M. S. proti usnesení vyšetřovatele o odložení věci byla jako nedůvodná zamítnuta. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že okresní státní zástupce přezkoumal stížnost navrhovatele i všechny námitky, které uváděl na svoji obhajobu a přesto dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Dal za pravdu navrhovateli pouze v tom, že šetření, které bylo provedeno vyšetřovatelem, bylo poněkud povrchní, nicméně skutečnosti při tomto šetření zjištěné mohou vést k rozhodnutí o odložení věci s ohledem na amnestii prezidenta republiky. Poukázal na to, že dokazování trestné činnosti, k níž došlo v souvislosti s rozvráceným manželstvím, je velmi složité a jen obtížně se zjišťuje objektivní pravda. Nejednalo se o jednoduchý případ, kdy by bylo možno rychle a jednoznačně dokázat, že trestný čin spáchán nebyl.

Po přezkoumání návrhu dospěl ústavní soud k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.

Podle § 158 odst. 1 tr. řádu státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni přijímat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a co nejrychleji je vyřizovat. Podle odst. 2 jsou vyšetřovatel a policejní orgán povinni učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů

4

I. ÚS 275/98

a zjištění jejich pachatelů. Podle odst. 3 k prověřeni oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují vyšetřovatel a policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a zajišťují stopy trestného činu. A konečně podle § 160 odst. 1 tr. řádu nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 a 3 nebo podle § 159a odst. 1. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného.

Podle stanoviska Ústavního soudu z uvedených ustanovení tr. řádu vyplývá, že pokud je policejnímu orgánu, vyšetřovateli nebo státnímu zástupci znám důvod nepřípustnosti trestního stíhání již v době před zahájením trestního stíhání, věc odloží, aniž by trestní stíhání zahajoval. Činí tak na základě rozhodnutí prezidenta republiky, to znamená, že pokud zjistí, že jsou v daném případě splněny podmínky amnestie, rozhoduje příslušný orgán z úřední povinnosti a rozhodnutí má pouze deklaratorní účinky. V předmětné věci tedy jakmile vyšetřovatel obdržel trestní oznámení, měl povinnost prověřit důvodné podezření z trestného činu, přičemž záleží na vyšetřovateli, jakých prostředků k tomu použije. Ihned poté byl dále povinen prověřit, zda se na tento trestný čin vztahuje amnestie prezidenta republiky. Na základě tohoto zjištění již vyšetřovatel neměl jinou možnost, než postupovat podle § 160 odst. 1, nezahajovat trestní stíhání a věc odložit podle § 159 odst. 2 tr. řádu. Státní zástupce přezkoumal stížnost navrhovatele a neshledal, že by vyšetřovatel porušil zákon a dospěl k závěru, že jeho postup byl správný pokud jde o odložení věci. V posouzení věci se však od vyjádření vyšetřovatele ve svém usnesení distancoval.

Vyšetřovatel zřejmě pochybil, když v odůvodnění usnesení, jímž odkládal tr. věc vyslovil názor, že trestná činnost byla navrhovateli prokázána. Tím však nebylo dle názoru ústavního soudu porušeno žádné základní právo navrhovatele, neboť se jedná o odůvodnění usnesení, jímž byla věc odložena. Navíc proti navrhovateli

5

I. ÚS 275/98

dosud ani nebylo zahájeno trestní stíhání a nebylo mu sděleno obvinění. Také z usnesení státního zástupce nevyplývá, že stěžovateli byla trestná činnost prokázána. Nelze tudíž souhlasit s jeho tvrzením, že na něj budou občané i státní orgány pohlížet tak, jako by se trestné činnosti dopustil, a to pouze proto, že vyšetřovatel tento názor vyslovil.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími vyšetřovatele a státního zástupce byla porušena základní práva navrhovatele uvedená v čl. 36 odst. 1 a 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: , Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 22. září 1998

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu