I. ÚS 2568/11 #1Usnesení ÚS ze dne 12.09.2011

I.ÚS 2568/11 ze dne 12. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 12. září 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. T. N., zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, 180 00 Praha 8, proti postupu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura Hradec Králové ve věci č.j. UOOZ-88/TČ-2010-200435, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující po odstranění vad i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud konstatoval nezákonnost důkazů opatřených na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v České Lípě dne 2. 1. 2011 pod sp. zn. 0 Nt 530/2011 a rozhodl, že Policie ČR, ÚOOZ SKPV, expozitura Hradec Králové je povinna z trestního spisu vyjmout a následně neprodleně zlikvidovat nosiče s provedenými odposlechy i jejich přepisy získané na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v České Lípě. Zajištěním a uchováváním důkazů bylo totiž podle stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 38 odst. 1 Listiny.

Dne 2. 1. 2011 vydala soudkyně Okresního soudu v České Lípě příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní čísla uživatelů J. M., L. M. a Ing. P. P. Podezřelý ze zločinu podplácení J. M. měl dne 30. 12. 2010 nabídnout Ing. P. P., specialistovi oddělení regulace ERU Jihlava, předmětnou finanční hotovost za účelem udělení licence, resp. vydání prokázání splnění předpokladu pro udělení licence na výrobu elektrické energie spočívající v existenci výrobny elektřiny využívající sluneční záření elektrárny umístěné v k. ú. Český Dub avk. ú Česká Lípa, které nesplňovaly předpoklady pro udělení licencí. Dne 11. 1. 2011 Okresní soud v Liberci nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonní číslo, jehož uživatelem je stěžovatel, neboť z provedeného šetření bylo zřejmé, že stěžovatel, člen představenstva zainteresované společnosti, je s podezřelým J. M. v kontaktu ohledně trestné činnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/95, I. ÚS 3038/07, I. ÚS 1922/09, II. ÚS 938/10, v nichž Ústavní soud rozpracoval zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Tato zásada je v rovině jednoduchého práva realizována v ust. § 18 a § 24 tr. ř. Základním kritériem místní příslušnosti je zásada, že řízení koná soud, v jeho obvodu byl trestný čin spáchán, což podle stěžovatele musí platit i pro úkony v přípravném řízení. V záznamu o zahájení úkonů o trestním stíhání je přitom jako místo spáchání trestného činu vymezena obec Český Dub, která se nachází v obvodu působnosti Okresního soudu v Liberci. Přes nezákonnost důkazů získaných na základě chybného rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě odmítla policie jejich vynětí z trestního spisu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud nemohl vyhovět namítanému porušení práva na zákonného soudce. Stěžovatel v ústavní stížnosti odkazoval na judikaturu Ústavního soudu, ovšem jím citované nálezy nedopadají na nyní projednávanou věc. Zejména nález sp. zn. I. ÚS 3038/07 stavěl na dodržení standardu povolování odposlechů, které vojenské zpravodajství v tehdy projednávané věci nedodrželo. Ústavní soud proto konstatoval, že použití zpravodajského odposlechu v trestním řízení jako důkazu viny není přípustné, neboť zpravodajské odposlechy nedosahují garančních kvalit vyžadovaných trestním řádem. Ostatní nálezy se pak týkaly jen zákonného soudce, jímž však policie není. Navíc v projednávané věci podle Ústavního soudu nedošlo ze strany Okresního soudu v České Lípě k porušení zákona, neboť místem, kde byl trestný čin spáchán, které bylo rozhodující pro místní příslušnost státního zástupce a soudu, je podle ustálené judikatury soudů nejen místo, kde došlo k jednání pachatele (zde podezřelého), ale i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád - komentář. Díl. I. Praha: C.H. Beck, 2005, str. 175). Tímto místem je i Česká Lípa, neboť v jejím katastrálním území se nacházela jedna z výroben elektrické energie, pro niž chtěl podezřelý získat licenci. Postupu policie, pokud tato dále zajišťuje a uchovává důkazy v policejním spisu, není tudíž možno z hlediska ústavnosti nic vytknout.

Ústavní soud proto neshledal, že by postupem policie byla porušena základní práva stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno. Proto bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2011

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu