I. ÚS 2182/19 #1Usnesení ÚS ze dne 15.07.2019

I.ÚS 2182/19 ze dne 15. 7. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Dr. Ing. Romana Raise, zastoupeného Mgr. Alenou Raisovou, advokátkou se sídlem Krhanická 988/7, Praha 12 - Kamýk, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 211/2018-297 ze dne 15. 11. 2018 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Cm 209/2016-211 ze dne 20. 6. 2018 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je opožděná.

Stěžovatel již stejnou ústavní stížnost proti identickým soudním rozhodnutím podal, a to dne 4. 6. 2019, přičemž Ústavní soud o ní rozhodl usnesením sp. zn. III. ÚS 1834/19 ze dne 2. 7. 2019 tak, že ji podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Protože toto rozhodnutí Ústavního soudu dle stěžovatele nezaložilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, rozhodl se podat ústavní stížnost znovu. V mezidobí však lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula. Stěžovatel totiž opakovaně (tj. jak ve věci III. ÚS 1834/19, tak i v této věci) tvrdí, že se o zásahu do svých práv dozvěděl při ústním jednání před odvolacím soudem ve věci odvolání vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 Cmo 18/2019. Konec dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti tak připadl na 4. 6. 2019. Odtud plyne, že byla-li nynější (nová) ústavní stížnost podána až dne 4. 7. 2019, stalo se tak zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu k jejímu podání. Zmeškání této lhůty nemůže Ústavní soud prominout.

Stěžovatel je ovšem přesvědčen, že podáním předchozí ústavní stížnosti v poslední den uvedené dvouměsíční lhůty bylo zahájeno řízení před Ústavním soudem, které způsobilo stavení této lhůty, a sice s poukazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1038/08 ze dne 8. 7. 2008 (N 127/50 SbNU 111) a sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (č. 30/1998 Sb.). Tato představa stěžovatele o přerušení lhůty k podání ústavní stížnosti podáním návrhu na zahájení řízení je ovšem zcela mylná. Zahájení řízení o ústavní stížnosti nemá na plynutí samotné lhůty k jejímu podání žádný vliv. Nynější návrh je samostatnou, novou ústavní stížností, nikoli ex post doplněním (již odmítnuté) předchozí ústavní stížnosti, a proto zachování lhůty k podání nynější ústavní stížnosti je třeba posuzovat samostatně, bez zřetele na předchozí návrh. Stěžovatelem předestřené stavení lhůty přitom nemá oporu nejen v zákoně o Ústavním soudu a občanském soudním řádu (poukaz stěžovatele na ustanovení § 82 odst. 1 o. s. ř. o zahájení řízení je nepřípadný, neboť v něm jde o otázku určení okamžiku zahájení řízení; o běhu lhůt, natož jejich stavení, v něm není zmínka), nýbrž ani v právě citovaných rozhodnutích Ústavního soudu. Uvedený plenární nález se zabýval některými aspekty běhu ústavní lhůty k vrácení Parlamentem přijatého zákona prezidentem republiky, a to počátkem (jaká skutečnost je pro něj určující) a koncem jejího běhu (připadne-li konec na den pracovního klidu), nikoli však stavením/přerušením jejího běhu, takže paralela se tu nenabízí ani vzdáleně. Výslovná zmínka o stavení (stavění) se v tomto nálezu objevuje jen v souvislosti s podpůrným pojednáním o obecných idejích v právním myšlení. Nález ve věci sp. zn. II. ÚS 1038/08 pak již jen doslovně cituje část tohoto pojednání, a proto odkaz na něj je ve vztahu k právní věci stěžovatele obdobně bezcenný.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2019

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj