I. ÚS 1933/10 #1Nález ÚS ze dne 20.03.2013 Povinnost řádně odůvodnit příkaz k provedení domovní prohlídky/prohlídky jiných prostor

Ústavní soud předesílá, že věcí úzce související s nyní řešeným případem se již zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 1940/10 [skončeném nálezem sp. zn. II. ÚS 1940/10 ze dne 11. 11. 2010 (N 222/59 SbNU 207)], ve kterém vyhověl ústavní stížnosti A. Š., zrušil příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Nt 705/2010 ze dne 23. dubna 2010 a vyslovil, že vykonáním domovní prohlídky dne 26. května 2010 byla porušena základní práva této stěžovatelky podle čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 12 Listiny základních práv a svobod.

V posuzovaném případě orgány veřejné moci činily úkony na základě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb.), ve znění dodatkových protokolů, ve prospěch justičního orgánu Spolkové republiky Německo. V důsledku toho se jedná o ústavně relevantní plnění mezinárodního závazku (čl. 1 odst. 2 Ústavy), což však nemůže být v žádném případě důvodem opomíjení základních práv či svobod dotčených osob, garantovaných ústavním pořádkem, tak, jak vyplývají ze základního režimu mezi státem a občany (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Jak stěžovatelka tvrdí, nebyla do doby provedení předmětné prohlídky informována, že je ve věci vedeno trestní stíhání (ve Spolkové republice Německo). Bylo by výrazem elementární úcty k jejím základním právům, aby jí soud jasně vyložil, v jakém řízení byla prohlídka vlastně nařizována a co má být v souladu s legitimním zájmem na odhalování trestné činnosti zjištěno. V posuzovaném případě byl popis skutku, který byl předmětem trestního stíhání, značně obecný a nekonkrétní, než jak byl uveden v podkladech německých justičních orgánů, a to v míře, která v podstatě vylučuje efektivní obhajobu. Není zřejmé, co bránilo tomu, aby státní zástupce do svého rozhodnutí přenesl skutkovou a právní kvalifikaci vytýkaného jednání z podkladů německých justičních orgánů a z toho pak plynoucí rozsah domovní prohlídky.

I.ÚS 1933/10 ze dne 20. 3. 2013

N 48/68 SbNU 467

Povinnost řádně odůvodnit příkaz k provedení domovní prohlídky/prohlídky jiných prostor

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera - ze dne 20. března 2013 sp. zn. I. ÚS 1933/10 ve věci ústavní stížnosti PECKA, spol. s r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Studentská 1655/1b, zastoupené Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 15, proti příkazu k prohlídce prostor nesloužících k bydlení vydanému státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích dne 26. 4. 2010 sp. zn. ZN 826/2010, spojené s návrhem na vyslovení protiústavnosti vykonání uvedené prohlídky dne 26. 5. 2010, za účasti Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, služby kriminální policie a vyšetřování, Plavská 2, České Budějovice.

I. Příkaz k prohlídce prostor nesloužících k bydlení vydaný státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích dne 26. 4. 2010 sp. zn. ZN 826/2010 se zrušuje.

II. Vykonáním uvedené prohlídky dne 26. května 2010 byla porušena základní práva stěžovatelky podle čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 12 Listiny základních práv a svobod.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích a vyslovení, že vykonáním prohlídky uvedených prostor v sídle stěžovatelky porušil policejní orgán její základní práva a svobody podle čl. 7 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Proti jednatelce stěžovatelky A. Š. bylo vedeno státním zastupitelstvím v Mühlhausenu (Spolková republika Německo) trestní stíhání pro podezření z krácení korporační daně, kterého se měla dopustit právě jako jednatelka této obchodní společnosti (PECKA, spol. s r. o.), což je jediná komanditistka obchodní společnosti Forst Böller Kommanditgeselschaft, a to tím, že prý uvedla nesprávné údaje v daňových přiznáních za kalendářní rok 2006, protože do něj nezahrnula příjmy z prodeje dřeva uskutečněného posledně uvedenou obchodní společností. Jak následně tento skutek "zkrátil" německý obecný soud, je jí tedy vytýkáno, že firma Forst Böller Kommanditgeselschaft dosáhla v kalendářním roce 2006 vyšších tržeb a vyššího zisku, než bylo uvedeno v daňovém přiznání. V tomto řízení bylo (Amtsgericht Mühlhausen) vydáno dne 11. ledna 2010 usnesení, kterým byla nařízena prohlídka bytových a obchodních prostor na adrese Š., Č. B., Česká republika, jiných prostor osoby obviněné, jejích elektronických datových nosičů, jejích automobilů, jiných jejích věcí a bankovních schránek a následné zajištění předmětů týkajících se obchodní činnosti obviněné v souvislosti s obchodními společnostmi Forst Böller Kommanditgeselschaft a PECKA, spol. s r. o., a to konkrétně obchodních a účetních podkladů (účty, účetní deníky, seznam zůstatků, dodací listy, faktury) týkajících se jmenovaných firem, knih a účetních zápisů týkajících se příjmu a výdeje zboží, hotovostních příjmů a výdajů jmenovaných společností, inventáře a rozvahy/roční účetní závěrky a potřebných organizačních podkladů (např. účetní rozvrhy a rejstříky, přehledy ročních závěrek, pokud byly účetní závěrky provedeny na jejich základě) týkajících se jmenovaných firem, přijatých a odeslaných obchodních a firemních dopisů stěžovatelky, účetních dokladů (výpisy z účtu, došlé a vydané faktury, hotovostní doklady), podkladů majících podle německého poplatkového řádu význam pro zdanění (smlouvy, stvrzenky, poznámky), kalendáře stěžovatelky s termíny, bankovních podkladů a všeobecné korespondence dokumentující skutečné příjmy jmenovaných firem v době činu a elektronických nosičů dat (pevné disky, diskety, magnetické pásky), pokud jsou na nich uložena data o shora uvedených důkazních předmětech. Následně požádal vedoucí státní zástupce v Mühlhausenu podáním doručeným dne 8. dubna 2010 tuzemské Nejvyšší státní zastupitelství o právní pomoc, tedy o provedení příslušné prohlídky, ke které došlo dne 26. 5. 2010.

II.

Stěžovatelka v nynější ústavní stížnosti v podstatě namítla, že napadený příkaz k prohlídce prostor nesloužících k bydlení není řádně odůvodněn, resp. není odůvodněn vůbec, neboť odkazuje toliko na žádost státního zástupce v Mühlhausenu, Spolková republika Německo, o právní pomoc. Chybí tak podle ní jakékoliv důkazy či skutečnosti, z nichž vycházely úvahy o nezbytnosti provést příslušnou prohlídku, resp. chybí popis konkrétních úvah, jimiž byl příslušný orgán veden. O trestním stíhání prokuristky a jednatele stěžovatelky ve Spolkové republice Německo se dozvěděla až z doručeného příkazu k domovní prohlídce. Poukazuje na to, že souběžně probíhala prohlídka u spoluobviněného M. S. v Rakousku, a to na základě příkazu, který předložila a z něhož vyplývá, že si rakouský soud na odůvodnění svého rozhodnutí dal záležet podstatně více. V návaznosti na uvedenou námitku má stěžovatelka za to, že nezákonná byla i samotná prohlídka.

Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud její stížnosti vyhověl tak, jak je uvedeno v prvním odstavci tohoto nálezu.

III.

Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že považuje návrh za důvodný, neboť na postup státního zástupce v přípravném řízení při vydání příkazu k prohlídce jiných prostor lze vztáhnout důvody, pro které již byl Ústavním soudem zrušen příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Nt 705/2010 ze dne 23. dubna 2010.

Ve vyjádření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, oddělení hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, je uvedeno, že se pod č. j.: KRPC-27062/ČJ-2010-020181 zpracovávala právní pomoc orgánů Spolkové republiky Německo ve věci obviněné A. Š., kterou Policie České republiky obdržela z Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Spisový materiál byl poté zaslán dožadujícímu orgánu a elektronická část spisu byla skartována.

IV.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud předesílá, že věcí úzce související s nyní řešeným případem se již zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 1940/10 [skončeném nálezem sp. zn. II. ÚS 1940/10 ze dne 11. 11. 2010 (N 222/59 SbNU 207)], ve kterém vyhověl ústavní stížnosti A. Š., zrušil příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Nt 705/2010 ze dne 23. dubna 2010 a vyslovil, že vykonáním domovní prohlídky dne 26. května 2010 byla porušena základní práva této stěžovatelky podle čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 12 Listiny základních práv a svobod.

V nyní zkoumané věci se sice jedná o stěžovatelku - právnickou osobu a je napadán příkaz k prohlídce prostor nesloužících k bydlení vydaný státním zástupcem, leč v zásadě jde o jeden případ a okolnosti jsou s výše uvedenými výjimkami totožné. Bylo by absurdní, kdyby Ústavní soud v téže věci shledal protiústavním domovní prohlídku u Š. a aproboval prohlídku prostor nesloužících k bydlení, jež byly psány na stěžovatelku, kterou však Š. ovládala jako její jednatelka. Protože tedy I. senát Ústavního soudu neshledal důvod odchýlit se od závěrů vyslovených ve výše citovaném nálezu, nezbývá, než aby - mutatis mutandis - odkázal na svůj názor v uvedeném nálezu vyslovený a zopakoval jeho podstatné části.

V posuzovaném případě orgány veřejné moci činily úkony na základě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb.), ve znění dodatkových protokolů, ve prospěch justičního orgánu Spolkové republiky Německo. V důsledku toho se jedná o ústavně relevantní plnění mezinárodního závazku (čl. 1 odst. 2 Ústavy), což však nemůže být v žádném případě důvodem opomíjení základních práv či svobod dotčených osob, garantovaných ústavním pořádkem, tak, jak vyplývají ze základního režimu mezi státem a občany (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Jak stěžovatelka tvrdí, nebyla do doby provedení předmětné prohlídky informována, že je ve věci vedeno trestní stíhání (ve Spolkové republice Německo); k formálnímu zahájení trestního stíhání, jak ho zná české právo, v té době nedošlo. Pro stěžovatelku tedy bylo primární informací o trestním stíhání nyní napadené rozhodnutí o prohlídce jiných prostor; tím však byla umocněna potřeba jeho řádného odůvodnění. Bylo by výrazem elementární úcty k jejím základním právům, aby jísoud jasně vyložil, v jakém řízení byla prohlídka vlastně nařizována a co má být v souladu s legitimním zájmem na odhalování trestné činnosti zjištěno. V posuzovaném případě byl popis skutku, který byl předmětem trestního stíhání, značně obecný a nekonkrétní, než jak byl uveden v podkladech německých justičních orgánů, a to v míře, která v podstatě vylučuje efektivní obhajobu. Není zřejmé, co bránilo tomu, aby státní zástupce do svého rozhodnutí přenesl skutkovou a právní kvalifikaci vytýkaného jednání z podkladů německých justičních orgánů a z toho pak plynoucí rozsah domovní prohlídky.

Na tom nic nemění ani to, že na státní zastupitelství nemohou být kladeny tak přísné nároky jako na obecnýsoud, jak bylo konstatováno v citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 1940/10. Tu je nutno zopakovat, že nyní zkoumaný příkaz k prohlídce prostor nesloužících k bydlení byl vydán v úzké součinnosti našich orgánů veřejné moci při vyřizování německé žádosti o právní pomoc, týkal se téže věci a zejména vykazoval stejné ústavněprávní deficity, které byly shledány v již uvedeném nálezu předchozím.

Za tohoto stavu dospěl Ústavnísoud k závěru, že napadeným příkazem došlo k porušení základních práv stěžovatelky, jichž se dovolává.

Proto byl napadený příkaz podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušen a současně bylo v souladu s návrhem vysloveno, že vykonání prohlídky provedené na jeho základě porušilo výše uvedená základní práva stěžovatelky.