I. ÚS 192/99Usnesení ÚS ze dne 22.09.1999

I.ÚS 192/99 ze dne 22. 9. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci stěžovatele V. H., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc., o ústavní stížnosti (návrhu) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 18 Co 209/98, a proti usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. III. ÚS 114/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1) Napadeným usnesením odmítl Ústavní soud stěžovatelův návrh na přezkoumání rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 18 Co 209/98, s poukazem na to, že návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem.

Ve své ústavní stížnosti proti tomuto usnesení Ústavního soudu stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 18 Co 209/98, podal v původním řízení (vedeném pod sp. zn. III. ÚS 114/99) včas. Proto se domáhá, aby bylo napadené usnesení Ústavního soudu zrušeno.

Podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny. Z ustanovení § 43 odst. 2 cit. zákona totiž plyne, že proti usnesení Ústavního soudu odvolání přípustné není.

Proto Ústavní soud - s poukazem na tato ustanovení zákona o Ústavním soudu - ústavní stížnost proti napadenému usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. III. ÚS 114/99, odmítl, aniž by byl oprávněn zabývat se touto ústavní stížností věcně a zkoumat tvrzení v ní obsažená.

2) Ústavní stížností napadl stěžovatel rovněž rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 18 Co 209/98, a navrhl jeho zrušení. V ústavní stížnosti uvádí, že tento rozsudek byl doručen jeho právnímu zástupci advokátu JUDr. B. G., CSc., dne 11. ledna 1999. Tato ústavní stížnost datovaná dnem 14. 4. 1999 (došlá Ústavnímu soudu dne 16. 4. 1999) je tedy v tomto rozsahu podána po lhůtě stanovené zákonem pro její podání [§ 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona]. Podle § 72 odst. 2 cit. zákona lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, jež počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Proto Ústavní soud - s poukazem na toto ustanovení zákona - ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 18 Co 209/98, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. 9. 1999

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj