I. ÚS 1844/09 #1Usnesení ÚS ze dne 27.05.2010

I.ÚS 1844/09 ze dne 27. 5. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavních stížnostech R. W., zast. Mgr. Kateřinou Buďveselovou, MBA, advokátkou, sídlem Buková 13, Praha 3, proti usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 11.5.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-53, a ze dne 3.9.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-83, proti příkazům soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka ze dne 16.3.2009. č.j. 59 Ex 3947/07-15, a ze dne 12.6.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-23, a návrzích na zrušení § 13 odst. 1 a 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., § 88 odst. 4 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. za účasti Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, JUDr. Roberta Pazáka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-venkov, sídlem Nám. Svobody 15, Brno, jako účastníků řízení, a společnosti Home Credit, a.s., sídlem Moravské náměstí 249/8, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnosti a návrhy na zrušení ustanovení § 13 odst. 1 a 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., § 88 odst. 4 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatel stručnou ústavní stížností ze dne 13.7.2009 napadl nejprve usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (dále jen "okresní soud") ze dne 11.5.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-53, a příkaz soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka (dále jen "soudní exekutor") ze dne 16.3.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-15, pro údajné porušení práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v důsledku čehož bylo porušeno jeho vlastnického práva chráněné v čl. 11 odst. 1 Listiny a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "Dodatkový protokol"). Návrh přislíbil doplnit do 27.7.2009, a protože slib nedodržel, vyzval ho Ústavní soud přípisem ze dne 17.8.2009 k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy (paralelně - emailem dne 17.8.2009 - informoval stěžovatel Ústavní soud, že mu zatím nebyla určena lhůta k odstranění vad a sdělil, že ústavní stížnost doplní do středy 19.8.2009). Přípis s výzvou převzal stěžovatel dne 19.8.2009, poslední den určené lhůty připadl na 18.9.2009. Dne 19.9.2009 odeslal stěžovatel, resp. jeho právní zástupkyně na adresu Ústavního soudu obsáhlé (celkem 28 stran) podání (doručené Ústavnímu soudu dne 21.9.2009), jímž nejprve doplnil původní stížnost, současně jím podal další ústavní stížnost (proti usnesení okresního soudu ze dne 3.9.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-83, a proti příkazu soudního exekutora ze dne 12.6.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-23) a formuloval v něm návrh na zrušení ustanovení § 13 odst. 1 a 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., § 88 odst. 4 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. K tomuto podání předložil plnou moc ve prospěch Mgr. K. B., MBA, k zastupování ve věci podání (blíže nespecifikované) ústavní stížnosti, podepsanou dne 18.9.2009. Na základě výzvy Ústavního soudu zaměřené k odstranění neurčitosti plné moci předložil stěžovatel dvě plné moci. První plnou moc ze dne 1.7.2009 k sepsání a podání ústavní stížnosti proti usnesení okresního soudu ze dne 11.5.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-53, proti příkazu soudního exekutora ze dne 16.3.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-15, včetně návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., vyhlášky č. 330/2001 Sb., a části ustanovení § 30 zákona č. 182/1993 Sb. Druhou plnou moc ze dne 11.9.2009 k sepsání a podání ústavní stížnosti proti usnesení okresního soudu ze dne 3.9.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-83, a proti příkazu soudního exekutora ze dne 12.6.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-23, včetně návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., vyhlášky č. 330/2001 Sb., a části ustanovení § 30 zákona č. 182/1993 Sb.

K jednotlivým bodům uvedl (pozn. z obsáhlých stěžovatelových tvrzení Ústavní uvádí tolika ta, která mají relevanci v řízení o ústavní stížnosti):

1) Usnesení okresního soudu ze dne 11.5.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-53, napadl ve výroku I., jímž byl potvrzen příkaz k úhradě nákladů exekuce ohledně nákladů exekuce, přičemž svoje námitky rekapituloval pod bodem V. ústavní stížnosti a doplnil je o ústavně právní argumentaci zařazenou pod bodem VI. ústavní stížnosti. Podstatu této argumentace tvoří námitka, že soudní exekutor nerespektoval kogentní ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb., protože má nárok jen na polovinu odměny, která by mu náležela za provedení exekuce.

2) Upozornil na odůvodnění potvrzujícího výroku I. v usnesení okresního soudu ze dne 3.9.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-83, (pozn. tímto výrokem byl potvrzen výrok o nákladech oprávněného), v části věnované jeho námitkám (bod VII.), tyto námitky zrekapituloval (bod VIII.) a doplnil ústavněprávní argumentací (bod IX.). V jejím rámci poukázal na to, že okresní soud se nevypořádal s jeho námitkami ohledně nesprávného vyčíslení nákladů oprávněného, neboť tvrdil, že stěžovatel v námitkách neuvádí žádné důvody, pouze poukazuje na skutečnost, že náklady nejsou určeny správně. Tím způsobil takovou vadu řízení, která je zásahem do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Dále vytýká exekutorovi porušení § 88 odst. 3 i.f. zákona č. 120/2001 Sb., a to nedoručením vyjádření k námitkám stěžovateli; tím byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení a byl zkrácen na právu reagovat tzv. replikou.

Stěžovatel se z uvedených důvodů domáhá zrušení napadených rozhodnutí a současně dává Ústavnímu soudu na posouzení, zda příslušné vyhlášky č. 330/2001 a č. 484/2000 Sb. byly exekutorem a obecným soudem aplikovány ústavně konformním způsobem, či nikoliv. Pro rozpor s ústavním pořádkem a s principem proporcionality navrhl zrušení § 13 odst. 1 a 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., pro rozpor s ústavním pořádkem a s principy spravedlivého procesu navrhl zrušení § 88 odst. 4 věta druhá zákona č. 120/2001 Sb. a ke zvážení Ústavnímu soudu navrhl i zrušení obligatorního zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, tj. zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., s odůvodněním, že v praxi příslušné subjekty spoléhají na to, že z důvodu povinného zastoupení advokátem se v tzv. bagatelních případech občan "vzdá" a na Ústavní soud se proto "neobrátí", což odporuje principům právního státu.

Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny, Úmluvy a Dodatkového protokolu upravujících základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:

Čl. 11 odst. 1 Listiny:

Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Čl. 36 odst. 1 Listiny:

Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Čl. 6 odst. 1 Úmluvy:

Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

Čl. 1 Dodatkového protokolu

Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.

II.

Ústavní soud si vyžádal spis okresního soudu ve věci sp.zn. 127 2129/2007, z něhož zjistil, že vedlejší účastník, v pozici oprávněné osoby, podal dne 8.10.2007 u Okresního soudu v Karviné návrh na nařízení exekuce, v němž navrhoval nařízení exekuce na majetek stěžovatele k vymožení povinnosti zaplatit mu náhradu nákladů předcházejícího řízení ve výši 8 032,50 Kč, jeho nákladů exekučního řízení (vyčíslené ve výši 11 543,- Kč) a nákladů exekuce (ve prospěch soudního exekutora). Usnesením okresního soudu ze dne 15.10.2007, č.j. 127 Nc 2129/2007-4, byla exekuce nařízena a jejím provedením byl pověřen JUDr. Robert Pazák. Soudní exekutor vydal dne 18.3.2009 příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 59 Ex 3947/07-15, proti kterému podal stěžovatel námitky (opakovaně, celkem 5x, doplňované), jimiž brojil proti výpočtu nákladů oprávněného a nákladů exekuce. Okresní soud usnesením ze dne 11.5.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-53, potvrdil příkaz k úhradě nákladů ve výroku I. (tj. ohledně nákladů exekuce) a ve výroku II. příkaz zrušil ohledně nákladů oprávněného v exekučním řízení. K tomu uvedl, že odměnu za provedení exekuce a náhradu nákladů určil exekutor v souladu s vyhl. č. 330/2001 Sb., tudíž nepochybil. Důvodem zrušení výroku o nákladech oprávněného byla nepřezkoumatelnost, když z odůvodnění příkazu nevyplývá dostatečně podrobné odůvodnění jednotlivých položek nákladů a je zde pouze odkaz na vyhl. č. 484/2000 Sb. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 18.5.2009 a tímto dnem nabylo právní moci. Příkazem soudního exekutora ze dne 12.6.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-23, byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit náklady oprávněného ve výši 6 069,- Kč. Také proti tomuto příkazu podal stěžovatel námitky adresované soudnímu exekutorovi a na vědomí okresnímu soudu, které následně opakovaně doplňoval; soudní exekutor v jejich postoupení soudu jen lapidárně odkázal na odůvodnění příkazu k náhradě nákladů. Okresní soud usnesením ze dne 3.9.2009, č.j. 127 2129/2007-83, napadený exekuční příkaz potvrdil, a to po zjištění, že náklady oprávněné byly vypočteny v souladu s vyhl. č. 484/2000 Sb. Potvrzující výrok odůvodnil zjištěním, že stěžovatel v námitkách neuvádí žádné důvody nesprávného vyčíslení nákladů oprávněného za právní zastoupení, pouze poukazuje na skutečnost, že náklady nejsou určeny správně, že žádný jiný důvod nesprávnosti vyčíslení nákladů za právní zastoupení neuvedl, že má zato, že výše nákladů je vypočtena správně, když přiznal právnímu zástupci oprávněné odměnu za zastupování v exekučním řízení a 2x paušál a DPH. Usnesení nabylo právní moci dne 9.9.2009).

III.

Po seznámení s předloženými podklady a s obsahem spisu okresního soudu Ústavní soud konstatuje následující právní závěry:

a) Ústavní stížnost ze dne 13.7.2009 proti usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 11.5.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-53, a proti příkazu soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka ze dne 16.3.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-15, se odmítá podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., neboť stěžovatel neodstranil vady podání v soudem určené lhůtě. Jak vyplývá z bodu I. odůvodnění tohoto usnesení, přistupoval Ústavní soud benevolentně k plnění opakovaných slibů stěžovatele na doplnění ústavní stížnosti, nicméně po stanovení lhůty k odstranění vad, stěžovatel tuto lhůtu nedodržel, nepožádal ani o její prodloužení.

b) Ústavní stížnost proti usnesení okresního soudu ze dne 3.9.2009, č.j. 127 Nc 2129/2007-83, a proti příkazu soudního exekutora ze dne 12.6.2009, č.j. 59 Ex 3947/07-23), je zjevně neopodstatněná. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. K namítanému porušení práva na soudní ochranu chráněného v čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud, s odkazem na svoji dosavadní bohatou a konstantní judikaturu, dodává, že k takovému následku dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovatelce bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), příp. v pozici žalovaného adekvátním způsobem využívat procesní prostředky ke své obraně. Taková situace však nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno právo stěžovatele domáhat se přezkoumání správnosti výpočtu nákladů oprávněného v exekučním řízení. Jestliže okresní soud v rámci aplikace tzv. jednoduchého práva dovodil, že soudní exekutor poté, kdy původní exekuční příkaz byl v této části zrušen, správně vypočetl jejich výši a tento závěr dostatečným způsobem odůvodnil, nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených základních práv na soudní ochranu (a v konečných důsledcích ani k zásahu do práva na ochranu majetku). Polemika stěžovatele je v tomto směru zcela nedůvodná, neboť odmítá respektovat zobecňující závěr soudu o tom, že podle jeho tvrzení nejsou náklady určení správně. Okresní soud výpočet odměny za zastupování v exekučním řízení pregnantně zdůvodnil v závěru předposledního odstavce napadeného usnesení. Relevantní není ani stěžovatelova námitka poukazují na fakt, že mu exekutor nedoručil svoje vyjádření k jeho námitkám; jestliže exekutor lapidárně odkázal na obsah svého rozhodnutí, není tak dán prostor pro jakoukoliv repliku s věcnými argumenty.

Vzhledem k odmítnutí druhé ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, nebylo třeba zabývat se návrhem stěžovatele na zrušení ustanovení § 13 odst. 1 a 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., § 88 odst. 4 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; tento návrh sleduje osud ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byly jeho ústavní stížnosti, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuty.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. květen 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu