I. ÚS 1594/20 #1Usnesení ÚS ze dne 16.06.2020

I.ÚS 1594/20 ze dne 16. 6. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného Mgr. Václavem Hebkým, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1802/32, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. č. j. 28 Co 96/2020-11978 ze dne 25. března 2020, a Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. P 35/2012-11965 ze dne 11. března 2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "soud prvního stupně") odmítl návrh podaný do protokolu dne 4. března 2020, kterým se stěžovatel domáhal změny výchovy a nařízení předběžného opatření. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

2. Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti zaslané prostřednictvím advokáta bez řádné plné moci podle § 30, 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudům vytýká způsob přidělení věci soudcům; konkrétně měla jeho věc být přidělena soudkyni soudu prvního stupně dne 20. ledna 2012, přestože soudu byl návrh postoupen již dne 19. ledna 2012. Svévole při přidělování věcí vylučuje, aby soudy mohly rozhodovat spravedlivě, být nestranné a nezávislé. V jeho věci měli rozhodovat vyloučení soudci o žalobách pro zmatečnost, na obnovy řízení a dovoláních, ač jejich projednání přísluší jen Nejvyššímu soudu. Rovněž senátu odvolacího soudu byla věc přidělena v rozporu s rozvrhem práce, kdy napadla dne 13. března 2012 a přidělena byla až dne 15. března 2012. To stěžovatel považuje za svévoli stejně jako postup soudu prvního stupně před rozhodnutím o žádosti na bezplatné právní zastoupení a zproštění povinnosti platit soudní poplatek vydává nezákonné výzvy k doplnění s kontumačními důsledky pro stěžovatele a odvolací soud opakovaně nepoučuje stěžovatele o jeho právech a ignoruje jeho žádosti. Tím obecné soudy zasáhly právo stěžovatele zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

3. Z rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že jeho rozsudek č. j. P 35/2012-10008 ze dne 22. února 2019 potvrdil odvolací soud rozsudkem č. j. 28 Co 379/2019-11674 ze dne 13. ledna 2020 (viz též usnesení sp. zn. III. ÚS 599/20 ze dne 17. března 2020), který nabyl právní moci dne 3. února 2020. Na to stěžovatel reagoval podáním ze dne 4. března 2020 učiněným do protokolu, obsahujícím návrh na zahájení řízení vzhledem ke změně poměrů, požadavky snad na změnu výchovy, vydání předběžného opatření, s odkazem na trestní řád označuje soudce navržené k výslechu v trestním řízení, odvolává se proti usnesení soudu prvního stupně č. j. P 35/2012-1180 ze dne 12. února 2020, popisuje historii přidělování jeho věci aj. Pro nesrozumitelnost návrhu soud prvního stupně, při vědomí opakovaného podávání obsáhlých a nejasných podání stěžovatelem, vydal napadené rozhodnutí. Odvolací soud pak zrekapituloval (stěžovateli opakovaně sdělený) způsob přidělování věcí stěžovatele jednotlivým soudcům.

4. Z napadených rozhodnutí, i z vlastních poznatků Ústavního soudu, je patrné, že stěžovatel se opakovaně obrací na orgány veřejné moci nespokojen se svou situací (řešením rodinných vztahů), a to ne zcela srozumitelnými návrhy, což učinil i v právě projednávané ústavní stížnosti. Stěžovatel se zjevně novými návrhy snaží revokovat starší pravomocná rozhodnutí, v petitu navrhuje zrušení nejen rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně, ale i dalších předchozích rozhodnutí, přitom vychází z přesvědčení, že spisovou značku musí mít věc přidělenu nejpozději doručením návrhu na soud, aniž by vnímal existenci předem stanoveného algoritmu rozdělení nápadu do jednotlivých soudních oddělení. Přestože původní návrh stěžovatele (doručený dne 6. června 2020) byl doplněn prostřednictvím datové schránky advokáta (doručeno dne 8. června 2020), aniž by byla přiložena plná moc, považoval Ústavní soud s ohledem na obsah obou návrhů za nedůvodné vyzývat k odstranění této vady podání, a také v souladu s požadavkem stěžovatele věc rozhodl přednostně.

5. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu