I. ÚS 1423/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.05.2015

I.ÚS 1423/15 ze dne 19. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky MORAVIA Stamping, a. s., se sídlem Nádražní 336, Fulnek, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem Škroupova 1114/4, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2015 č. j. 15 Co 125/2015-66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 1. 2015 č. j. 18 C 502/2013-57, jímž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 5. 6. 2014 č. j. 18 C 502/2013-33. Tímto rozsudkem okresní soud řízení částečně zastavil a dále stěžovatelce coby žalované uložil zaplatit žalobci částku 5.745.483,35 Kč s příslušenstvím a částku 1.135.307,51 Kč, jakož i náklady řízení v částce 751.282 Kč. Podle stěžovatelky došlo napadeným rozhodnutím krajského soudu k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; v daném případě totiž nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.

2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1193 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Tím se přitom rozumí nejen jejich řádné uplatnění, nýbrž také to, že o nich bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto. Podání ústavní stížnost je tedy namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. Je tak nevhodné i souběžné podávání jednotlivých opravných prostředků (dovolání, žaloby pro zmatečnost atd.) a ústavní stížnosti, kteréžto řešení ani nevyhovuje požadavku právní jistoty (srov. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2162/11 ze dne 29. 7. 2011 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 234/11 ze dne 10. 2. 2011). Pokud před obecnými soudy nadále probíhá řízení, v rámci kterého se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod. Takový zásah by byl v rozporu jak se zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Podání ústavní stížnosti za takové situace je tedy předčasné.

5. Jak vyplývá z ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí, stěžovatelka se proti vydání rozsudku pro zmeškání bránila jednak odvoláním a jednak návrhem na jeho zrušení podle § 153b odst. 4 občanského soudního řádu. Dosud však bylo rozhodnuto toliko o druhém z uvedených podání stěžovatelky, naopak její odvolání na rozhodnutí stále čeká. Tato skutečnost vyplývá jak z napadeného rozhodnutí krajského soudu, tak z veřejně dostupných informací (viz služba infoSoud, http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp) a byla rovněž ověřena dotazem u Okresního soudu v Novém Jičíně. Přitom ve své ústavní stížnosti stěžovatelka fakticky namítá primárně to, že v dané věci nemělo dojít k vydání rozsudku pro zmeškání, neboť nebyla nečinná. Je tedy zřejmé, že se stěžovatelce stále nabízejí možnosti ochrany jejího práva v řízení před obecnými soudy - krajský soud v napadeném rozhodnutí dokonce výslovně uvedl, že správnost závěru okresního soudu o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání je oprávněn zkoumat právě jen odvolací soud v rámci odvolání proti předmětnému rozsudku. Pokud tedy o stěžovatelčině odvolání proti rozsudku pro zmeškání zatím nebylo rozhodnuto, je podaná ústavní stížnost předčasná.

6. Mimoto napadené rozhodnutí krajského soudu obsahuje také poučení o možnosti bránit se proti němu dovoláním, jíž však stěžovatelka dosud také nevyužila. I tato skutečnost tak způsobuje nepřípustnost podané ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že toto jeho rozhodnutí stěžovatelku nijak nepoškozuje. Pokud totiž v řízení před obecnými soudy ani po vyčerpání všech dostupných opravných prostředků (odvolání, dovolání) nebude úspěšná, nic jí nebrání v podání ústavní stížnosti nové.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou ve smyslu § 75 téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2015

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka