I. ÚS 1178/07 #1Usnesení ÚS ze dne 31.07.2007

I.ÚS 1178/07 ze dne 31. 7. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. N., soudního exekutora, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007, čj. 21 Co 25/2007 - 16, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora označené usnesení Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího. Zmíněným usnesením odvolací soud, k odvolání stěžovatele, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku III., kterým bylo povinné uloženo uhradit stěžovateli, jako soudnímu exekutorovi, náklady exekuce.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítá, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetné povinné ve skutečnosti znamená, že náklady ponese soudní exekutor. Stěžovatel si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu, která vychází ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06, na které ostatně odkazuje i odvolací soud. Ústavní stížnost stěžovatel podává proto, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky jako podmínku pro podání stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva a uvádí obsáhlé výhrady proti zmíněnému stanovisku pléna Ústavního soudu.

Podle názoru stěžovatele si oprávněná neprověřila ani základní informace o povinné, které by mohly vést k závěru o její bonitě a nerespektovala požadavek náležité opatrnosti a uvážlivosti. Ústavní stížnost je tak podle stěžovatele zcela důvodná i v souladu s citovaným stanoviskem.

První senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se v poslední době opakovaně zabýval obdobnými ústavními stížnostmi stěžovatele (viz např. sp. zn. IV. ÚS 167/07, sp. zn. IV. ÚS 387/07, sp. zn. IV. ÚS 757/07 nebo sp. zn. IV. ÚS 1179/07), přičemž nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06. Jak stěžovatel sám uvedl, toto stanovisko je mu známo. Ústavní soud připomíná, že městský soud na zmíněné stanovisko odkázal, v souladu s ním se zabýval i tím, zda oprávněná, při podání návrhu na nařízení exekuce, dbala náležité opatrnosti a uvážlivosti a zda jí byly známy okolnosti, ze kterých bylo možno zastavení exekuce předvídat. Podle městského soudu nebylo možné dovodit, že oprávněná zavinila zastavení exekuce.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu