5 A 40/2001Usnesení NSS ze dne 17.02.2003

Opravný prostředek (odvolání, dovolání, návrh na přezkoumání rozhodnutí, návrh na obnovu řízení) podaný před 1. 1. 2003 proti usnesení vrchního soudu o zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro neuhrazení poplatku, nebyl způsobilý zahájit další řízení, neboť podle § 250j odst. 4 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2002, proti rozhodnutí soudu nebyl Opravný prostředek přípustný. Skutečnost, že žalobce poplatek uhradil spolu s odvoláním, je přitom zcela bez významu. Pokud věc po 1. 1. 2003 přešla podle § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, na Nejvyšší správní soud, nemůže tento soud danou věc rozhodnout podle části čtvrté o. s. ř., jak žádá navrhovatel, protože došlo pouze k přechodu povinnosti vrátit soudní poplatek podle § 10 odst. 3 a 7 zákona č. 549/1991 Sb. žalobci; nikoliv k přechodu povinnosti o Opravném prostředku rozhodnout.

5 A 40/2001-28

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Součkové a JUDr. Antonína Koukala, vpr ávní věci žalobce S. K. n. V., a. s., zast. Mgr. Michalem Janíkem, advokátem se sídlem Příbram II., Dlouhá 141, proti žalované komisi pro cenné papíry, Washingtonova 7, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí prezídia Komise pro cenné papíry ze dne 11. 12. 2000, č .j. 31/13 629/2000,

takto:

Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1000 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Michala Janíka, advokáta, Advokátní kancelář se sídlem Příbram II, Dlouhá 141; poplatek bude vrácen ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení .

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 13. 3. 2001, doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 20. 3. 2001, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto usnesení, jímž mu byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč podle ust. § 86 odst. 1, písm. b) zákona o cenných paíprech, a to za porušení ustanovení § 80 odst. 1 téhož zákona.

Usnesením ze dne 17. 7. 2001, č. j. 5 A 40/2001 – 13, Vrchní soud v Praze řízení zastavil podle úst. § 9 odst. 1 ták. Č. 549/1991 Sb. (o soudních poplatcích) pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 1000 Kč, splatného podáním žaloby, tj. již dnem 20. 3. 2001, (§ 4 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb.). Žalobce poplatek nezaplatil ani dodatečně ve lhůtě 14 dnů soudem kt omu určené ve výzvě, která byla zástupci žalobce doručena dne 8. 6. 2001, ačkoli byl o následcích nezaplacení soudního poplatku poučen. Právnímu zástupci žalobce bylo usnesení o zastavení řízení doručeno do vlastních rukou dne 9. 8. 2001 spolu s poučením, že proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 250 j odst. 4 o.s . ř.).

Podáním ze dne 16. 8. 2001, označeným jako odvolání – návrh na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2001, č. j. 5 A 40/2001 – 13 o zastavení řízení, se žalobce dovolává ust. § 9 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb. vpl atném znění, (podle něhož lze usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit, je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení) a v této souvislosti označuje za nesprávný postup, který vylučuje právo dotčeného podat opravný prostředek proti usnesení o zastavení řízení, a vylučuje možnost takové usnesení zrušit v odvolací lhůtě ve smyslu § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích z důvodu dodatečného zaplacení soudního poplatku. Připomíná, že důvodem opožděného splnění poplatkové povinnosti byly personální změny ve vedení organizace žalobce a dále okolnosti související se změnou sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce. Žalobce vyslovuje přesvědčení, že i v tomto případě, může žalobce dodatečně v obecné odvolací lhůtě podle občanského soudního řádu uhradit soudní poplatek a soud je povinen podle citovaného zákonného ustanovení zrušit usnesení o zastavení řízení. Z důvodu právní jistoty podává současně proti napadenému usnesení odvolání. Spolu s podání „odvoláním“ zaplatil žalobce kolkovou známkou soudní poplatek ve výši 1000 Kč, který došel Vrchnímu soudu v Praze dne 17. 8. 2002.

Na Nejvyšší správní soud přešla věc podle § 132 zák. č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní) z Vrchního soudu v Praze, neboť ten o důsledcích zaplacení soudního poplatku žalobcem, k němuž došlo po vydání usnesení o zastavení řízení, nerozhodl do dne účinnosti uvedeného zákona. Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že na něho přešla jen povinnost vrátit soudní poplatek podle § 10 odst. 3 a odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění. Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení nebylo totiž možné podat další opravný prostředek, jak správně uvedl tento soud v poučení o opravných prostředcích. Nesprávně podaný opravný prostředek (odvolání, dovolání, návrh na přezkoumání rozhodnutí, návrh na obnovu řízení) nebyl způsobilý zahájit další řízení a nebyl zde ani soud, který by byl funkčně příslušný k jeho projednávání. Nebylo tudíž možné o případném odvolání rozhodnout podle části čtvrté občanského soudního řádu, jak navrhuje žalobce. Vrchní soud vP raze nemusel tudíž o takovém podání vůbec rozhodnout, měl však žalobce o tom vyrozumě.t Věc v tomto rozsahu nemohla přejít na Nejvyšší správní soud. Podle § 132 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) převezme a dokončí naposledy uvedený soud jen věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu. Z důvodů výše vysvětlených tyto podmínky možného převzetí věci nebyly v daném případě splněny.

Věcná příslušnost Vrchního soudu v Praze byla dána jen k rozhodnutí o vrácení soudního poplatku žalobci, neboť do dne účinnosti s. ř. s. nebylo o něm rozhodnuto, ačkoli rozhodnuto být mělo.

Podle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. vp latném znění, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Podle odst. 5 téhož ustanovení, postupuje soud obdobně v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé. (Možnost rozhodnout v řízení bez jednání připouštělo ust. § 250 f o. s. ř.). Podle § 10 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb., byla-li věc po zaplacení poplatku nebo po vydání usnesení, kterým byla stanovena povinnost zaplatit poplatek, postoupena jinému příslušnému soudu, vrací přeplatek z účtu soudu tento soud.

V projednávané věci bylo řízení zastaveno před prvním jednání (či před rozhodnutím o věci samé) a proto musí být žalobci vrácen ve smyslu citovaných ustanovení zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 17. 2. 2003

JUDr. Dagmar Nygrínová

předseda senátu