8 Tdo 967/2008Usnesení NS ze dne 25.09.2008

8 Tdo 967/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2008 o dovolání obviněného M. W., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 5 To 115/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 2/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. W. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 1 T 2/2006, byl obviněný M. W. (v jednotlivých bodech) uznán vinným, že:

II. jako jednatel a současně jediný společník P., s. r. o., v úmyslu odebrat a za toto nezaplatit, objednal na základě kupní smlouvy uzavřené dne 14. 1. 2004 v B. s podnikatelem M. B., (dále jen poškozený) u tohoto vepřové půlky a vepřové vnitřnosti, které mu také poškozený do místa plnění v B., řádně dodal, (v rozsudku jsou vyjmenované dodávky a faktury), avšak vystavené faktury ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil, zboží si ponechal a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil M. B. škodu ve výši 10.969.210,40 Kč,

III. jako jednatel a současně jediný společník P., s. r. o., v úmyslu odebrat a za toto nezaplatit, objednal v lednu 2004 v T. na základě ústní dohody s podnikatelem J. B., (dále jen poškozený) u tohoto vepřové půlky, které mu také poškozený do místa plnění v B., řádně dodal, (v rozsudku jsou vyjmenované dodávky a faktury), avšak vystavené faktury ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil, zboží si ponechal a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil J. B. škodu ve výši 634.179,90 Kč,

IV. jako jednatel a současně jediný společník P., s. r. o., v úmyslu odebrat a za toto nezaplatit, objednal v únoru 2004 v B. na základě ústní dohody s jednatelem společnosti F. A., s. r. o., Ing. I. H. (dále jen poškozený) u tohoto vepřové půlky a kořínky, které mu také poškozený do místa plnění v B., řádně dodal, (v rozsudku jsou vyjmenované dodávky a faktury), avšak vystavené faktury ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil, zboží si ponechal a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil F. A., s. r. o. škodu ve výši 511.497,10 Kč,

V. jako jednatel a současně jediný společník P., s. r. o., v úmyslu odebrat a za toto nezaplatit, objednal v květnu 2003 na základě ústní dohody s podnikatelem H. Ö. (dále jen poškozený) u tohoto vepřové půlky, které mu také poškozený do místa plnění v B., řádně dodal, (v rozsudku jsou vyjmenované dodávky a faktury), avšak vystavené faktury ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil, zboží si ponechal a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil H. Ö. škodu ve výši 2.068.852,30 Kč,

a jednáním pod body II až V tak způsobil celkovou škodu ve výši 14.183.739,70 Kč“.

Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák a neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák., jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 9 T 51/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 5 To 460/2005, mu uložil podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 9 T 51/2004, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost nahradit poškozeným JUDr. S. K. jakož to správci konkursní podstaty úpadce M. B. škodu ve výši 10.969.210,40 Kč, J. B. škodu ve výši 24.000,- Kč, F. A., s. r. o., škodu ve výši 511.497,10 Kč a H. Öl. škodu ve výši 2.068.852,30 Kč.

Tímto rozsudkem soud v bodě I. zároveň uznal vinným a odsoudil k souhrnnému trestu obviněného R. Č., kterého zároveň podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby Krajského státního zástupce v Brně ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. 2 KZv 2/2005, pro skutky označené v žalobním návrhu pod body I/1 a I/2, 31.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. W. odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 5 To 115/2007, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. P. P. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel zejména namítl, že soudy nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin, neboť k nezaplacení dodávek došlo jen v důsledku obchodního rizika a druhotné platební neschopnosti; toto jeho tvrzení prý nebylo vyvráceno žádným hodnověrným důkazem. Dále uvedl, že o dodávce masa od společnosti F. A., s. r. o., vůbec nevěděl, maso bylo nejdříve dodáno a teprve potom se mělo jednat o podmínkách obchodu. Pokud tedy o dodávce nevěděl, nemohl jednat v jakémkoli úmyslu. Nesouhlasil také s názorem odvolacího soudu, že převod obchodního podílu ve společnosti P., s. r. o., proběhl neplatně. Tvrdil, že došlo k platnému převodu obchodního podílu a k jeho platnému odvolání z funkce jednatele, a proto nemůže nést z trestněprávního hlediska jakoukoliv zodpovědnost. I kdyby chtěl věřitelům ztížit vymahatelnost pohledávek, vždy by jednal s úmyslem společnost převést a nemůže být tudíž dovozován jakýkoliv nedostatek vážnosti vůle na jeho straně vedoucí až k neplatnosti převodu.

Obviněný konečně namítal nesprávně určenou výši škody 634.179,90 Kč u poškozeného J. B. a tvrdil, že škoda, kterou tomuto poškozenému způsobil, činí pouze 24.000,- Kč. S názorem soudu druhého stupně, který tuto jeho výtku uplatněnou již v odvolacím řízení označil za irelevantní, nesouhlasil.

Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že dovolatel spojoval námitky nesprávného právního posouzení s hmotně právní výtkou nedostatku svého zavinění, tyto však při jejich bližším odůvodnění opírá o jiná skutková zjištění, než ta, na jejichž podkladě byl právní závěr obou soudů vybudován. Takovou argumentaci nepovažovala za podřaditelnou pod důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř.

Státní zástupkyně dále uvedla, že soudy nepochybily, pokud na podkladě skutkových zjištění o okolnostech dovolatelova jednání dovodily, že jeho odpovědnost za škodu, způsobenou nezaplacením vyfakturovaných odběrů předmětné komodity, nebyla po stránce jeho zavinění poznamenána jím namítanou druhotnou platební neschopností a v konečném důsledku pak ani obvyklou mírou obchodního rizika, zákonitě provázející každý běžný způsob podnikání. Podstatným totiž v uvedeném směru zůstává, že dovolatel všechny předmětné odběry, ať již předem objednaného nebo s jeho následným souhlasem přímo dodaného zboží (viz skutek ad IV. – dodavatel F. A., s. r. o.) v milionových hodnotách, učinil za stavu, kdy si byl vědom předluženosti jím vedené a navíc ještě exekučním řízením zatížené obchodní společnosti P., s. r. o., a kdy věděl, že svým obchodním závazkům nebude moci dostát. Navíc takto odebrané zboží dále dodával svému jedinému odběrateli s cizí státní příslušností, především však s pochybnou identitou a bez jakékoliv záruky, že ten takto dodané zboží uhradí, když v průběhu postupných dodávek se přesvědčil o opaku. Přesto v takových obchodech nejen pokračoval, ale navíc svůj obchodní podíl ve firmě převedl právě na něj, když ani uvedená skutečnost mu nezabránila, aby jménem své bývalé firmy i nadále přebíral další dodávky zboží a navíc oklamané dodavatele na podporu posílení své obchodní pověsti a tím i důvěryhodnosti ujišťoval, že běžně obchoduje v prostředí velkých obchodních řetězců, ačkoliv tomu tak nebylo a s obchodováním s uvedenou komoditou neměl doposud žádné zkušenosti.

Za popsaného stavu věci státní zástupkyně nepovažovala odkaz dovolatele na formálně právní platnost převodu jeho obchodního podílu ve společnosti P., s. r. o., za způsobilý ovlivnit rozsah jeho trestní odpovědnosti za podvodné odběry zboží, uskutečněné z jeho strany poté, co se za jednatele uvedené obchodní společnosti jen vydával.

Za jedinou právně relevantní dovolací námitku, nikoliv však za opodstatněnou, považovala státní zástupkyně tu, která se týkala výše škody způsobené poškozenému J. B. Pokud dovolatel namítl, že tomuto poškozenému nevznikla škoda ve výši 634.179,90 Kč, jak je uvedeno v popisu skutku, ale pouze škoda ve výši 24.000,- Kč, pak přehlédl, že v daném případě – podobně jako v případech zbývajících – nastal škodlivý následek jeho podvodného jednání již v době, kdy včas a řádně neuhradil vyfakturovanou cenu odebraného zboží. Jestliže jmenovaný poškozený svoji pohledávku na náhradu takto způsobené škody později postoupil dalšímu poškozenému M. B., pak lze jen přisvědčit odvolacímu soudu, že se taková skutečnost nemohla na výši způsobeného škodlivého následku nikterak projevit a dále přičinit, že mohla ovlivnit jen adhezní způsob rozhodování, jak se ostatně v daném případě ve vztahu k poškozenému J. B. stalo.

V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaných ustanoveních zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst.

1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů

a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil převážně námitky skutkové, které pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) nelze podřadit. Šlo zejména o tvrzení, že žádným hodnověrným důkazem nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že k nezaplacení dodávek společnosti P., s. r. o., došlo jen v důsledku obchodního rizika a druhotné platební neschopnosti, případně že o dodávkách masa nevěděl, protože nejprve došlo k dodávce masa a poté proběhlo jednání o podmínkách obchodu. Takovou argumentací sice obviněný chce dovodit nedostatek svého úmyslného zavinění na způsobeném následku, činí tak ovšem na základě vlastních úvah a skutkových závěrů, které jsou zcela odlišné od skutkových zjištění soudů obou stupňů. Ty totiž zjistily, že obviněný si zboží u jednotlivých poškozených nejen objednával, ale že tak činil i v úmyslu je odebrat a nezaplatil za ně.

Přesto Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že soudy nižších stupňů ani při posuzování subjektivní stránky jednání obviněného nepochybily. Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. se totiž dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí-li škodu velkého rozsahu. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,-- Kč.

Podstata trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. spočívá v tom, že pachatel uvede jinou osobu v omyl, využije jejího omylu nebo jí zatají podstatné skutečnosti, tato osoba v důsledku svého omylu nebo nedostatku znalosti podstatných skutečností provede určitou majetkovou dispozici, touto dispozicí vznikne na cizím majetku škoda nikoli malá a zároveň se tím pachatel nebo někdo jiný obohatí. Objektem tohoto trestného činu je cizí majetek, přičemž ochrana majetkových práv se poskytuje bez ohledu na druh a formu vlastnictví. Čin je dokonán obohacením pachatele nebo jiného.

Po subjektivní stránce se u jmenovaného trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění. Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (tzv. úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý).

Pro spolehlivé zhodnocení adekvátnosti právního posouzení je rozhodující skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedený v jeho odůvodnění a odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Nepopiratelný význam však má i navazující tzv. právní věta výrokové části odsuzujícího rozsudku. Právě z ní vyplývá, že již soud prvního stupně považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že (obviněný) ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

Tato právní věta odpovídá zjištěnému a ve výrokové části odsuzujícího rozsudku popsanému skutku. Soudy nižších stupňů se velmi pečlivě zabývaly objasněním všech skutkových okolností a své rozhodnutí náležitě a obsáhle zdůvodnily. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožňuje a navíc zdůrazňuje některé významné skutečnosti: společnost P., s. r. o., měla již v době, kdy začínala s odběrem masných produktů, velké finanční problémy a vysoké dluhy; sám obviněný v rámci trestního řízení nebyl s to smysluplně vysvětlit, komu vlastně odebrané maso dále prodával nebo jak s ním naložil; již při odebírání masa od jednotlivých poškozených těmto neuváděl pravdivé informace a zavádějícím tvrzením, že on sám maso dále dodává do velkých obchodních řetězců (jako je např. C.) a spolupracuje s K. uzeninami, se je snažil přesvědčit o své důvěryhodnosti a solventnosti; za odebrané maso opakovaně nezaplatil; jako svého údajného odběratele označil jistého S. V., o němž nebyl chopen nic konkrétního uvést a od něhož neměl žádné záruky. S tím souvisí i další námitka obviněného, že převedl obchodní podíl společnosti P., s. r. o., právě na S. V. Odvolací soud správně poukázal na skutečnost, že obviněný žádného z poškozených o tomto převodu podílu nejenže neinformoval, ale dokonce i nadále pokračoval v odběru masa. To, že již není majitelem ani jednatelem společnosti, poškozeným sdělil až v době, kdy byl urgován o zaplacení uskutečněných dodávek. Už proto jeho tvrzení o formálně právní platnosti převodu jeho obchodního podílu ve společnosti P., s. r. o., nemůže mít vliv na rozsah jeho trestní odpovědnosti za podvodné odběry zboží uskutečněné jím poté, co se za jednatele této společnosti jen vydával. Soudy nižších stupňů proto v takto zjištěném jednání obviněného správně shledaly jeho přímý podvodný úmysl ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák. obohatit se ke škodě jednotlivých poškozených.

Za v podstatě jediný obviněným relevantně uplatněný lze (s jistou mírou tolerance) považovat argument, že soudy nižších stupňů nesprávně stanovily výši škody, kterou způsobil poškozenému J. B. Ani tuto výhradu však Nejvyšší soud nepovažoval za opodstatněnou. Pro stanovení výše škody je totiž rozhodující okamžik dokonání trestného činu, jehož se pachatel dopustil. Pokud obviněný v době splatnosti uskutečněných objednávek neuhradil poškozenému odebrané dodávky masa, je škodou mu způsobenou součet jednotlivých fakturovaných částek. Okolnost, že později došlo k započtení pohledávek, nemohla výši způsobené škody ovlivnit. Měla však význam pro adhezní řízení a také se odrazila ve výroku o náhradě škody (obviněnému byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. B. pouze částku 24.000,- Kč).

Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2008

Předseda senátu:JUDr. Jan Bláha