8 Tdo 573/2020Usnesení NS ze dne 10.06.2020

8 Tdo 573/2020-524

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020 o dovolání obviněného M. H., nar. XY v XY, občana Slovenské republiky, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 7 To 456/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 143/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 1. 11. 2019, sp. zn. 8 T 143/2019, uznal obviněného M. H. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) vinným, že

1) dne 7. 5. 2019 v době okolo 20:40 hodin neoprávněně vnikl do bytu č. 1 v obci XY, XY č. p. XY, ve vyvýšeném přízemí budovy, okres Tachov, obývaného oprávněnou nájemkyní jeho bývalou manželkou A. H., narozenou XY, se členy její domácnosti Š. H., narozeným XY, A. H., narozenou XY, se dvěma dětmi AAAAA (pseudonym), narozeným XY, a BBBBB, narozeným XY, S. H., narozenou XY a A. G., narozeným XY, a to tak, že vylezl na balkon náležející k uvedenému bytu, kdy využil situace, kdy se šli přítomní příslušníci rodiny paní H. podívat, kdo se na balkoně pohybuje a otevřeli dveře balkonu, načež těmito balkónovými dveřmi vstoupil do pokoje bytu, přičemž v ruce držel nůž a neustále křičel na poškozenou A. H., že ji musí zabít, načež se poškozená ve strachu z něho zamkla v koupelně bytu, kdy obviněný se snažil silou otevřít zamčené dveře koupelny, jimiž lomcoval tak silně, že vypadla klika a při tom neustále křičel, že má poškozená otevřít, že se dovnitř stejně dostane, a že ji musí zabít, a když pak následně slyšel, že poškozená volá telefonem policii, reagoval tak, že odhodil nůž na kuchyňskou linku a posadil se na stoličku v bytě, načež, protože ostatní přítomní členové rodiny měli z obviněného strach, dcery poškozené A. H. křičely a brečely, přítomný syn Š. H. ho z bytu vyvedl za dveře bytu, kdy obviněný znova křičel, že si poškozenou stejně najde, a že ji zabije, když poškozená A. H. pociťovala jeho výše popsané jednání jako reálné ohrožení svého života a zdraví,

2) v době od 28. 4. 2019 do 7. 5. 2019 ve 22:30 hod., kdy byl zadržen policejním orgánem Obvodního oddělení XY na silnici č. 198 u obce XY, okres Tachov, neoprávněně pobýval na území České republiky na různých místech, naposledy v XY, okres Tachov, ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město č. j. 1 T 101/2016-423 ze dne 11. 4. 2017, v právní moci dne 27. 6. 2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2017, č. j. 7 To 198/2017-447, uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou, a měl stanoveno dne 24. 4. 2019 lhůtu k vycestování z České republiky do 27. 4. 2019.

2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval pod bodem 1) jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Skutek uvedený pod bodem 2) právně posoudil jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině pod bodem 1) a do výroku o trestu, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 7 To 456/2019, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Věry Nenutilové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.

5. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku brojil proti skutkovým zjištěním vztahujícím se k jednání pod bodem 1) výroku o vině. Nesouhlasil s tím, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování provedením rekonstrukce nebo vyšetřovacího pokusu k prokázání, že s ohledem na svůj špatný zdravotní stav nemohl vyšplhat do druhého patra. Případnou rekonstrukci by provedl figurant, jenž by napodoboval jeho hendikep. Toto mělo být podpořeno též znaleckým posudkem k jeho zdravotnímu stavu. Další pochybení spatřoval v zamítnutí návrhu na výslech znalkyně MUDr. Miroslavy Synkové k „prokázání jeho schopností a možností a k subjektivní stránce“. Její znalecký posudek byl opomenut, i co se týče jeho empatie, lásky k rodině a vyrovnávání s nejistotou a stresem. Nesprávně byl vyhodnocen i znalecký posudek PhDr. Pavly Chodorové, zejména zmatečné posouzení věrohodnosti jeho výpovědi. Zjištěná nízká odolnost proti stresovým situacím a velká citová závislost na rodině nemůže být hodnocena v jeho neprospěch, stejně jako fakt, že se při svém výslechu vzdal své obrany, aby jeho děti nebyly obviněny z křivého svědectví. V jeho prospěch vyznívá, že výpovědi svědků jsou zrcadlově totožné, dále i skutečnost, že předmětný nůž byl jednou z dcer umyt a vložen do kuchyňské linky. Poukázal na dvojí volání poškozené na linku 158 – nejprve, že jej chtěla dostat z bytu a teprve poté oznámila, že jí vyhrožuje. Nebylo ani objasněno, proč převzal dopis pro dceru A. H. Též nebylo prokázáno, jak se dostal do bytu, když nikde nebyly zajištěny jeho otisky prstů, ani stopy DNA (na půdě či nedopalcích cigaret ve dvoře), ani nebyla objasněna jeho dobrá znalost bytu. Vznikl zde extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, k čemuž v podrobnostech citoval vybrané nálezy Ústavního soudu. V závěru svého podání proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 7 To 456/2019, zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně na základě § 265o odst. 1 tr. ř. požádal o odložení výkonu napadeného rozsudku.

6. V souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. poznamenal, že dovolatel zřejmě zaměnil neúplnost skutkových zjištění (resp. neúplnost provedeného dokazování) s neúplností učiněných výroků. Zjevně měl na mysli pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vznesené skutkové námitky však ani ten nenaplňují. Za relevantně uplatněnou v tomto ohledu považoval toliko výhradu extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Tu však dovolatel uplatnil pouze formálně, aniž by uvedl, které z četných úvah nalézacího soudu jsou zcela svévolné a nesmyslné. Celkový obsah jeho námitek tak směřuje spíše k tomu, že soudy měly porušit zásadu in dubio pro reo, což však nemůže být předmětem zkoumání v dovolacím řízení. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s jeho projednáním v neveřejném zasedání.

7. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 21. 5. 2020). Případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v rozsahu vymezeném obviněným podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Bylo učiněno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje také obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.

9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

10. Nejprve obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Z logiky věci i obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný zvolil právě druhou ze zmíněných alternativ, a to ve spojení s dalšími dvěma dovolacími důvody.

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V jeho rámci jeho prvé alternativy lze namítat, že rozhodnutí neobsahuje určitý výrok jako celek, ačkoliv jej měl soud podle zákona do výrokové části pojmout. Druhou variantu je možno vytýkat, neobsahuje-li určitý výrok některou jeho podstatnou náležitost stanovenou zákonem.

12. Obviněný v tomto směru pouze jednou větou poznamenal, že výrok rozhodnutí je neúplný pro neúplnost zjištění skutkového stavu. Takto vytýkané pochybení ovšem nelze chápat jako neúplnost výroku jako takového – tak by tomu bylo pouze v případě, že by chyběla některá ze zákonem stanovených obligatorních náležitostí určitého výroku. Dovolatel byl zjevně nespokojen s výrokem o vině, přičemž jeho nepominutelnými komponenty jsou na základě § 120 odst. 3 tr. ř. přesné označení trestného činu, jeho zákonné pojmenování, uvedení příslušného zákonného ustanovení i toho, zda jde o přečin nebo zločin, detailní popis skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným, s uvedením všech znaků odůvodňujících použití určité trestní sazby. Všechny tyto podstatné náležitosti výrok rozsudku nalézacího soudu obsahuje, není proto možné hovořit o neúplnosti výroku. Je tedy zjevné, že dovolatel tímto způsobem brojil proti skutkovým zjištěním obou soudů nižších instancí, což ovšem žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. nezakládá (srov. níže). Lze ještě doplnit, že bez vad je také výrok o uloženém trestu, který byl doplněn na základě opravného usnesení ze dne 19. 11. 2019.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

14. Z tohoto pohledu je zřejmé, že obviněným uplatněné námitky nemohou ani poslední z jím zvolených dovolacích důvodů naplnit. Na jednu stranu si nelze nepovšimnout, že vznesené argumenty jsou poměrně zkratkovité, nezakotvené do širšího kontextu, není z nich příliš jasné, na jaká konkrétní pochybení mají být vlastně namířena, ani jakou změnu by si dovolatel v daném směru představoval. Přesto lze v obecné rovině jednoznačně dovodit, že jejich výhradním obsahem je zpochybňování soudy přijatých skutkových zjištění, případně s tím související znovu zopakované důkazní návrhy, jejichž provedení již dříve zamítl odvolací soud. Shora však bylo výslovně uvedeno, že opětovným hodnocením provedených důkazů, doplňováním dokazování ani revizí skutkových zjištění se Nejvyšší soud v dovolacím řízení zásadně nezabývá. Tímto totiž není naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani ten podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b tr. ř. Námitky zaměřené jen proti skutkovým závěrům nižších soudů je tak dovolací soud oprávněn odmítnout bez jejich věcného posouzení.

15. Je ovšem vhodné doplnit, že zásah do skutkových zjištění je možno i v dovolacím řízení mimořádně a zcela výjimečně připustit, a to v případě tzv. extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů, jehož důsledkem je porušení základních principů spravedlivého procesu. Ani Nejvyšší soud totiž nemůže ignorovat stav, kdy nesprávnou realizací důkazního řízení dojde k zásahu ústavně garantovaných práv a svobod obviněného. K tomu srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.

16. Obviněný sice s odkazem na judikaturu Ústavního soudu zmiňovaný extrémní nesoulad namítal, opět ovšem dosti nekonkrétně, často bez identifikace konkrétních vad, v nichž porušení svého práva na spravedlivý proces spatřoval. Přes tyto nedostatky zaměřil Nejvyšší soud tímto směrem svou pozornost, aby dospěl k závěru, že skutková zjištění přijatá soudem nalézacím a následně potvrzená soudem odvolacím nejsou extrémním rozporem zatížena, a to v žádném jejich aspektu. Naopak je potřeba zdůraznit, že jednání popsané v bodě 1) skutkové věty výroku o vině soudy dovodily z pečlivě provedených důkazů, především z výpovědí poškozené a všech členů její rodiny, kteří byli protiprávnímu chování dovolatele přítomni. Jejich verze předmětné události je podporována i dalšími důkazy, např. záznamem volání na tísňovou linku a nepřímo též výpovědí svědka Z. F., kterého k obviněnému neváže žádný příbuzenský či jiný vztah. Vedle toho oba soudy trefně poukázaly na skutečnost, že pro jednání stejného charakteru byl dovolatel odsouzen v pořadí již popáté – vždy se jednalo o vyhrožování téže poškozené (případně některému z jejích dětí) zabitím, často s nožem v ruce, někdy doprovázené také fyzickým napadením.

17. V posuzované trestní věci nelze konstatovat ani vadu opominutých důkazů. Je vhodné připomenout, že v řízení před soudem prvního stupně obviněný nenavrhoval ani provedení rekonstrukce, příp. vyšetřovacího pokusu ke zjištění, zda byl schopen vyšplhat po tyči na balkon, ani výslech znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Miroslavy Synkové – její znalecký posudek byl u hlavního líčení čten se souhlasem stran. Tyto důkazní návrhy obviněný uplatnil až v řízení odvolacím. Povinností soudu v trestním řízení však není provést každý stranami navrhovaný důkaz, nýbrž rozhodnout, zda jej provede či nikoliv, a v případě, že určitý návrh zamítne, odůvodnit, co jej k tomu vedlo. V souladu s tím v daném případě postupoval také soud druhého stupně, který ve svém rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč považoval provedení těchto důkazů za nadbytečné až absurdní. Pokud dovolatel modifikoval svůj návrh na provedení rekonstrukce či vyšetřovacího pokusu tím, že po tyči by nešplhal on, nýbrž podobě fyzicky stavěný figurant, lze jednoduše odvětit, že ani z takového důkazu by nemohl vyplynout žádný relevantní poznatek, který by jakkoliv ovlivnil již ustálené závěry o průběhu skutkového děje.

18. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

19. Pokud dovolatel v samém závěru svého podání navrhoval, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí napadeného rozsudku, je třeba dodat, že předseda senátu 8 Tdo – už s ohledem na výsledek dovolacího řízení – důvody pro takové rozhodnutí neshledal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 6. 2020

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu