8 Tdo 197/2020Usnesení NS ze dne 24.03.2020

8 Tdo 197/2020-1003

USNESENÍ

Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2020 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestního opatření odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 4 Tmo 50/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 8 Tm 31/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 8 Tm 31/2019, uznal obviněného mladistvého AAAAA (dále převážně jen „obviněný mladistvý“, příp. „dovolatel“) vinným, že

se dvěma neustanovenými spolupachateli

1. dne 1. 12. 2018 kolem 18:30 hodin v Brně, na XY, před obchodním centrem Albert, se za přítomnosti dalších dvou dosud neustanovených spolupachatelů, se kterými na místo přišel, setkal s poškozeným BBBBB (pseudonym), nar. XY, kterého sem vylákal prostřednictvím sociální sítě na internetu za účelem údajné koupě značkových bot Adidas NMD Race, fialové barvy, které poškozený nabízel na internetu za částku 4 000 Kč, zde dal ml. AAAAA poškozenému pokyn, aby boty předal menšímu z dosud neustanovených spolupachatelů, což učinil, přitom se poškozenému z kapsy bundy povysunul teleskopický obušek, který hned zase zasunul a řekl: „Sorry, to není na vás,“ na což ml. AAAAA reagoval tak, že vytáhl z kapsy pistoli černé barvy, zamířil na poškozeného a řekl, že mu klidně vystřelí mozek z hlavy, poškozený na to odpověděl, že nechce žádné problémy, poté ml. AAAAA dal pistoli zpět do kapsy a zeptal se poškozeného, zda ho už někdo „podělal“, čímž myslel „okradl“, když mu poškozený řekl, že ano, řekl: „Hmm, tak teď se to stalo zas, tak se otoč a vypadni!“, což poškozený ze strachu udělal, přičemž boty zůstaly v rukou spolupachatele ml. AAAAA, a tímto jednáním způsobil poškozeným BBBBB, nar. XY, a jeho zákonné zástupkyni V. S., nar. XY, škodu odcizením ve výši nejméně 3 500 Kč,

mladiství AAAAA a CCCCC (pseudonym) po předchozí domluvě a společně

2. dne 28. 12. 2018 kolem 18:30 hodin v Brně, na ulici XY, před budovou vlakového nádraží Horní Heršpice, kam vylákali poškozeného T. W., nar. XY, prostřednictvím sociální sítě Messenger, ze smyšleného profilu „M. D.“ s nepravdivými údaji, který za účelem kontaktování pozdějších poškozených předem založili, za účelem prodeje bot značky Yeezy Boost 350 Butter, přičemž zde místo dohodnuté částky 4 500 Kč po něm oba opakovaně požadovali částku 5 000 Kč, když s tím nesouhlasil a chtěl z místa odejít, ml. AAAAA k němu přistoupil, vytáhl z mikiny pistoli černé barvy, kterou na něj namířil a řekl mu:“Dej mi peníze nebo tě zastřelím!“, proto mu poškozený z obavy o svůj život a zdraví vydal finanční hotovost 4 500 Kč, poté se jej ml. AAAAA zeptal, zda chce 500 Kč na benzín, a když poškozený řekl, že ano, tak mu částku 500 Kč vrátil, přičemž popsaným jednáním poškozenému T. W. způsobili škodu ve výši 4 000 Kč,

sám

3. dne 28. 12. 2018 kolem 18:30 hodin v Brně, na ulici XY, před budovou vlakového nádraží XY, bezprostředně po spáchání skutku popsaného v bodě č. 2, pohrozil poškozenému T. W., nar. XY, že jestli jeho jednání nahlásí na policii, tak má známé Albánce a ti si ho najdou, což mělo v poškozeném vyvolat strach tuto věc oznámit na policii a k věci vypovídat jako svědek, což bylo zesíleno tím, že při předchozím jednání ml. AAAAA vytáhl z mikiny pistoli, kterou na něj namířil a pohrozil mu zastřelením,

mladiství AAAAA a CCCCC po předchozí domluvě a společně

4. dne 4. 1. 2019 kolem 16:00 hodin v Brně, na zastávce MHD XY, ve směru jízdy tramvají z centra Brna do Bystrce, kam vylákali poškozeného jménem DDDDD (pseudonym), nar. XY, prostřednictvím sociální sítě Messenger, ze smyšleného profilu „M. D.“ s nepravdivými údaji, který zde za účelem kontaktování pozdějších poškozených předem založili, a prostřednictvím mobilního telefonu, za účelem koupě (nikoliv „prodeje“, jak zřejmým písařským pochybením uvedl nepřesně soud prvního stupně) bot značky Yeezy Static V2, a poškozený sem přišel se svým kamarádem poškozeným jménem EEEEE (pseudonym), nar. XY, zde ml. CCCCC od poškozeného DDDDD boty převzal, vyzkoušel si je a řekl, že je bere, v tu chvíli ml. AAAAA vytáhl černou pistoli a namířil ji proti obličeji poškozeného EEEEE a řekl mu, ať nic nedělá, ten reagoval tak, že mu ruku s pistolí odstrkoval od svého obličeje, poté ml. AAAAA z pistole vytáhl zásobník, ukázal, že v něm má skutečné náboje, a zasunul ho zpět do pistole, touto opět namířil na poškozeného EEEEE, po chvíli pistolí namířil na poškozeného DDDDD, protože ten se začal s ml. CCCCC přetahovat o svoje boty, avšak když uviděl, že na něj ml. AAAAA míří pistolí, boty pustil a oba utekli, přičemž tímto jednáním způsobili poškozeným jménem DDDDD a EEEEE psychickou újmu a zákonné zástupkyni poškozeného jménem DDDDD, nar. XY, T. T. H. N., nar. XY, škodu ve výši 5 992 Kč,

mladiství FFFFF (pseudonym), GGGGG (pseudonym), AAAAA společně

5. dne 31. 1. 2019 kolem 17:10 hodin v Brně, s R. R. (stíhaným samostatně) přijeli všichni tramvají na konečnou zastávku MHD na ulici XY, když před tím je ml. AAAAA informoval o tom, že sem pozval poškozeného HHHHH (pseudonym), nar. XY, za účelem získání jeho značkových bot a vzhledem ke komunikaci s ml. AAAAA byli všichni seznámeni s tím, že boty zaplatit nehodlá, ml. AAAAA sem vylákal poškozeného prostřednictvím sociální sítě Messenger, ze smyšleného profilu „M. D.“, s nepravdivými údaji, který zde za účelem kontaktování pozdějších poškozených předem založili ml. AAAAA a ml. CCCCC, poškozeného HHHHH poznali podle krabice od bot již během cesty tramvají a rovněž během této cesty se domlouvali na dalším postupu a po vystoupení z tramvaje poškozeného kontaktovali, kdy ho nejprve ml. AAAAA požádal o předání bot značky Adidas Yeezy Boost V2 Zebra černo bílé barvy v hodnotě 8 000 Kč s tím, že si je před koupí prohlédne, čemuž poškozený vyhověl, avšak ml. AAAAA si po jejich prohlédnutí boty vzal a z místa odcházel, zatímco ml. FFFFF, R. R. a ml. GGGGG k poškozenému přistoupili a ml. FFFFF chytl poškozeného jednou rukou zezadu za zády a druhou zepředu přes hrudník, takto ho stáhl na zem na záda, kde ho s R. R. přidržovali, R. R. mu držel ramena na zemi a ml. GGGGG s ml. FFFFF mu vyzul boty značky Balenciaga Speed Trainer černé barvy v hodnotě 12 000 Kč a po zmocnění se obou párů bot poškozeného společně z místa utekli, přičemž popsaným jednáním způsobili poškozenému HHHHH, nar. XY, psychickou újmu a jeho zákonné zástupkyni P. N., nar. XY, škodu ve výši 20 000 Kč.

2. Takto popsané jednání obviněného mladistvého soud právně kvalifikoval jednak jako provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 1., 2., 4., 5. rozsudku) a jednak jako provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (pod bodem 3. rozsudku). Za tato provinění a sbíhající se provinění porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a provinění krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 4. 2. 2019, č. j. 8 Tm 2/2019-223, mu podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, v platném znění (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců s tím, že toto trestní opatření podle § 31 odst. 4, § 76 zákona č. 218/2003 Sb. vykoná odděleně od ostatních odsouzených, a to ve věznici nebo ve zvláštním oddělení pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestním opatření (zde soud prvního stupně nepřesně uvedl, že zrušil výrok o trestu) z rozsudku Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 4. 2. 2019, č. j. 8 Tm 2/2019-223, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Nalézací soud dále obviněnému mladistvému podle § 24 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2003 Sb. a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trestní opatření propadnutí věci, a to 1 ks černé samonabíjecí pistole – plynovky zn. EKOL, model Special 99, ráže 9 mm P.A. Blanc, výrobní číslo: XY + 1 ks zásobníku, a dále 1 ks mobilního telefonu iPhone SE – IMEI XY + SIM karty s tel. č. XY. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost uhradit společně a nerozdílně s obviněnými mladistvými FFFFF (zde soud prvního stupně v důsledku písařského pochybení označil tohoto poškozeného jako FFFFF) a GGGGG poškozenému HHHHH, nar. XY, zastoupenému zákonnou zástupkyní P. N., nar. XY [údaje skryty dle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.], škodu ve výši 20 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu obdobně uložil povinnost uhradit společně a nerozdílně s obviněným mladistvým CCCCC poškozenému DDDDD, nar. XY [údaje skryty podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.], škodu ve výši 5 992 Kč a poškozenému T. W., nar. XY [údaje skryty podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.], škodu ve výši 2 000 Kč. Konečně podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozenému BBBBB, nar. XY, zastoupenému zákonnou zástupkyní V. S., nar. XY [údaje skryty dle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.], škodu ve výši 3 500 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak poškozeného T. W., nar. XY, odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Pro úplnost je vhodné doplnit, že uvedeným rozsudkem byli uznáni vinnými i obvinění mladiství FFFFF, CCCCC a GGGGG a byla jim uložena trestní opatření, případně i výchovné povinnosti (obviněným mladistvým FFFFF a GGGGG) a trestní opatření propadnutí věci (obviněnému mladistvému CCCCC). Podle § 226 písm. c) tr. ř. pak byli tímto rozsudkem obvinění mladiství IIIII (pseudonym), nar. XY, CCCCC, nar. XY, a JJJJJ (pseudonym), nar. XY, zproštěni obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 5 Zt 20/2019, pro skutek tam (a rovněž ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) popsaný pod bodem 5., kterým se měli dopustit provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali tito obvinění mladiství.

4. Proti citovanému rozsudku podali obvinění mladiství AAAAA, CCCCC a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (ten tak učinil pouze v neprospěch obviněného mladistvého GGGGG do výroku o vině, a to pro formální vady rozsudku soudu prvního stupně, neboť v jeho výroku o vině chyběla právní věta vztahující se k jím spáchanému skutku pod bodem 5. a též právní kvalifikace jeho jednání) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 4 Tmo 50/2019, tak, že z podnětu všech těchto odvolání zrušil napadený rozsudek, a to podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného mladistvého GGGGG ve výroku o vině, uloženém trestním a výchovném opatření, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných mladistvých AAAAA a CCCCC a za podmínek § 261 tr. ř. i ohledně obviněného mladistvého GGGGG ve výroku o náhradě škody poškozenému HHHHH, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných mladistvých AAAAA a CCCCC ve výroku o náhradě škody poškozenému DDDDD, a podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného mladistvého CCCCC ve výroku o trestním opatření propadnutí věci. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl ohledně obviněného mladistvého GGGGG znovu tak, že jej uznal vinným skutkem popsaným pod bodem 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (uvedl přitom předtím chybějící právní větu a rovněž právní kvalifikaci takto popsaného jeho jednání) a za toto provinění mu uložil shodné trestní opatření a výchovnou povinnost jako soud prvního stupně. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl ohledně obviněného mladistvého CCCCC tak, že mu podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil trestní opatření propadnutí věci, přičemž nově vymezil věci, jichž se toto trestní opatření týká. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově i o náhradě škody tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené HHHHH, nar. XY, zastoupeného zákonnou zástupkyní P. N., nar. XY [údaje skryty podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.], a DDDDD, nar. XY [údaje skryty podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.], odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

5. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání již jen obviněný mladistvý AAAAA, přičemž tak učinil prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ivy Kremplové z dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. Naplnění deklarovaného dovolacího důvodu dovolatel spatřoval předně v pochybení soudů v hodnocení důkazů a shodně jako již ve svém odvolání rozporoval popis skutků (toliko) pod body 1., 3. a 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, resp. správnost skutkových zjištění tak, jak jsou pod těmito body v tzv. skutkových větách popsána (zde je vhodné zdůraznit, že proti skutkům popsaným pod body 2. a 4. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal; i kdyby však přes tuto skutečnost ve vztahu k daným skutkům podal nyní dovolání, nebylo by v této části přípustné).

7. Ohledně skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný mladistvý v podrobnostech poukázal na to, že původně jej orgány činné v trestním řízení právně kvalifikovaly jako provinění krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a již to naznačuje, že důkazní situace byla ve vztahu k němu od počátku velmi slabá. Tvrdil, že použití zbraně nebylo vedeno jeho úmyslem zmocnit se cizí věci pod pohrůžkou bezprostředního násilí, nýbrž pouze reagovat na vytažení zbraně – teleskopického obušku poškozeným; použití zbraně tak bylo pouhým obranným mechanismem, nikoliv prostředkem ke zmocnění se předmětné věci. Současně zdůraznil, že poškozenému zbraň pouze ukázal, rozhodně mu nemířil na hlavu a nepronášel výhrůžky smrtí. Vyjádřil přesvědčení, že nalézací soud dovodil z výpovědí svědků (zejména z výpovědi svědka F. D.) v tomto směru chybné skutkové závěry, a s ohledem na to, že tito jsou navíc přáteli poškozeného a jedná se o jediné důkazy, na nichž je výrok o vině daným skutkem postaven, nelze usuzovat na to, že by byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních již není vzhledem k důkazní nouzi možné, a proto měl být v tomto bodě obžaloby zproštěn, resp. tímto jednáním mohl spáchat nanejvýš provinění krádeže ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Správnost a úplnost skutkových zjištění zpochybnil rovněž v případě skutku pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně; uvedl, že jediným usvědčujícím důkazem zde je výpověď poškozeného, a tedy jde o tvrzení proti tvrzení, kdy však jeho výpověď je navíc podpořena výpovědí spoluobviněného mladistvého CCCCC. Zdůraznil přitom i skutečnost, že takto nejednal u žádného jiného skutku, a tudíž verze, že by tak učinil právě v rámci tohoto skutku je nepravděpodobná a nelogická, neboť poškozený nekladl odpor a celé jednání proběhlo velmi „poklidně“ (výhrůžka by byla daleko přiléhavější například u skutku pod bodem 4., kde poškození kladli aktivní odpor, a bylo zřejmé, že se nehodlají s jeho jednáním v žádném případě smířit). Ke skutku pod bodem 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně stejně jako ve svém odvolání uvedl, že se plně doznává k odcizení bot Adidas Yeezy Boost V2 Zebra, avšak kategoricky odmítá, že by měl jakýkoliv podíl na použití násilí vůči poškozenému a zmocnění se bot Balenciaga Speed Trainer. Již od počátku trestního řízení opakovaně vypověděl, že jednání spoluobviněných mladistvých FFFFF, GGGGG a R. R. bylo zcela nezávislým skutkem spáchaným z vůle a úmyslu těchto osob, na němž neparticipoval v žádném druhu spolupachatelství a neřídil je (v této souvislosti poukázal na rozpor mezi skutečností, že poškozeného nikdy předtím neviděl a nemohl tušit, jaké boty bude mít na sobě, a výpovědí spoluobviněného mladistvého FFFFF, jenž uvedl, že jím byli instruováni již s předstihem k násilnému vyzutí poškozeného); absolutně se nezajímal ani o osud bot, z kterých byl poškozený vyzut, ani o osud finančních prostředků utržených z jejich případného prodeje.

8. Ve vztahu ke skutku pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dále dovolatel namítl, že i kdyby k němu došlo, není možné přisvědčit jeho právní kvalifikaci jako provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchaného na svědkovi, neboť tato skutková podstata dopadá na zcela jiný okruh skutků. Za absurdní označil závěr, že se určitá osoba stává okamžikem zahájení skutku poškozeným a zároveň svědkem, neboť v takovém případě by bylo možno každý trestný čin proti zdraví, životu nebo svobodě považovat za trestný čin spáchaný na svědkovi.

9. V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný mladistvý vytkl soudům obou stupňů, že jimi učiněná skutková zjištění jsou zatížena nejasností a neúplností, neboť provedené dokazování naprosto zjevně hodnotily tendenčním způsobem v jeho neprospěch, a to i ty důkazy, které vypovídaly zcela v jeho prospěch, a takovým postupem porušily zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo; přestože za dané situace o skutkovém stavu jsou (přinejmenším) důvodné pochybnosti, a soudům se nepodařilo žádným způsobem prokázat jeho úmysl, byl uznán vinným, a proto napadené rozhodnutí spočívá na zcela chybném právním posouzení. Z uvedených důvodů navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby rozsudek Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 22. 10. 2019, č. j. 4 Tmo 50/2019-872, byl zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

10. Dovolání obviněného mladistvého bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k němu po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného mladistvého předně uvedla, že na podporu tvrzeného dovolacího důvodu obviněný mladistvý uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání, takže se jí náležitě a podrobně zabýval již soud druhého stupně. Vyslovila názor, že závěry tohoto soudu jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jednání obviněného mladistvého popsané v bodě 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je přitom prokázáno především výpovědí poškozeného BBBBB, jehož výpověď je podporována i výpovědí svědků M. V. a F. D., v případě skutku pod bodem 3. věrohodnou výpovědí poškozeného T. W. a v případě skutku pod bodem 5. pak vyplynulo zejména z výpovědi svědka HHHHH. Dále poukázala na to, že obviněný mladistvý se v dovolací argumentaci zabývá prakticky výlučně otázkami skutkovými, resp. komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy, a tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch, tj. domáhá se odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, vykládá je jinak a na tomto podkladě vyvozuje odchylné skutkové okolnosti. Konstatovala, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou naopak náležitě podepřeny výsledky dokazování a tento soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního, přičemž stejné stanovisko vyjádřil i soud odvolací, na jehož důvody vyjádřené v odůvodnění jeho rozhodnutí lze bez dalšího odkázat. Povaha dovolatelových námitek tak je primárně skutková, neboť tyto nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině.

11. S ohledem na shora zmíněné skutečnosti státní zástupkyně vyslovila názor, že námitky obviněného mladistvého nevyhovují žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o tomto dovolání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila dále s tím, aby Nejvyšší soud učinil i jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání.

12. Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného mladistvého (bylo jí doručeno dne 3. 3. 2020). Případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje rovněž obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným mladistvým uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

15. Jak již bylo uvedeno, obviněný mladistvý své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

16. V tomto ohledu dovolání obviněného mladistvého nemohlo obstát, neboť námitky, jež podřadil pod uvedený dovolací důvod, směřovaly výhradně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů (namítl, že soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, včetně těch, které svědčily zcela v jeho prospěch, naprosto zjevně tendenčním způsobem v jeho neprospěch, přičemž ignorovaly rozpory mezi provedenými důkazy, a že důkazní situace ve vztahu ke skutkům pod body 1. a 5. byla od počátku trestního řízení velmi slabá s tím, že v případě prvního skutku byly jedinými důkazy, na nichž byl výrok o jeho vině postaven, výpovědi svědků, kteří byli přáteli poškozeného, a tudíž lze o jejich věrohodnosti pochybovat, a v případě druhého z těchto skutků to byla toliko výpověď poškozeného, a tedy šlo o tvrzení tohoto svědka proti jeho tvrzení, které však bylo podpořeno výpovědí spoluobviněného mladistvého CCCCC) a proti skutkovým zjištěním, jež tyto na podkladě provedeného dokazování učinily (uvedl, že v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů soudy dovodily chybné a neúplné skutkové závěry, a tudíž v dané věci nelze usuzovat na to, že by byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti). Současně prováděl vlastní hodnocení provedených důkazů a předkládal vlastní verzi skutkového děje, jejíž podstatou bylo jednak tvrzení, že nepoužil zbraň v úmyslu zmocnit se cizí věci pod pohrůžkou bezprostředního násilí, nýbrž jen reagoval na vytažení teleskopického obušku poškozeným, tomuto zbraň pouze ukázal, nemířil mu na hlavu a nepronášel výhrůžky smrtí (jednání pod bodem 1. rozsudku), a dále i popření jednání pod bodem 3. rozsudku a pod jeho bodem 5., kdy trval na tom, že poškozenému T. W. jakkoli nehrozil, stejně jako neměl jakýkoliv podíl na použití násilí vůči poškozenému HHHHH a zmocnění se jeho bot, jež měl tento na sobě. Vzhledem k jím tvrzeným skutečnostem a k pochybením soudů obou stupňů měl za to, že z jejich strany došlo k porušení zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo.

17. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřovaly výlučně do způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný mladistvý ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).

18. Jestliže přitom dovolatel soudům obou stupňů vytýkal, že porušily zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.

19. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání (což dovolatel v dané věci ani neučinil). Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).

20. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně a přesvědčivě vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů (zejména výpovědí poškozených a svědků, a rovněž jednotlivých facebookových komunikací mezi obviněným mladistvým a poškozenými) učinil, a podrobně se zabýval i obhajobou obviněného mladistvého a uvedl, proč ji považoval za nevěrohodnou a vyvrácenou provedenými důkazy, a proč naopak dospěl k závěru, že obviněný mladistvý se daných protiprávních jednání dopustil (srov. zejména strany 13 až 16 odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho strany 7 až 8), přičemž i on se řádně zabýval odvolacími námitkami obviněného a dostatečně odůvodnil, proč přisvědčil skutkovým a právním závěrům nalézacího soudu, včetně jejich odůvodnění.

21. Rovněž Nejvyšší soud nemá, co by v tomto směru mohl oběma soudům nižších instancí vytknout. Naopak se s nimi plně ztotožnil v hodnocení provedených důkazů, které nevykazovalo žádné prvky svévole, nijak nevybočilo z pravidel formální logiky, a tím ani z rámce ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Výsledná skutková zjištění pak odpovídala zákonným požadavkům uvedeným v § 2 odst. 5 tr. ř. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud neměl důvod pro zásah do zjištěného skutkového stavu a naopak jím byl při svém rozhodování vázán, a námitkami směřujícími do provedeného dokazování se již proto dále nezabýval.

22. Stejný charakter pak měla též výhrada obviněného mladistvého proti právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Taková jeho námitka totiž jednak rovněž vycházela z námitek proti soudy učiněným skutkovým zjištěním a od nich odlišných vlastních tvrzení obviněného o skutkových okolnostech předmětného jednání; navíc nelze přisvědčit jeho nesouhlasu proti tomu, že se jednalo o provinění vydírání spáchané na svědkovi s poukazem na to, že pak by každý trestný čin proti zdraví, životu nebo svobodě bylo možno považovat za trestný čin spáchaný na svědkovi. V posuzovaném případě totiž bylo zjištěno (což však obviněný mladistvý popírá), že poškozenému T. W. (v návaznosti na svoje předchozí jednání, kdy na tohoto poškozeného namířil pistoli a hrozil mu zastřelením) pohrozil, že pokud jeho jednání nahlásí na policii, tak má známé Albánce a ti si ho najdou, což mělo v poškozeném vyvolat strach tuto věc oznámit na policii a k věci vypovídat jako svědek. Vzhledem k těmto skutečnostem tak soud prvního stupně nepochybil, pokud daný skutek právně posoudil jako provinění vydírání, jehož se obviněný mladistvý dopustil na svědkovi.

23. Pro úplnost je vhodné dodat (a vyplývá to ostatně již z textu shora), že dovolací argumentace obviněného mladistvého je (z převážné části doslovným) opakováním jeho obhajoby uplatněné v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (a též v předchozím řízení), jíž se odvolací soud řádně zabýval a dostatečně se s ní vypořádal.

24. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného mladistvého podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 3. 2020

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu