7 Tz 251/2001Rozsudek NS ze dne 06.12.2001

7 Tz 251/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 6. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné Ing. E. V., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky Městského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 30. 4. 2001, ČVS: MVBM-375/20-00 RT, a podle § 268 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:

Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky Městského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 30. 4. 2001, ČVS: MVBM-375/20-00 RT, a v řízení, které jeho vydání předcházelo,

bylporušenzákon

v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve prospěch obviněné Ing. E. V.

Odůvodnění:

Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky Městského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 30. 4. 2001, ČVS: MVBM-375/20-00 RT, bylo podle § 172 odst. 1 písm. b), písm. f) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněné Ing. E. V. jednak pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 29. 12. 1998 jako jednatelka společnosti Z. a k. t., s. r. o., se sídlem v B. vybrala z firemního účtu č. X. vedeného u K. B., a. s., částku 490.000,- Kč, dne 6. 1. 1999 vložila na svůj soukromý účet č. Y v K.B., a. s., částku 430.000,- Kč, z celkové částky 490.000,- Kč byla zpět na účet společnosti navrácena v období od 20. 1. 1999 do 7. 4. 1999 částka ve výši 353.500,- Kč a částku ve výši 136.500,- Kč obviněná použila pro svoji potřebu, přičemž účetně nedoložila, jakým způsobem byla chybějící částka použita a tímto svým jednáním obviněná způsobila škodu 50% z uvedené částky společnici J. J. ve společnosti Z. a k. t., s. r. o., jednak pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měla obviněná dopustit podle záznamu o sdělení obvinění ze dne 23. 1. 2001 tím, že v období od 6. 1. 1995 do 2. 6. 1995 padělala podpis jednatelky společnosti Z. a k. t., s. r. o., J. J. na cestovních příkazech č. Y dále v období od 13. 6. 1995 do 13. 12. 1995 padělala podpis J. J. na výdajových pokladních dokladech č. X v celkové částce 30.337,80 Kč, a dále v období od 11. 1. 1999 do 25. 1. 1999 padělala podpisy zaměstnance společnosti Z. a k. t., s. r. o., Mgr. P. B. na cestovních příkazech a vyúčtování pracovní cesty v celkové částce 8.310,- Kč, a tímto svým jednáním, kdy obviněná padělala podpisy jiných osob za účelem získání finančního prospěchu, způsobila společnosti Z. a k. t., s. r. o., škodu v celkové výši 19.323,90 Kč.

Usnesení o zastavení trestního stíhání obviněné Ing. E. V. pro shora uvedené delikty nabylo dne 7. 5. 2001 právní moci.

Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 odst. 1 tr. řádu u Nejvyššího soudu České republiky v neprospěch obviněné Ing. E. V. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovením § 248 odst. 1, odst. 2 a § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b), písm. f) tr. řádu ve prospěch obviněné.

Podle názoru ministra spravedlnosti bylo napadené usnesení vyšetřovatele, jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněné Ing. E. V., přinejmenším předčasné a bylo učiněno za situace, kdy ještě nebyly provedeny všechny dostupné důkazy, nutné pro zjištění skutkového stavu.

Ministr spravedlnosti České republiky proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle § 268 odst. 2 tr. řádu stížností namítané porušení zákona vyslovil, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil a aby zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž zrušením dojde, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Obhájce obviněné Ing. E. V. naopak v zastoupení své klientky v rámci veřejného zasedání, konaného o podaném mimořádném opravném prostředku, označil rozhodnutí vyšetřovatele za správné a zákonné a navrhl, aby podaná stížnost pro porušení zákona byla podle § 268 odst. 1 tr. řádu zamítnuta.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo.

Námitky ministra spravedlnosti, obsažené v odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona, shledal Nejvyšší soud opodstatněnými. Vyšetřovatel Policie České republiky Městského úřadu vyšetřování v Brně plně nedostál při zjišťování skutkového stavu věci zákonným náležitostem vymezeným ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, přičemž tento nedostatek důkazního řízení vskutku vedl přinejmenším k předčasnému zastavení trestního stíhání obviněné Ing. E. V. Těžiště pochybení vyšetřovatele však spočívalo právě v dílčím nerespektování ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a vyšetřovatel Policie České republiky Městského úřadu vyšetřování v Brně takto porušil v citovaném procesním ustanovení zákon ve prospěch obviněné Ing. E. V.

Nejvyšší soud České republiky proto z podnětu stížnosti pro porušení zákona, podané v neprospěch obviněné Ing. E. V. ministrem spravedlnosti České republiky, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v tomto ustanovení trestního řádu.

Zároveň však musel Nejvyšší soud zvažovat nutnost, resp. potřebnost a vhodnost případného dalšího procesního postupu, předpokládaného ustanovením § 269 odst. 2 a násl. tr. řádu, a to i s ohledem na reálnost podstatnější změny stávajícího důkazního stavu provedením reálně dostupných relevantních důkazů.

Stížnost pro porušení zákona přitom představuje velice významný průlom do právní moci rozhodnutí soudu, popřípadě státního zástupce nebo vyšetřovatele, zpravidla narušující stabilitu konečného a vykonatelného rozhodnutí těchto orgánů činných v trestním řízení. V konkrétním případě tak musí převážit zájem na plné zákonnosti rozhodnutí a plné zákonnosti postupu řízení, které takovému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti podobného pravomocného rozhodnutí. Taková situace však může nastat pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže stížností napadené rozhodnutí vůbec obstát a kdy na právní moci a nezměnitelnosti takového rozhodnutí nelze trvat, protože by tak došlo k ohrožení podstaty spravedlivého a správného rozhodování v trestním řízení.

Účelem stížnosti pro porušení zákona je tudíž náprava závažných právních vad pravomocných rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele nebo náprava závažných vad postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí těchto orgánů činných v trestním řízení předcházelo. Právní úprava tohoto mimořádného opravného prostředku přitom kromě nápravy uvedených závažných vad například v novém řízení, popřípadě výjimečně i novým meritorním rozhodnutím orgánu o stížnosti pro porušení zákona rozhodujícího, sleduje také usměrnění soudní praxe při řešení důležitých právních otázek.

V případě přezkoumávané trestní věci obviněné Ing. E. V. bylo nutno zvážit časový odstup jak od doby, kdy měly být stíhané delikty touto pachatelkou spáchány, tak od doby, kdy bylo zahájeno samotné trestní stíhání, vzít v úvahu povahu následků, které měly být oběma činy způsobeny a nelze nevidět ani to, že opatření dalších relevantních důkazů není příliš reálné. Z hlediska očekávaného výsledku případného dalšího řízení by proto bylo možno jen ztěží očekávat jiné konečné rozhodnutí, než ke kterému dospěl vyšetřovatel Policie České republiky Městského úřadu vyšetřování v Brně, zejména ovšem bylo nezbytné zohlednit nezadatelné právo každého obviněného, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.

Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má totiž každý právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Uvedený požadavek představuje promítnutí zásady, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu, zakotvené v článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, do české vnitrostátní úpravy.

Povinnost všech orgánů činných v trestním řízení projednávat všechny věci bez zbytečných průtahů, resp. co nejrychleji, ovšem při plném šetření občanských práv zaručených Ústavou, je přitom pro účely trestního řízení obsažena v ustanovení § 2 odst. 4 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu věci z důvodů shora uvedených rozhodl tzv. akademickým výrokem, kterým zjištěné porušení zákona toliko vyslovil, aniž považoval za důvodné a potřebné stížností napadené rozhodnutí rušit, případně učinit další navazující procesní opatření.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle § 266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 6. prosince 2001

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák