7 Tdo 728/2002Usnesení NS ze dne 17.10.2002

7 Tdo 728/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2002 v Brně o dovolání obviněného D. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2002, sp. zn. 12 To 59/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 112/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2001, č. j. 7 T 112/2001-882, byl obviněný uznán vinným jednak trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a jednak trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterých se dopustil jednáními popsanými v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Podle ust. § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, když podle § 60a odst. 2 a § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl výkon trestu odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. V souladu s ustanovením § 60a odst. 1 tr. zák. vyslovil soud nad obviněným dohled a podle § 60a odst. 3 tr. zák. uložil obviněnému, aby ve zkušební době uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Výrok o trestu byl vysloven za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 241/98, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 400 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil soud obviněnému povinnost uhradit poškozenému M. B. škodu ve výši 400.000,- Kč, poškozenému Ing. V. K. škodu ve výši 960.000,- Kč, poškozeného Ing. V. Š. odkázal podle § 229 odst. 3 tr. řádu (per analogiam) s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a poškozeného M. B. odkázal podle § 229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 5. 2002, č. j. 12 To 59/02-933, shora uvedený rozsudek krajského soudu k odvolání krajského státního zástupce podaného v neprospěch obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr. řádu pak znovu ve věci rozhodl tak, že:

1)za trestný čin podvodu uvedený ve výroku napadeného rozsudku pod bodem I. obviněného odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dohledem;

2)zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 241/98, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;

3)za trestný čin podvodu uvedený ve výroku napadeného rozsudku pod bodem II. obviněného odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dohledem;

4)ostatní výroky napadeného rozsudku ponechal v platnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 10. 6. 2002 dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), neboť je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutkový stav vyplývající z provedeného dokazování. V jeho odůvodnění uvádí, že stále setrvává na svých tvrzeních, že nikdy neměl v úmyslu obohacovat se na úkor poškozených a že vždy vycházel z předpokladu, že prostředky investované do podnikání bude schopen svým věřitelům vrátit. Soudům obou stupňů pak vytýká, že nesprávně vyvodily z provedeného dokazování závěr, že obviněný jednal již od samého počátku s vědomím, že nebude schopen svým závazkům dostát. V tomto nebyla podle názoru obviněného doceněna výpověď svědků L. Z. a JUDr. I. K., kteří potvrdili, že v době, kdy obviněnému vznikly závazky, popisované v napadených rozsudcích, měl snahu o zajištění bankovního úvěru za účelem jejich umoření. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., neboť jím nebyly naplněny veškeré znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu a to zejména s ohledem na ust. § 3 odst. 3 tr. zákona. Rovněž vyhodnocení jednání obviněného soudy obou stupňů jako pokračujícího trestného činu podvodu, považuje za nesprávné, neboť má za to, že soudy se nezabývaly prokazováním skutečnosti, zda veškerá jednání popsaná pod jednotlivými body výroků o vině, byla vedena jednotným záměrem dlouhodobě uvádět jednotlivé poškozené v omyl a tím způsobem se na jejich úkor obohacovat. Závěrem tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl, že se obviněný obžaloby zprošťuje.

K věci se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že od poškozených „vylákal“ finanční hotovost (případně odebral zboží), „i když věděl“, že ve slíbeném termínu (případně v době splatnosti faktury), nebude schopen peníze vrátit (případně, že nebude mít peníze na zaplacení odebraného zboží). Námitka, že nebyla doceněna výpověď daných svědků, není námitkou proti právnímu posouzení skutku, ale proti hodnocení důkazů soudem, a rovněž námitka, že se soudy nezabývaly prokázáním skutečností rozhodných pro posouzení jeho jednání jako pokračujícího trestného činu, je námitkou proti neúplnému dokazování.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Michal Mikláš