7 Tdo 642/2020Usnesení NS ze dne 23.06.2020

7 Tdo 642/2020-228

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 6. 2020 o dovolání obviněného T. S., nar. XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 8 To 24/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 159/2019 takto:

I.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 8 To 24/2020, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 4 T 159/2019.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný T. S. nebere do vazby.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. 4 T 159/2019-140, byl T. S. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1), zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2) a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3), za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

2. Trestné činnosti se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že:

1. Dne 9. 8. 2019 opakovaně zasílal na telefonní číslo své známé J. J. vulgární a výhrůžné SMS zprávy ve znění: „Děláš mi nervy, kurvo, já tě zabiju, jseš zasraná děvka…, zabiju tě, brzy tě zabiju…, pak tě podříznu, ty zkurvená svině, to neskončí dobře…, jedu si pro tebe, budeš litovat, ty zdechlino, já tě zabiju, ty kurvo“, v souvislosti s tím, že mu poškozená odmítla dát jím požadovanou částku 1 500 Kč, kterou mu podle jeho mínění dlužila, čímž v ní vzbudil obavu o zdraví a život.

2. Dne 10. 8. 2019 kolem 13:40 hodin v Brně na XY ulici přistoupil k poškozené J. J., která se svým přítelem M. L. venčila psy, a řekl, že si přišel pro své peníze. M. L. sdělil, že mu poškozená dluží 1 500 Kč. Poté, co poškozená vyšla do dvora před vchod domu a řekla, že mu nic nedá, neboť mu nic nedluží, vytáhl svůj zavírací nůž s délkou čepele 10-15 cm, který otevřel, namířil s ním na její hrudník a řekl jí, že chce ty peníze a že je prostě dostane, čímž vzbudil v poškozené strach o život. Následně nůž schoval, poškozenou udeřil do levé části obličeje a z místa odešel.

3. Dne 14. 8. 2019 ve 13:00 hodin v Brně, XY, v budově XY, vstoupil do kanceláře poškozené J. J. a za přítomnosti klientky a kolegy poškozené ji nejprve začal vulgárně urážet a požadovat vrácení dlužných peněz, přičemž hovořil o různých částkách v rozmezí 400 Kč až 1 000 Kč, vrácení ovladače od lampičky, a chtěl po poškozené, aby s ním šla okamžitě ven a vybrala peníze z bankomatu. Když poškozená odmítla, začal vyhrožovat, že vůči ní použije fyzické násilí a že si na ni počká, čímž v ní vzbudil obavu, že násilí užije. Následně z místnosti odešel, ale po 13:45 hod. se vrátil, začal opět na poškozenou křičet, zda už s ním jde dolů, a když mu sdělila, že volá na policii, z místa odešel a již se nevrátil.

3. Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 2. 2020, č. j. 8 To 24/2020-169, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že zásadní procesní pochybení vedla k nesprávnému právnímu posouzení skutku uvedeného pod bodem 2, z opatrnosti však napadá rozhodnutí v celém rozsahu. V rozporu se zásadou spravedlivého procesu se soudy nevypořádaly s jeho důkazními návrhy. Tím došlo také k porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo. K návrhům obviněného na výslech svědků M. H. a D. O. odvolací soud uvedl, že jsou nadbytečné, neboť tyto osoby nebyly přítomny situaci popsané v bodě 2. Obviněný však jejich výslech navrhoval z jiných důvodů. V případě listinných důkazů odvolací soud pouze konstatoval jejich nadbytečnost a ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie a toxikologie se nevyjádřil vůbec. Obviněný je přitom toho názoru, že jeho závislost na léku Tramal, resp. abstinenční příznaky mohly u něj vyvolat stav nepříčetnosti či snížené příčetnosti, neboť při návalech agresivity nebyl schopen kontrolovat své jednání. Dále zdůraznil, že u něj po incidentu popsaném v bodě 2 přivolaná hlídka policie žádný nůž nenašla. Výpovědi poškozené a jejího přítele mohou být proti němu účelově zaměřené. S ohledem na vztah těchto svědků považuje obviněný jejich výpovědi za nevěrohodné. Poškozená navíc v různých stadiích řízení popsala situaci odlišně. Soudy se nezabývaly ani vztahem obviněného a poškozené, který rovněž mohl mít na její věrohodnost vliv. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i řízení mu předcházející a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že pochybení při dokazování podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod neshledal. V hlavním líčení obviněný své jednání vysvětloval zkratem z důvodu závislosti na tabletách Tramal, které mu dva dny před prvním skutkem měla vzít poškozená J. J. Ta to popřela. Zkrat měl nastat u všech tří skutků. Obviněným uváděná příčina jeho zkratů se v rámci provedeného dokazování nepotvrdila. Nebylo tak ani namístě zadat zpracování znaleckého posudku za účelem zkoumání jeho ovládacích schopností. V závěru dokazování zjistil předseda senátu nalézacího soudu dotazem podle § 215 odst. 4 tr. ř., zda strany činí návrhy na doplnění dokazování. Obhajoba žádný návrh neměla. Nelze tak podle státního zástupce přisvědčit námitce obviněného, že řízení před nalézacím soudem je stiženo vadou opomenutého důkazního návrhu.

6. V odvolání, které obviněný podal pouze proti výroku pod bodem 2 rozsudku nalézacího soudu, navrhl, aby odvolací soud provedl důkazy výslechem M. H., výslechem D. O., znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a toxikologie, lékařskou zprávou MUDr. W., e-mailovou komunikací ze dne 22. 4. 2018 a 23. 4. 2018, výpisem z rejstříku trestů M. L. a výpisem z evidence exekucí M. L. U znaleckého posudku obviněný upřesnil, že zkoumána má být jeho závislost na lécích Tramal, jeho zvýšená agresivita a nemožnost ovládnout své jednání. U dalších navržených důkazů neupřesnil, co má být prokázáno. Podle státního zástupce odvolací soud dostatečně odůvodnil, proč žádný z důkazů navržených v odvolání neprovedl. V posuzovaném případě neexistuje žádný opomenutý důkaz a právo obviněného na spravedlivý proces porušeno nebylo. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

8. Nejvyšší soud nezjistil důvody k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. a přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.

9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

10. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

11. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal porušení základního práva obviněného na spravedlivý proces spočívající v opomenutí podstatného a obviněným navrhovaného důkazu – znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tento obviněným opakovaně navrhovaný důkaz nebyl vyžádán a proveden, ačkoli byl nezbytný pro vyřešení základní otázky tohoto trestního řízení – příčetnosti obviněného.

12. Otázku (ne)příčetnosti upravuje trestní zákoník v ustanovení § 26 tak, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost (schopnost rozpoznávací) nebo ovládat své jednání (schopnost ovládací, určovací), není za tento čin trestně odpovědný. Pro závěr o nepříčetnosti postačuje, že chybí jedna z těchto schopností. Zmenšenou příčetnost upravuje § 27 tr. zákoníku tak, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný.

13. Nedostatek schopnosti rozpoznávací spočívá v tom, že osoba, která naplnila znaky činu jinak trestného, není schopna rozpoznat protiprávnost svého činu (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Protiprávnost jako obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu musí být ve smyslu § 13 odst. 1 tr. zákoníku dána u každé skutkové podstaty, neboť trestným činem může být jen jednání právem zakázané či nedovolené. Protiprávností se tedy rozumí znak činu zakázaného právním řádem, který je chápán v jeho celku. O nedostatek schopnosti rozpoznávací půjde i v tom případě, jestliže osoba, jejíž nepříčetnost se posuzuje, sice vnímala rozhodné skutečnosti ohledně svého činu, ale nebyla schopna vůbec pochopit protiprávnost činu, tedy jeho společenské souvislosti, jeho vlastní smysl a dopad. V případě podstatného snížení schopnosti rozpoznávací půjde o zmenšenou příčetnost. Nedostatek schopnosti určovací (ovládací) spočívá v tom, že osoba, jejíž nepříčetnost posuzujeme, není způsobilá ovládat své jednání. Nepříčetná osoba je tedy v takovém duševním stavu, že si sice uvědomuje protiprávnost svého činu, ale není způsobilá v konkrétním případě své jednání svými duševními schopnostmi regulovat, aby se ho přes vědomí protiprávnosti nedopustila, tedy není schopna své jednání ovládnout. Nedostatek schopnosti určovací nastane, pokud nedokáže ovládnout své jednání zcela, tedy jestliže je schopnost určovací zcela vymizelá. Jestliže jde jen o podstatné snížení schopnosti určovací, půjde o zmenšenou příčetnost. Z hlediska trestní odpovědnosti pachatele je rozhodné, zda nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo ovládací, popř. obou, vyvolaný duševní poruchou byl u něj dán v době činu. Jestliže tomu tak není, nejde o nepříčetnost a trestní odpovědnost z tohoto důvodu vyloučena nebude [Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 369. ISBN 978-80-7400-428-5]. I zmenšená příčetnost (§ 27 tr. zákoníku) má důležité hmotněprávní důsledky (viz např. § 47 odst. 1, 2 tr. zákoníku).

14. Judikatura je v tomto směru dlouhodobě ustálená. Otázka nepříčetnosti (a stejně tak zmenšené příčetnosti) je otázkou právní; její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Zda jsou či nejsou dány u pachatele schopnosti rozpoznávací a určovací, je třeba posuzovat se zřetelem k povaze spáchaného trestného činu. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy jen příčetnost ve vztahu k určitému činu (viz rozh. č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). Nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to zásadně přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Posuzování takové okolnosti jen laickou úvahou soudu, která není založena na odborných vědomostech, není dostačujícím prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (rozh. č. 33/1968-I. Sb. rozh. tr.). Jsou-li na základě výsledků dokazování pochybnosti o plné příčetnosti pachatele, nelze zjišťovat jeho duševní stav na základě lékařského potvrzení nebo odborného vyjádření, nýbrž je vždy nutno přibrat znalce z oboru psychiatrie (rozh. č. 24/1976 Sb. rozh. tr.). U pachatele trestného činu, který požívá po delší dobu ve větší míře omamné nebo psychotropní látky, se může jednat o chorobnou závislost na takových látkách a tato skutečnost může mít vliv i na jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti v době činu. Pro rozhodnutí v takové trestní věci je proto zpravidla třeba opatřit znalecký posudek zaměřený na objasnění příslušných odborných otázek. Objasnění takových okolností nezbytných pro závěr o příčetnosti obviněného v době činu patří mezi základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci (rozhodnutí č. 6/2000 Sb. rozh. tr.).

15. Přibrání znalce z oboru psychiatrie specializovaného na tzv. nealkoholovou toxikomanii bude zpravidla nezbytné tehdy, bude-li u konzumenta omamných a psychotropních látek zapotřebí posoudit stupeň závislosti na nich a s tím souvisící individuální toleranci (snášenlivost) vůči vyšším dávkám. Stanovení stupně drogové závislosti je pak významné i pro posouzení ovládacích a rozpoznávacích schopností pachatele a v tomto smyslu také pro pozdější (právní) závěry o jeho trestní odpovědnosti (rozh. č. 60/2001-II. Sb. rozh. tr.).

16. Otázka, zda existují pochybnosti o duševním stavu obviněného, tj. zejména o jeho schopnostech rozpoznávacích a ovládacích v době činu, a tedy zda je nutné znalecké posouzení této otázky, závisí vždy na konkrétních okolnostech případu, a to jak z hlediska povahy činu a způsobu jeho spáchání, tak osoby obviněného. Jinak řečeno, obecně se příčetnost presumuje a nutnost zpracování znaleckého posudku o duševním stavu obviněného je dána pouze tehdy, pokud konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování odůvodňují potřebu získání odborných závěrů z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

17. V nyní posuzované věci se odvolací soud dopustil zásadního pochybení ve vztahu k návrhu obviněného na provedení důkazu znaleckým posudkem k otázce jeho příčetnosti, který vznesl v odvolání. V napadeném usnesení není zamítnutí toho návrhu nijak odůvodněno. Jakékoli konkrétní a srozumitelné odůvodnění absentuje také v písemném vyhotovení protokolu z veřejného zasedaní a není patrné ani z jeho zvukového záznamu. Nejedná se přitom o důkaz marginální povahy. Obviněný návrh na znalecké zkoumání duševního stavu vznesl už v průběhu řízení před nalézacím soudem a založil na tom podstatnou část své obhajoby, i když je pravda, že na tomto návrhu nesetrval v závěru hlavního líčení, když byl se svým obhájcem na důkazní návrhy v dané důkazní situaci výslovně dotazován.

18. Soudy měly nepochybně otázce příčetnosti obviněného věnovat pozornost, neboť ve spise se nacházelo několik podkladů týkajících se údajné závislosti obviněného na lécích a jeho psychiatrické léčby. Už v protokolu o umístění obviněného do policejní cely po zadržení je zmiňováno užívání léku Mabron proti bolesti ze skupiny opiátů a dále léku Rivotril (m.j. s protiepileptickými účinky). O své závislosti na lécích a dlouhodobé psychiatrické léčbě se obviněný zmiňoval při vazebním zasedání i při svém výslechu v přípravném řízení (č. l. 37 p. v.). Zprávou Psychiatrické nemocnice Brno – Černovice (č. l. 32) byla potvrzena hospitalizace obviněného od 19. 8. do 9. 9. 2019. Poté byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně XY a poté v Psychiatrické nemocnici v XY. Z obsahu spisu vyplývají dlouhodobé problémy obviněného s užíváním drog, ale také psychiatrické hospitalizace spojené např. s gamblerstvím (viz rozsudek Městského soudu pro mládež v Brně ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 6 Tm 37/2010 – č. l. 79 p. v.). Ze spisu nevyplývá, že by byl duševní stav obviněného v minulosti zkoumán.

19. Přibrání znalce z oboru psychiatrie za účelem posouzení ovládacích schopností navrhoval obviněný již ve svém vyjádření k obžalobě, byť pak v hlavním líčení uvedl, že v současné době léky neužívá, a v závěru hlavního líčení návrh nezopakoval. Učinil jej však v textu svého odvolání i ústně při odvolacím veřejném zasedání. K odvolání přiložil lékařskou zprávu MUDr. I. W. a navrhl, aby jí byl proveden důkaz (z této zprávy plyne, že obviněný se u jmenovaného psychiatra léčí od roku 2015 s těžkou závislostí na opioidech; je doporučováno uložení ochranného léčení protitoxikomanického).

20. V odvolacím řízení uvedený důkazní návrh obviněný již nespojoval s tvrzením, že mu poškozená vzala lék Tramal. Nebylo tak namístě tento návrh zamítnout s argumentací, kterou ve svém vyjádření nabízí státní zástupce. Nejvyšší soud je navíc toho názoru, že by se jednalo o nepřípustné zužování celého problému, neboť z výše zmíněných materiálů založených ve spise v souvislosti s povahou a způsobem spáchání činu vyplývají pochybnosti o duševním stavu obviněného. Psychické potíže související se závislostí se ostatně nemusejí nutně týkat pouze abstinenčních příznaků. Jestliže obviněný opakovaně vznesl uvedený návrh z důvodu posouzení otázky své příčetnosti, nebyl správný postup odvolacího soudu, jenž tento návrh zcela opomenul. V daném případě nejen že bylo třeba se takovým návrhem vážně zabývat, ale bylo i namístě, aby orgány činné v trestním řízení ke znaleckému zkoumání duševního stavu obviněného přistoupily.

21. Jestliže soudy takovým způsobem nepostupovaly, porušily základní právo obviněného na spravedlivé soudní řízení (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a to zejména soud odvolací, který jednak nedostál z tohoto hlediska své přezkumné povinnosti, jednak v podstatě ignoroval v odvolacím řízení opakovaně vznesený podstatný návrh na doplnění dokazování.

22. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že naproti tomu neshledal důvodnými námitky dovolatele týkající se samotných skutkových zjištění a požadavku na doplnění dokazování výslechy dalších (výše jmenovaných) svědků. Obviněný zejména zpochybňoval věrohodnost poškozené J. J. a svědka M. L. Odkaz na vzájemný vztah svědků nicméně nemůže bez dalšího vést ke snížení jejich věrohodnosti. Jak již oba soudy konstatovaly v předchozím řízení, obviněný měl před příjezdem policie dostatek času zbavit se nože. Celý incident navíc koresponduje s oběma dalšími skutky, které jsou spolehlivě prokázány SMS zprávami či výpovědí kolegy poškozené. Ohledně navrhovaných výpovědí dalších svědků odvolací soud správně konstatoval, že událost nevnímali svými smysly. Pro posouzení věci přitom není podstatné, jaký byl vzájemný vztah obviněného a poškozené, ani to, zda jí někdy v minulosti předal 1 500 Kč. Dokonce i kdyby obviněný požadoval uhrazení dluhu skutečně existujícího, nemělo by to na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže žádný vliv. Je zřejmé, že skutek byl (po objektivní stránce) dostatečně prokázán, a odvolací soud tak důvodně zamítl také návrhy na provedení většiny listinných důkazů, byť zde již pouze konstatoval jejich nadbytečnost bez bližšího odůvodnění.

23. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, nemohlo napadené usnesení Krajského soudu v Brně ani rozsudek Městského soudu v Brně obstát. Nejvyšší soud je proto zrušil a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

24. Vzhledem k tomu, že obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně, bylo nutno rozhodnout podle § 265l odst. 4 tr. ř., zda se bere do vazby. Nejvyšší soud důvody k vzetí obviněného do vazby ve smyslu § 67 tr. ř. neshledal. Jak je zřejmé ze spisového materiálu, obviněný v předchozím řízení nebyl ve vazbě, neboť byl přijat jeho písemný slib a byl nad ním vysloven dohled probačního úředníka (č. l. 30). V průběhu řízení se dostavoval k soudu. Po spáchání činu opakovaně podstoupil dobrovolnou psychiatrickou hospitalizaci. Z obsahu nevyplývá bezprostřední hrozba opakování trestné činnosti či tendence obviněného k jejímu opakování. Proto bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 6. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu