7 Tdo 484/2020Usnesení NS ze dne 13.05.2020

7 Tdo 484/2020-1315

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 5. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 12 To 72/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 7/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j. 57 T 7/2019-1224, byl obviněný uznán vinným zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a), odst. 5 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu šedesáti měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku byly obviněnému dále uloženy přiměřená povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou poškozenému trestným činem způsobil a podle § 85 odst. 2, § 48 odst. 4 písm. g) tr. zákoníku přiměřené omezení, aby se během zkušební doby zdržel hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že od 11. 6. 2014 do 27. 9. 2017 jako ekonom Odboru dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje v úmyslu se neoprávněně obohatit, zneužil své uživatelské oprávnění a přístup do počítačového informačního systému (IS GINIS), používaného krajským úřadem mimo jiné k evidenci kaucí složených autodopravci pro účely správního řízení, přičemž mimo jiné využil i chybu v počítačovém systému, která mu umožňovala v již odsouhlasených elektronických platebních poukazech měnit platební podklady a čísla bankovních účtů příjemců a vyhotovoval platební poukazy na dopravce, kteří kauci složili a následně bylo rozhodnuto o vrácení kauce v částečné nebo plné výši, kdy v těchto případech nechal zaslat platbu duplicitně jak na účet příslušného dopravce, tak na jiný účet bez právního důvodu. Takto vyhotovené platební poukazy elektronicky předal do oddělení účetnictví, které na jejich podkladě provedlo příkaz k platbě z bankovního účtu, který krajský úřad využíval mj. též k uschování složených kaucí autodopravců, v důsledku čehož byly bez právního důvodu odeslány finanční prostředky na jiné cílové bankovní účty, ze kterých je obviněný buď sám, nebo prostřednictvím zapůjčené bankovní karty od majitele účtu, obratem vybíral, nebo mu je majitelé účtů osobně předávali po vybrání pokladnou banky v hotovosti, či je majitelé účtů podle jeho pokynů převáděli na jeho soukromé bankovní účty a obviněný s nimi následně nakládal ve svůj prospěch a používal je pro svou potřebu. Tímto jednáním způsobil poškozenému Středočeskému kraji škodu v celkové výši 5 884 000 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním státní zástupce v neprospěch obviněného, a to pouze do výroku o trestu, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 To 72/2019-1267, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a nově obviněného podle § 209 odst. 5, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil, že v dané věci nelze postupovat podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, pokud uzavřel, že nelze shledat žádné mimořádné okolnosti případu opodstatňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Přitom u něj byly dány i jiné polehčující okolnosti, než jen uvedené v § 41 písm. j) a o) tr. zákoníku. Nato rozvedl, v čem spatřuje naplnění jednotlivých polehčujících okolností podle § 41 písm. i), j), l) a n) tr. zákoníku. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, který aplikoval § 58 odst. 1 tr. zákoníku, když dospěl k názoru, že by použití trestní sazby trestu odnětí svobody trestním zákoníkem stanovené pro něj bylo příliš přísné. Soud prvního stupně se opíral o ustálenou judikaturu, podle které lze mimořádně snížit trest i pod dolní hranici trestní sazby, a to na základě souhrnu několika významných polehčujících okolností, kdy v těchto je zmiňováno doznání před zahájením trestního stíhání, výše způsobené škody, která jen nepatrně převyšuje hranici škody velkého rozsahu, jakož i aktivní přístup k náhradě škody. Dále se vyjádřil ke svým poměrům, kdy zdůraznil, že má nezletilou dceru, se kterou se před nástupem výkonu trestu odnětí svobody pravidelně stýkal, byl zaměstnán na dobu neurčitou, podílel se na růstu obchodní společnosti a tato by ho opětovně zaměstnala, což by mu umožnilo splácet podstatně vyšší měsíční splátky.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitku obviněného stran neuplatnění moderace uloženého trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Rozvedl podmínky, za kterých lze přistoupit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody, ale v případě obviněného nelze hovořit o nějakém souhrnu polehčujících okolností, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u obdobné trestné činnosti běžně nevyskytují. O obviněným zdůrazňované polehčující okolnosti jsou v podstatném rozsahu vyvažovány okolnostmi přitěžujícími, jako např. dlouhou dobou páchání trestné činnosti, počtem dílčích útoků, zneužitím zaměstnání i spácháním dvou zločinů. Ani osobní poměry obviněného nejsou nikterak mimořádné a opodstatňující aplikaci moderačního ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu nelze argumentaci obviněného podřadit pod uplatněný dovolací důvod, ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Stěžejní dovolací námitkou obviněného je, že v jeho případě byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž použití běžné trestní sazby soudem druhého stupně považuje za příliš přísné, a to jak s poukazem na polehčující okolnosti, které ve svém případě spatřuje, tak i na své osobní poměry. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit a nelze ji podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1135/2016).

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Rovněž tak se nelze prostřednictvím žádného dovolacího důvodu domáhat aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Pouze na okraj lze poukázat na to, že pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze v souvislosti s § 58 odst. 1 tr. zákoníku namítat pouze to, pokud nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody a přesto byl uložen trest pod dolní hranicí příslušné trestní sazby, neboť pak je takto uložený trest trestem uloženým mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku a tím je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, nebo rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 6 Tdo 780/2016).

Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci trestní sazby trestu odnětí svobody podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku od pěti do deseti let, Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).Poučení:

V Brně dne 13. 5. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.

předseda senátu