7 Tdo 29/2020Usnesení NS ze dne 29.01.2020

7 Tdo 29/2020-384

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného J. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 9 To 218/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 39/2019 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 5. 2019, č. j. 3 T 39/2019-312, byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem 20 000 Kč. Zároveň mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA (pseudonym) odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že dne 22. 4. 2018 v obci Janov na volném prostranství v blízkosti autobusové zastávky na zde procházející L. N. a její nezletilou vnučku AAAAA, nar. XY, které spolu venčily na vodítku uvázané dva psy, ze vzdálenosti asi 30 metrů křičel, aby se zastavily a pokud nebudou mít psy připnuté na vodítku, tak je zastřelí a odnesou si je domů v nůši, přičemž na ně mířil přesně nezjištěnou střelnou zbraní, kterou držel u pasu, a tímto jednáním v nich vzbudil strach ze zabití jejich psů, ke kterým měly blízký kladný vztah, na jeho jednání nereagovaly a odešly do svého bydliště.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2019, č. j. 9 To 218/2019-337, bylo odvolání obviněného podané do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvedl, že jím navržené důkazy soud prvního stupně zamítnul, aniž by však tento postup u všech jednotlivých důkazů řádně zdůvodnil. Následně zopakoval, jaké důkazy navrhoval k provedení, a podrobně se vyjádřil k odůvodnění soudu prvního stupně týkající se zamítnutí návrhu na provedení rekonstrukce, vyšetřovacího pokusu a úředních záznamů o podání vysvětlení svědků v přípravném řízení. Zdůraznil, že soud prvního stupně vůbec neodůvodnil zamítnutí jeho návrhu na čtení dalších listinných důkazů (tj. protokolů z jednání přestupkové komise ve shodné věci) a čtení dvou úředních záznamů ze dnů 22. 4. 2018. Připustil, že odvolací soud se k zamítnutí jeho návrhu na čtení zmiňovaných úředních záznamů z 22. 4. 2018 sepsaných policistkami Z. R. a L. H. vyjádřil, nicméně s takovým odůvodněním soudu nesouhlasí. Následně rozvedl, v jakých ohledech se lišil popis děje uvedený svědkyní L. N. a svědkem F. N. v úředním záznamu oproti jejich výpovědím učiněných před soudem a proč je nelze považovat za věrohodné. Dovolatel rovněž odkázal na své námitky obsažené v odvolání. Dodal, že kromě porušení zásad spravedlivého procesu byl ve věci dán i extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, přičemž tato skutečnost podle jeho názoru naplňuje dovolací důvod nesprávného hmotněprávního posouzení.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek jemu předcházející a aby věc vrátil zpět k opětovnému projednání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Obviněný poukazoval na existenci tzv. opomenutých důkazů a extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, což podle jeho názoru vedlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Své námitky rovněž směřoval do hodnocení důkazů, především věrohodnosti výpovědí svědků L. N. a F. N. Takové výhrady však uplatněnému (ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu neodpovídají. Fakticky se obviněný dožadoval skutkového přezkumu rozhodnutí ještě ve třetí instanci, tou však Nejvyšší soud v tomto smyslu není. Navíc obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na skutkové námitky, jež byly obsahem jeho odvolání, k takovému odkazu však není možné v dovolacím řízení přihlížet (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Obviněný namítal mj. existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož v řízení navrhoval provedení důkazů vyšetřovacím pokusem a čtením několika úředních záznamů a dalších listinných důkazů (protokolů z jednání přestupkové komise), přičemž v neprovedení těchto důkazů a nedostatečném odůvodnění takového postupu spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.

K tomuto je možno uvést, že – jak i vyplývá z obsahu samotného dovolání – soudy zdůvodnily, proč považovaly provedení jednotlivých důkazů navržených obhajobou za nadbytečné. Obviněný pouze nesouhlasil s obsahem odůvodnění soudů obou stupňů, což však dovolací důvod nezakládá (srov. také § 265a odst. 4 tr. ř.). Zamítnutí provedení vyšetřovacího pokusu odůvodnil soud prvního stupně na straně 8 svého rozsudku a čtení úředních záznamů na straně 9. Obviněný výslovně zdůraznil zamítnutí návrhu na čtení dalších listinných důkazů, konkrétně protokolů z jednání přestupkové komise, a čtení dvou úředních záznamů, které byly zpracovány policistkami Z. R. a L. H. Důvody pro zamítnutí čtení protokolů z jednání přestupkové komise jsou však obsaženy přímo v protokolu o hlavním líčení dne 30. 4. 2019. Provedení úředních záznamů z přestupkového spisu o výpovědích osob považoval soud prvního stupně za nadbytečné, jelikož tytéž osoby byly slyšeny před soudem jako svědci. Pro zjevnou nadbytečnost zamítl i návrh na čtení dvou úředních záznamů vypracovaných policistkami Z. R. a L. H., neboť i tyto osoby byly před soudem vyslechnuty v rámci hlavního líčení dne 30. 5. 2019. K tomuto návrhu se opětovně vyjádřil i odvolací soud na straně 3 napadeného usnesení, přičemž odkázal i na další okolnosti, pro které čtení předmětných úředních záznamů nepřipadalo v úvahu. Nejvyšší soud dodává, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které strany navrhnou, avšak svůj postup musí řádně odůvodnit. Soudy v dané věci nijak nepochybily, poněvadž zcela dostatečným způsobem zdůvodnily, proč považovaly další dokazování za nadbytečné; v tomto případě tak nedošlo k opomenutí důkazu ve smyslu judikatury Ústavního soudu.

Dovolatel rovněž namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů. Pokud by však mělo porušení práva na spravedlivé řízení spočívat ve zmíněné deformaci důkazů či svévoli při jejich hodnocení, respektive v extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, muselo by se skutečně jednat o případ zjevně svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu. Jak plyne z judikatury Ústavního soudu, důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je zde jedině skutečně extrémní porušení zásady volného hodnocení důkazů, tedy takové porušení, které má za následek, že se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Takový závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů například nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

O žádný z těchto případů v posuzované věci nejde. Namítaný extrémní rozpor nelze shledat v tom, že se soudy přiklonily k verzi poškozené L. N. a nikoli k verzi obviněného. Kromě toho nejde v posuzované věci o situaci, že by odsouzení spočívalo výhradně na výpovědi poškozené a její rodiny, jak tvrdil dovolatel. Její výpověď je podpořena zejména výpovědí svědka F. N., ale i zprávami z Mysliveckého spolku Kosova Hora a Policie České republiky, fotografiemi střelných zbraní ve spojení s výpověďmi svědkyň Z. R. a L. H. aj. V podrobnostech lze odkázat především na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Na závěr tak je možné shrnout, že v dané věci není možné shledat extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který by odůvodnil zásah Nejvyššího soudu z důvodu zaručení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. T. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu