7 Tdo 254/2014Usnesení NS ze dne 05.03.2014

7 Tdo 254/2014-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. března 2014 dovolání obviněného D. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 9 To 238/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 126/2011, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. odmítá .

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 9 T 126/2011, uznal obviněného D. L. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle § 180 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, krajskou pobočku pro hl. město Prahu, se sídlem Na Perštýně 6, Praha 1, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 9 To 238/2013, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť popis skutku ve skutkové větě je vymezen zcela nekonkrétním a obecným způsobem, ze kterého není zřejmé, jakým jednáním měli oba obvinění vyvolat situaci, která by svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení odpovídala nebezpečí požáru, povodně či výbuchu nebo jakým způsobem se měli dopustit jednání, které svou povahou a intenzitou vytváří bezprostřední hrozbu stejných škodlivých následků jako jednání uvedená v § 179 odst. 1 tr. zák., pro které je charakteristická živelnost a neovladatelnost průběhu takové události. Poukázal na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, neboť soudy obou stupňů zaměnily pojmy „povalovat panely“ a „pokládání panelů“. Uvedl, že metodu povalování panelů je nutno chápat jako činnost, která spočívá v uvedení panelu jako celku do nekontrolovaného pohybu směrem k zemi vlivem gravitační síly bez jakéhokoliv působení dalších sil ze strany osob, které pád tohoto tělesa takto iniciovaly. Oproti tomu metoda pokládání panelů, kterou obvinění použili, je pracovní postup, při kterém pracovníci naklopí panel společnými silami a postupně pokládají směrem k zemi s tím, že po celou dobu mají pracovníci panel plně pod kontrolou a působí na něj společnými silami. Dále namítl, že ve skutkové větě nebyl dostatečně specifikován samotný výstavní panel, se kterým měli obvinění spolu s ostatními osobami manipulovat, neboť ve skutkové větě jsou uvedeny pouze jeho rozměry, nikoliv však i jeho hmotnost.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 9 To 238/2013, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 9 T 126/2011, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný namítá nesprávnost skutkových zjištění, jež se týkají pohybu lidí na místě činu v době neštěstí, poukazuje na neujasněnou terminologii způsobu likvidace výstavních panelů a namítá nedostatečná skutková zjištění ohledně hmotnosti dotyčného panelu. Takto zvolená argumentace však primárně brojí proti skutkovým zjištěním a není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce proto z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.

Podle § 180 odst. 1 tr. zák. kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Podle § 180 odst. 2 písm. a) tr. zák. pachatel bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti, způsobí-li činem uvedeným v § 180 odst. 1 tr. zák. těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

Podle § 89 odst. 7 tr. zák. těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyždění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, nebo delší dobu trvající porucha zdraví.

Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obvinění P. B. a D. L. poté, co byli jako fyzické osoby samostatně výdělečně činné sjednaní na práci spočívající v demontáži výstavních panelů a dne 2. 3. 2009 se zúčastnili koordinační schůzky, na níž bylo rozhodnuto o způsobu demontáže postupným odebíráním krycích desek odshora dolů za využití lešení, přesto po faktickém zahájení prací svévolně změnili technologii postupu demontáže a z důvodu urychlení prací přistoupili k postupu spočívajícím v povalování celých panelů na podlahu. V důsledku užití nesprávné technologie postupu demontáže došlo dne 5. 3. 2009 při povalování celého panelu k podklouznutí jeho základny a k následnému nekontrolovanému pádu dřevotřiskového panelu o rozměrech 10,4 mm x 4,0 m x 0,525 m na osoby stojící pod ním, kterými byli brigádníci V. Č., V. Z., J. H., M. V., Ing. R. Ď., M. P., T. R., T. B., a P. S. Posledně jmenovaný nestačil utéci a padající panel ho přimáčkl k podlaze, v důsledku čehož utrpěl závažná poranění, a to kompresivní tříštivou zlomeninu těla 1. bederního obratle s posunem úlomků do páteřního kanálu, zlomeninu 2. bederního obratle s odlomeným příčným výběžkem, pohmoždění bederní míchy s odstupujícími nervovými provazci a otokem hrudní a bederní míchy, nalomení 5. žebra vlevo a drobný plášťový pneumotorax oboustranně, provázené trvalými následky spočívajícími zejména v poruše hybnosti dolních končetin s atrofií svalstva dolních končetin, s možností pohybu pouze o dvou francouzských holích, a ve výrazných obtížích v urologické oblasti, kdy se musel podrobit několika náročným neurochirurgickým operacím provázeným hospitalizací v nemocnici do 21. 5. 2009 a následnou hospitalizací v rehabilitačním ústavu do 15. 10. 2009. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že byla naplněna nejen subjektivní a objektivní stránka, ale všechny zákonné znaky trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného D. L. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. března 2014

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek