7 Tdo 1569/2019Usnesení NS ze dne 15.01.2020

7 Tdo 1569/2019-10895

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. O., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 4 To 10/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 15/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, č. j. 7 T 15/2014-9441, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [správně mělo být § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti související s pojišťovnictvím na deset let. Na straně druhé byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky tykající se dalších 90 pojistných smluv blíže uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině, trestu a též částečném zproštění obviněných J. K., J. T. a P. Z.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni čtyři obvinění a poškozená společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., odvoláními. Z podnětu odvolání obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. 4 To 10/2019-10302, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obviněného J. O. uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a odsoudil ho podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti související s pojišťovnictvím na osm let. Na straně druhé jej podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky tykající se dalších 92 pojistných smluv blíže uvedených v rozsudku soudu druhého stupně. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody. Uvedeným rozsudkem rozhodl také o vině, trestu a též částečném zproštění obviněných J. K., J. T. a P. Z. Odvolání poškozené Kooperativa pojišťovny, a. s., podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný J. O. dopustil uvedeného trestného činu v podstatě tím, že spolu s obviněnými J. K., J. T., P. Z., a po společné dohodě s již zemřelou L. T., v úmyslu neoprávněně se obohatit na úkor poškozených společností Aegon Pojišťovna, a. s., Allianz pojišťovna, a. s., MetLife Europe Limited, pobočka pro Českou republiku, dříve Amcico pojišťovna, a. s., Aviva životní pojišťovna, a. s., Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Generali pojišťovna, a. s., Pojišťovna České spořitelny, a. s., uvedli v omyl tyto pojišťovací společnosti tím, že jen za účelem získání výplaty provizí zajišťovali uzavírání pojistných smluv, kdy obviněný P. Z. uzavřel dne 16. 10. 2008 s převádějící společností CHAMR Corporation, a. s., smlouvu o převodu 100% obchodního podílu společnosti F. T., čímž se stal jediným vlastníkem této společnosti, následně po dohodě obviněných byla tato společnost přejmenována na T. I. C., (dále jen T. I.), která v období od 1. 2. 2009 do 1. 2. 2010 zastoupená jednatelem R. H. uzavřela s jednotlivými pojišťovnami smlouvy o obchodním zastoupení, přičemž tuto společnost fakticky řídili obvinění J. K. a J. T. a vystupovali jako obchodní manažeři, školitelé zprostředkovatelů, najímali další spolupracovníky, sháněli pojistníky pro uzavření smluv, přebírali od zprostředkovatelů zaslané provize, obviněný P. Z. vystupoval jako majitel firmy a obchodní manažer a zprostředkovatel, obviněný J. O. působil jako konzultant a zprostředkovatel smluv. Obvinění pojistníkům i dalším zprostředkovatelům sdělovali nesprávné informace o úhradách pojistného, zejména o možnosti placení pojistného po dobu až dvou let za pojistníky a pojistné hradili zpočátku sami nebo prostřednictvím zprostředkovatelů pouze po dobu nezbytnou pro výplatu provize, dále sdělovali nepravdivé údaje o možnosti zrušení pojistného, výplatě části naspořených finančních prostředků, kdy za podpis pojistné smlouvy byly pojistníkům vypláceny bonusy v rozmezí od 200 Kč do 2 000 Kč, přičemž obvinění a další zprostředkovatelé uzavírali v období od 24. 3. 2009 do 10. 11. 2010 na různých místech, zejména Středočeského a Libereckého kraje, s jednotlivými pojistníky smlouvy, bez ohledu na jejich finanční situaci a schopnost platit pojistné, počáteční pojistné za pojistníky hradili ze získaných provizí, a to konkrétně v případech ve skutkové větě rozsudku uvedených 3 311 pojistných smluv, čímž shora uvedeným poškozeným společnostem způsobili škodu v celkové výši nejméně 56 900 812,69 Kč.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný J. O. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve zrekapituloval závěry odvolacího soudu a uvedl, že dovoláním napadá výrok o vině i trestu rozsudku odvolacího soudu, avšak nikoli zprošťující výrok a konstatoval, že v rozsudcích soudů obou stupňů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a namítl též extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními odvolacího soudu a důkazy provedenými ve věci. Dále rozvedl zákonná, judikaturní a teoretická východiska svých dovolacích námitek, přičemž zdůraznil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, uvedení v omyl a rovněž teoretická východiska spolupachatelství. Ani po konkretizaci skutkového děje odvolacím soudem není jasné, jak konkrétně participoval na trestném jednání ostatních obviněných, když nebyl ani zapsaným společníkem, ani zjevným členem vedení společnosti. Namítl, že není jasné, proč je, stejně jako ostatní obvinění, odsouzen i za útoky spočívající ve vyhledání a uzavření pojistných smluv, které s klienty uzavírali jiní zprostředkovatelé, než byl on nebo jeho bratr J. O., když nebylo prokázáno, že by tyto klienty nalezl, případně, že by s nimi prostřednictvím jiného zprostředkovatele vyjednal uzavření pojistných smluv. Pokud by byl považován za zprostředkovatele, mělo být nalezeno konkrétní jednání, kterým se na řetězci trestné činnosti podílel, a mělo být prokázáno jeho zavinění podílet se na celé trestné činnosti včetně těžšího následku v podobě škody velkého rozsahu. Připomněl listiny provedené k důkazu, z nichž plyne, že tam uvedené osoby jsou připraveny platit pojistné a na tyto platby mají potřebné finanční prostředky, přičemž pak podle něj vyvstává otázka, jak za takové situace u něj mohl existovat úmysl podílet se na podvodném jednání. Rovněž konstatoval, že nebyl přítomen ani jednání s pojišťovnami a chybí tak znak skutkové podstaty spočívající v uvedení v omyl a v kauzálním nexu s tím existující vznik škody. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by byl členem vedení společnosti T. I., když naopak svědci hovořili o tom, že byl pouhým zprostředkovatelem nebo připravoval podklady pro sdělení pojišťovnám. Závěr odvolacího soudu o jeho vedoucí funkci ve společnosti je proto nepřezkoumatelný. K namítnutému extrémnímu nesouladu odvolacímu soudu vytkl, že sice označil skutkové závěry soudu prvního stupně za nepřesné, avšak sám neprovedl žádné obsáhlejší dokazování, když činil revidující skutkové závěry jen na podkladě protokolů o výpovědích svědků, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a nejprve stručně zrekapituloval jeho dovolací argumentaci. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit pouze námitky, kterými obviněný namítá absenci subjektivní stránky a znaku spolupachatelství. Skutková zjištění odvolacího soudu mají zřejmou obsahovou a logickou návaznost na provedené důkazy a soud je i zákonným způsobem hodnotil, a proto ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor. S otázkou zavinění se řádně vypořádal odvolací soud, který i náležitě popsal role jednotlivých obviněných a jejich zapojení do trestné činnosti. S ohledem na skutková zjištění učiněná soudy lze zavinění obviněného dovodit i k těžšímu následku předmětného trestného činu. Závěry soudů potvrzují naplnění všech znaků spolupachatelství ve vztahu k úmyslnému zavinění všech obviněných i k jejich společnému záměru. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu stran podmínek spáchání trestné činnosti ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zdůraznil, že i s ohledem na tyto judikaturní závěry lze skutková zjištění učiněná soudem druhého stupně označit za zjištění jednoznačně naplňující znaky spolupachatelství u všech obviněných, přičemž není relevantní, zda obviněný J. O. sám v konkrétních případech formálně vystupoval toliko jako zprostředkovatel smluv ve vztahu k pojištěncům, příp. toliko jako konzultant v rámci společnosti T. I., a nikoli též jako zástupce této obchodní společnosti v jednáních s příslušnými pojišťovnami.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky obviněného, které směřují proti hodnocení důkazů a do skutkových zjištění soudů nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž soud druhého stupně správně konkretizoval skutková zjištění soudu prvního stupně. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi svědků R. H. a P. D. a Nejvyšší soud se ztotožnil s hodnocením obsahu těchto výpovědí soudy obou stupňů.

Obviněný ve svém dovolání rovněž namítl, že odvolací soud změnil skutkové závěry soudu prvního stupně, aniž by k tomu byly splněny procesní podmínky, neboť sám neprovedl obsáhlejší dokazování. Ani tuto námitku nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod, ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť se jedná o námitku čistě procesní povahy. Obviněný v souvislosti s touto námitkou odvolacímu soudu vytkl, že postup soudu porušuje jeho právo na spravedlivý proces a je v rozporu se zásadami ústnosti, přímosti a předvídatelnosti rozhodnutí. S ohledem na ústavněprávní povahu této námitky Nejvyšší soud pokládá za důležité uvést, že odvolací soud neměnil skutkové závěry soudu prvního stupně, ani neučinil nová skutková zjištění, když pouze napravil pochybení soudu prvního stupně a toliko upřesnil návětí skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně a blíže konkretizoval podíl jednotlivých obviněných na předmětné trestné činnosti a rovněž upřesnil návětí skutkové věty tak, aby obsahovalo všechny znaky trestného činu podvodu ve spolupachatelství. Soud druhého stupně sice v rámci odůvodnění svého rozsudku zmiňuje řadu důkazů provedených soudem prvního stupně, avšak nikoli aby důkazy, které sám neprovedl, hodnotil odlišným způsobem od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, ale pouze na ně poukázal s tím, že podrobněji rozvedl důkazní situaci v reakci na odvolací námitky, čímž obšírnějším způsobem, než soud prvního stupně, vysvětlil, jaké důkazy vyvrátily obhajobu obviněných. Tímto postupem tak odvolací soud nezasáhl do skutkových závěrů soudu prvního stupně, ale pouze tato správná skutková zjištění ještě dále rozvedl a zdůraznil. Navíc je namístě k argumentaci obviněného rovněž poukázat na skutečnost, že odvolací soud ve skutkové větě neuvádí nic o členství obviněného ve vedení společnosti, když toliko hovoří o jeho roli konzultanta a zprostředkovatele, tedy pouze o specifickém významnějším postavení obviněného ve společnosti oproti řadovým zprostředkovatelům. V postupu soudu druhého stupně tak Nejvyšší soud nenalezl obviněným namítané porušení práva na spravedlivý proces a s ohledem na to, že Nejvyšší soud ve věci ani neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, není zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.

Obviněný ve svém dovolání dále brojí proti naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, a to ve vztahu k celkové vzniklé škodě a všem útokům. Tuto námitku lze s jistou mírou benevolence pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, ačkoli má do určité míry skutkový podklad. Soudy obou stupňů správně posoudily na základě provedeného dokazování postavení obviněného v celkovém kontextu jako postavení vyšší neboli významnější, než měli řadoví zprostředkovatelé pojistných smluv. Obviněný měl zcela zjevně ve společnosti a v rámci praktického provádění její činnosti hierarchicky nadřazenou pozici a na jejím vedení participoval více, než ostatní zprostředkovatelé (srov. např. výpovědi svědků R. H. a P. D.). Tato skutečnost je podpořena i jeho předchozí zkušeností u společnosti AXA životní pojišťovna, a. s., (dále jen AXA) spolu s obviněnými J. K. a J. T. Ačkoli soud prvního stupně tuto pozici obviněného nerozvedl zcela pregnantním způsobem, toto pochybení ve svém rozsudku následně napravil odvolací soud, který správně roli obviněného označil za konzultanta a zprostředkovatele smluv, a zařadil ho fakticky mezi osoby participující na řízení společnosti T. I. Z této pozice přitom obviněný musel vědět, v čem ve skutečnosti spočívá činnost společnosti ais ohledem na jeho předchozí zkušenosti ze spolupráce se společností AXA a důvody ukončení této spolupráce, si obviněný musel být zcela jasně vědom skutečnosti, že zprostředkovávané pojišťovací smlouvy jsou fiktivní, uzavírané pouze z důvodu vylákání provize za jejich zprostředkování z poškozených pojišťoven, a že je tak jednání společnosti T. I. v rozporu se zákonem. Soudy tak postavení obviněného v celém podvodném jednání správně posoudili jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku.

Ke spolupachatelství přitom není třeba, aby se všichni spolupachatelé podíleli na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, pokud je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních spolupachatelů a je-li objektivně i subjektivně složkou děje (článkem řetězu) tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 885/2009). S tímto souvisí i námitka obviněného, že s ohledem na to, že on sám nejednal s pojišťovnami, tak nemohl naplnit znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu jak ve formě zavinění, tak i v rámci uvedení v omyl a v kauzálním nexu se vznikem škody. K této argumentaci je namístě poznamenat, že jeho role v rámci spolupachatelství s ostatními obviněnými byla jiná, než samotné jednání s jednotlivými poškozenými pojišťovnami, a tudíž rozsah jeho trestní odpovědnosti nemůže být omezen pouze na základě toho, že se osobně neúčastnil některých úkonů ostatních spolupachatelů a jeho postavení spolupachatele ho tak činí plně odpovědným za celou škodu způsobenou trestnou činností ve spojení s ostatními spolupachateli. Je rovněž namístě poukázat na skutečnost, že obviněný účelově uváděl na pojistných smlouvách místo sebe jako zprostředkovatele svého bratra J. O., P. D. a D. P. pro zjevné zastření své role a podílu na trestné činnosti. I tato okolnost vypovídá o odlišném postavení obviněného v systému uzavírání pojistných smluv a o jeho specifické roli v porovnání s řadovými zprostředkovateli v rámci činnosti společnosti T. I. Soud prvního stupně se přitom rovněž vypořádal s obhajobou obviněného, že svého bratra na smlouvách uváděl z důvodu problémů kvůli trestnímu stíhání za řízení motorového vozidla pod vlivem návykových látek (viz str. 393 odst. 68 a násl. rozsudku soudu prvního stupně). S ohledem na to, že se s obhajobou obviněného stran jeho role ve společnosti T. I. soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly, Nejvyšší soud se s jejich argumentací ztotožnil a ve stručnosti lze na odůvodnění jejich rozsudků odkázat (srov. především str. 393 odst. 67-71 rozsudku soudu prvního stupně a str. 408 a násl. odst. 12 rozsudku odvolacího soudu). V posouzení naplnění znaků subjektivní stránky předmětné skutkové podstaty obviněným tak, jak jej odůvodnily soudy obou stupňů, Nejvyšší soud neshledal obviněným vytýkaných pochybení a jeho námitky je proto namístě označit za zjevně neopodstatněné.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 13. 6. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 18. 12. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 1. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu