7 Tdo 1020/2020Usnesení NS ze dne 20.10.2020

7 Tdo 1020/2020-811

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2020 o dovolání obviněného J. D., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2020,

sp. zn. 7 To 37/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 26/2017, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 7 To 37/2020.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 11. 2019, č. j. 5 T 26/2017-739, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající jednak v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, a jednak spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 roků, a podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 19. 9. 2014 v Plzni se záměrem ze strany poškozené společnosti K. G., IČ XY, se sídlem XY, vylákat protiprávně finanční prostředky ve výši 1 130 000 Kč bez poskytnutí odpovídajícího protiplnění, s touto prostřednictvím jejího jednatele Z. T., nar. XY, uzavřel kupní smlouvu, v níž se zavázal poškozené společnosti prodat 370 ks kuchyňských sestav oproti zaplacení kupní ceny ve výši 1 130 000 Kč, kterou mu poškozená společnost celkem ve čtyřech splátkách v rozmezí dnů 19. 9. 2014 až 22. 9. 2014 vyplatila v hotovosti v českých korunách, obviněný však v rozporu se svou smluvní povinností poškozené společnosti kuchyňské sestavy nedodal a naopak v přesně nezjištěné době předcházející dni 11. 1. 2015 zprostředkoval uzavření kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2015 o prodeji uvedených kuchyňských sestav mezi společnostmi S., IČ XY, jako prodávající a S., IČ XY, jako kupující, kdy jednatel společnosti S., P. Š., nar. XY, a jednatel společnosti S., M. T., nar. XY, prokazatelně o vlastnictví poškozené společnosti K. G., ke kuchyňským sestavám nevěděli, na základě čehož shora uvedené kuchyňské sestavy byly dne 26. 1. 2015 v Plzni, XY, ve skladu společnosti SD sped, s. r. o., IČ 26374846, předány společnosti S., v množství 354 ks, která je dále užila ve výrobě, čímž poškozené společnosti K. G., IČ XY, vznikla škoda ve výši 1 130 000 Kč.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 To 37/2020-777, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

4. Zmíněné usnesení obviněný následně napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V první části své argumentace namítl, že bylo proti němu souběžně vedeno Okresním soudem Plzeň-město několik trestních řízení, a to pod sp. zn. 5 T 46/2016, sp. zn. 5 T 26/2017 (v níž je nyní podáno dovolání), sp. zn. 32 T 104/2018 a sp. zn. 5 T 4/2018. Jednání projednávaných v prvních třech z nich se přitom dopustil dříve, než byl v první z těchto věcí vynesen rozsudek soudu prvního stupně, a proto mu měl být za ně uložen jeden souhrnný trest. Rozsudek uložený v nyní projednávané věci však vztah souběhu shledal pouze k jednání, projednávanému ve věci sp. zn. 5 T 46/2016. V druhé části dovolání potom obviněný uvedl, že nebylo bez pochyb prokázáno, že by spáchal soudy dovozený trestný čin, a jeho vina byla dovozena pouze na základě důkazů a následných úvah, které přinášejí mnoho nejasností a pochybností, dostatečně nevysvětlených a nevyvrácených. Mělo být proto uplatněno pravidlo in dubio pro reo.

5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k první části předložené dovolací argumentace uvedl, že obviněný nezohlednil trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2016, a který doručením obviněnému dne 13. 1. 2016 přerušil vztah souběhu mezi skutky projednávanými ve věcech, vyjmenovaných v dovolání. Pokud v druhé části námitek obviněný napadl proces dokazování a stav skutkových zjištění, nepodložil je žádným relevantním odůvodněním, a jeho výhrady tak zůstaly v rovině pouhého prohlášení, k němuž se nelze kvalifikovaně vyjádřit. Navíc námitky tohoto typu není možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit.

7. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle něj lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy již v jeho rámci (v rozhodnutí soudu prvního stupně) došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.

12. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. Naopak se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

13. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] tak nebylo možné podřadit druhou část námitek obviněného, jejíž podstatou bylo (stručné) tvrzení, podle něhož nebyl dostatečně jistě prokázán skutkový děj, jenž je údajně zatížen nejasnostmi a pochybnostmi. Jeho námitky totiž v daném rozsahu směřují především proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a proti jejich skutkovým zjištěním, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

14. Výjimkou z výše popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

15. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení, které nadto obviněný ve svém dovolání nijak blíže nenamítal, v této věci shledat nelze. Vzhledem k tomu, že obviněný své tvrzení nepodložil ani bližším odůvodněním, ve kterých momentech měla či mohla nastat absence návaznosti mezi provedenými důkazy a dovozenými právními závěry, lze proto jenom, rovněž stručně, konstatovat, že soud prvního stupně provedl dokazování, zaměřené na zjištění průběhu rozhodných okamžiků žalovaného jednání, přičemž následně ve svém rozhodnutí přehledně a pečlivě vyložil, proč dovodil právě taková skutková zjištění, i jak je právně kvalifikoval. S jeho závěry se potom plně ztotožnil rovněž odvolací soud a k jinému postoji neshledává podklad ani Nejvyšší soud.

16. Obviněný dále namítl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily vztah souběhu mezi nyní projednávaným jednáním a jeho jednáními dalšími, posuzovanými týmž soudem prvního stupně v jiných věcech, a tedy mu nebyl uložen zákonný souhrnný trest. Tato argumentace, byť směřující ve svém důsledku proti výroku o trestu, je již pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] podřaditelná, neboť její podstatou je tvrzení jiného nesprávného hmotněprávního posouzení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014), přičemž Nejvyšší soud ji shledal v jistém smyslu důvodnou.

17. Obviněný konkrétně namítl, že soudy činné dříve ve věci měly dovodit vztah souběhu nejen ve vztahu k jeho trestné činnosti, která byla projednávaná ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 46/2016, které se měl dopustit v průběhu října a listopadu 2013, a o níž bylo rozhodnuto rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 11. 11. 2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017 (stran které soudy vztah souběhu konstatovaly a uložily mu souhrnný trest), ale i ve vztahu k jeho trestné činnosti, která byla projednávána Okresním soudem Plzeň-město v řízení vedeném pod sp. zn. 32 T 104/2018, které se dopustil od léta do října 2016, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, potvrzeném usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2020, sp. zn. 8 To 18/2020.

18. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1 tohoto ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Povahu odsuzujícího rozsudku má i trestní příkaz, u kterého je nutné zohlednit okamžik doručení (srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 41/2014 Sb. rozh. tr.).

19. Soud prvního stupně proto postupoval v zásadě správně, pokud uložil svým rozsudkem ze dne 5. 11. 2019 obviněnému souhrnný trest. Důvodně totiž dovodil souběh jeho nyní projednávané trestné činnosti (ze září 2014) s trestnou činností, o níž rozhodl Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016 (které se dopustil v říjnu až v prosinci 2013). Současně nepřehlédl, že již tímto naposled zmíněným rozhodnutím byl obviněnému ukládán souhrnný trest, a to pro souběh s trestnou činností, kterou byl shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, doručeným obviněnému 13. 1. 2016, jenž nabyl právní moci dne 22. 1. 2016. To značí, že vztah souběhu, daný mezi trestnými činnostmi projednávanými v uvedených třech věcech, byl následně přerušen doručením předmětného trestního příkazu dne 13. 1. 2016. V bodu 13 odůvodnění svého rozsudku k tomu prvostupňový soud výslovně konstatoval, že jelikož se obviněný dopustil trestné činnosti projednávané v této trestní věci předtím, než mu byl za jeho jiný trestný čin doručen dne 13. 1. 2016 trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, jehož výrok o trestu byl zrušen souhrnným trestem z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, bylo nutno ukládat souhrnný trest.

20. Pokud se obviněný v dovolání domáhal, aby do vztahu souběhu bylo zahrnuto i jeho deliktní jednání z léta až října 2016 (tedy, kterého se dopustil po 13. 1. 2016), projednávané ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 104/2018, nebylo možné mu přisvědčit.

21. Nejvyšší soud proto konstatuje, že vztahy souběhu mezi trestnými činnostmi obviněného, projednávanými v různých řízeních, resp. neexistence tohoto vztahu, byly v této věci dovozeny správně a v souladu se zákonem, což v zásadě platí i pro následně uložený souhrnný trest (v tom smyslu, na jaká jednání obviněného se vztahuje).

22. Nicméně v širších souvislostech, ovšem stále v rámci dovolací argumentace obviněného, která napadala vyhodnocení vztahů souběhu, je současně nutné doplnit, že soud prvního stupně nezohlednil závěry soudní praxe (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010, publikované pod č. 48/2010 Sb. rozh. tr.), podle kterého jestliže soud znovu ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu. V odůvodnění tohoto stanoviska Nejvyšší soud uvedl, že zrušením výroku o trestu pouze v posledním dřívějším rozsudku by zůstal nedotčen výrok o trestu v jemu předcházejícím rozsudku, jehož platnost by se tím obnovila, takže by zde byl vedle sebe jednak nový výrok o uloženém dalším souhrnném trestu a jednak původní výrok o trestu, jehož právní moc byla obnovena (tj. tento výrok tzv. „obživl“) zrušením předchozího výroku o uložení souhrnného trestu. To by byla z hlediska právní jistoty nežádoucí situace, proto je třeba jednoznačně vyjádřit, že nově ukládaný souhrnný trest se týká celého souboru sbíhající se trestné činnosti téhož pachatele, a je nezbytné tak učinit i tím, že soud ukládající (další) souhrnný trest výslovně zruší všechny výroky o trestech obsažené ve všech dřívějších rozsudcích, které se vztahují k tomuto celému souhrnu sbíhající se trestné činnosti téhož pachatele.

23. Okresní soud Plzeň-město takto nepostupoval, neboť v rámci výroku o trestu zrušil pouze výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, a další vztah souběhu (k trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015) zmínil jen v odůvodnění. Nejednoznačnost zmíněného postupu a absence právní jistoty se pak projevila již v usnesení Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího, jenž v odůvodnění uvedl, že pokud jde o výrok o trestu, že okresní soud správně ukládal trest souhrnný, a to k rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017 (viz bod 5.). Jinak řečeno, trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, se již v jeho přezkumných úvahách ani nepromítl, přičemž i v dalším odůvodnění konstatoval jenom vztahy k řízením vedeným Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 4/2018, sp. zn. 5 T 46/2016 a sp. zn. 32 T 104/2018.

24. Nejvyšší soud proto shrnuje, že byť nejméně soud prvního stupně vyhodnotil vztahy souběhu mezi jím projednávanou trestnou činností obviněného a jeho trestnými činnostmi dalšími v podstatě správně, nesprávně je následně promítl do navazujících postupů, resp. do výroků svého rozhodnutí, které zjištěné vztahy plně nevyjádřily. Uvedené pochybení v konečném důsledku naplnilo uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť nikoli přímo tím způsobem, jak tvrdil obviněný v dovolání, přesto ve shodném smyslu a zejména v jeho neprospěch, neboť formálně pravomocný stav věci dovozuje vztah souběhu pro menší okruh věcí, než tomu skutečně je.

25. Proto bylo nutné dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušit, stejně jako všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Postačilo zrušení právě jen tohoto usnesení, neboť vada měla a mohla být zjištěna a napravena v odvolacím řízení. Krajskému soudu v Plzni pak Nejvyšší soud přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

26. Věc se nyní vrací Krajskému soudu v Plzni, jehož úkolem bude znovu projednat odvolání obviněného, za vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 2 tr. ř.), a poté znovu ve věci rozhodnout.

27. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě, přičemž se nepoužijí ustanovení o vazebním zasedání. Nejvyšší soud ověřil, že obviněný prozatím vykonává trest odnětí svobody, uložený v řízení vedeném Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 46/2016, proto ve smyslu citovaného ustanovení postupováno nebylo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 10. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel