7 Td 6/2020Usnesení NS ze dne 12.02.2020

7 Td 6/2020-2950

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 2. 2020 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného J. S., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 155/2015, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci v řízení o povolení obnovy trestního řízení takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kolíně neodnímá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 1 T 155/2015 (č. l. 2255 tr. spisu), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 11 To 42/2017 (č. l. 2404 tr. spisu), byl obviněný J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle 283 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku k § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (organizátor). Za tento trestný čin mu byl uložen trest. Uvedenými rozsudky bylo rozhodnuto o vině a trestu u dalších obviněných.

2. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný J. S. dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1195/2017, bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

3. Dne 11. 3. 2019 (č. l. 2760 a násl. tr. spisu) bylo Okresnímu soudu v Kolíně doručeno podání obviněného nazvané jako „Návrh na povolení obnovy řízení“. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 1 T 155/2015 (č. l. 2794 tr. spisu), byla podle § 283 písm. d) tr. ř. žádost obviněného o povolení obnovy řízení zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 12 To 182/2019 (č. l. 2856 tr. spisu), bylo podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušeno a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

4. Dne 2. 8. 2019 (č. l. 2879 tr. spisu) podal obviněný u Okresního soudu v Kolíně návrh na odnětí věci Okresnímu soudu v Kolíně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 11 Ntd 5/2019, bylo rozhodnuto, že podle § 25 tr. ř. se věc obviněného J. S. Okresnímu soudu v Kolíně neodnímá.

5. Podáním ze dne 24. 11. 2019 (které bylo Okresnímu soudu v Kolíně doručeno dne 13. 12. 2019; č. l. 2926 tr. spisu), učinil obviněný v pořadí druhý návrh na delegaci ve fázi řízení o povolení obnovy řízení. V něm uvedl, že u Okresního soudu v Kolíně je ve věci sp. zn. 1 T 155/2015 podán návrh na povolení obnovy řízení. V tomto řízení se podle obviněného prokáže jeho nižší nebezpečnost pro společnost z důvodu prokázání nevěrohodnosti korunních svědků obžaloby. Podle obviněného je údajně nesporné, že se státní zástupce ve věci činný provinil, pokud po právní moci nezahájil úkony vedoucí k zahájení trestního stíhání svědka L. H., M. S. a dalších osob, jež soud vyslýchal za účasti státní zástupkyně. Z uvedeného je podle obviněného zjevné, že státní zástupkyně chybovala záměrně, aby udržela obžalobu proti jeho osobě v rovině věrohodnosti. Stejně tak chybně se podle obviněného zachoval i ve věci činný soudce, jemuž je nyní věc přidělena i k rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení, který, ačkoli jde o osobu znalou trestního práva, nedal podnět k příslušným úkonům podle trestního řádu. Obviněný předeslal, že na obě uvedené složky do konce roku 2019 podá návrhy na kárné provinění. Obviněný očekává, že dojde k důvodnému potrestání příslušných osob. Z výše uvedeného podle obviněného plyne důvodnost jeho delegačního návrhu, neboť Okresní soud v Kolíně nelze podle něj považovat za nepodjatý soud. Podle obviněného nebylo dále zohledněno, že celá trestní věc byla celoplošně ve velkém rozsahu medializována, ze strany veřejnosti byl na soud vyvíjen velký tlak, v důsledku čehož mu byl soudem i přes značné nedostatky v dokazování uložen zcela exemplární trest při horní hranici trestní sazby. V tom spatřuje obviněný důležitý důvod pro postup podle § 25 tr. ř. Obviněný na závěr uvedl, že se dovolává pouze jediného, aby o jeho návrhu na povolení obnovy řízení rozhodoval soud, který lze jednoznačně považovat za nestranný. Takovým soudem je podle obviněného Městský soud v Brně, neboť u tohoto soudu obviněný dosud neměl žádné řízení ani civilní ani trestní. Žádá proto Nejvyšší soud, aby věc odňal Okresnímu soudu v Kolíně a přikázal ji Městskému soudu v Brně.

6. Nejvyššímu soudu byl dne 20. 1. 2020 Okresním soudem v Kolíně předložen trestní spis 1 T 155/2015 k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

7. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

8. Podle § 281 odst. 2 tr. ř. o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo m. j. pravomocným rozsudkem, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tímto soudem je v této trestní věci Okresní soud v Kolíně. V tomto stadiu řízení (po zrušení usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 1 T 155/2015, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 12 To 182/2019) jde již o druhý návrh obviněného na delegaci (o prvním návrhu na delegaci rozhodoval Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 11 Ntd 5/2019, a nevyhověl mu).

9. Pokud jde o návrh na delegaci předložený Nejvyššímu soudu, obviněný v něm vyjádřil svou nedůvěru ve spravedlivé, nestranné a objektivní rozhodování celého Okresního soudu v Kolíně o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Poukázal na údajné pochybení orgánů činných v trestním řízení (státního zástupce a soudce), když nezahájily úkony vedoucí k trestnímu stíhání osob uvedených obviněným (svědci obžaloby), ačkoli podle obviněného byly důvody pro takový postup. Obviněný předeslal, že pro uvedené pochybení podá podnět k zahájení kárného řízení, na základě něhož podle něj dojde k potrestání státního zástupce i soudce ve věci činného. Obviněný dále poukázal na medializaci jeho případu a údajný tlak veřejnosti na okresní soud a má za to, že právě pod tlakem veřejnosti mu byl uložen exemplární trest. Obviněný navrhuje odnětí věci příslušnému soudu za účelem rozhodnutí o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, když z uvedených důvodů žádný ze soudců Okresního soudu v Kolíně není schopen v jeho věci nestranně a objektivně rozhodnout. Nejvyšší soud však v argumentech obviněného neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je postup podle § 25 tr. ř.

10. Je zjevné, že obviněný své přesvědčení o neschopnosti všech soudců okresního soudu nestranně rozhodnout o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, postavil na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti jeho osobě (zejména na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů – resp. věrohodnosti svědeckých výpovědí – soudy) a na svém nesouhlasu s uloženým trestem. Skutečnost, zda se obviněný subjektivně domnívá, že proti určitým osobám mělo být zahájeno trestní stíhání, nemůže být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř., jakož ani spekulace obviněného, s jakým závěrem skončí případné kárné řízení, které svým podnětem hodlá zahájit.

11. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V obecné rovině Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého soudu; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013]. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997).

12. Ani skutečnost, že trestná činnost určitého typu vyvolala pozornost médií, není neobvyklá a výjimečná. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle § 25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médií i s celostátní působností, jak tomu bylo i v tomto případě (televize, internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout. Nelze akceptovat argument obviněného, že pod tlakem veřejnosti došlo k jeho exemplárnímu potrestání. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům, ať již ze strany orgánů místní samosprávy, tak ze strany médií, atd.

13. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

14. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 2. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu