7 Nd 221/2001Usnesení NS ze dne 22.08.2001

7 Nd 221/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2001 v trestní věci obviněného J. V., rozeného G., pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 205/98, o návrhu na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. řádu se návrh zamítáa věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 n e o d n í m á .

Odůvodnění:

Dne 2. 11. 1998 podal státní zástupce obvodního státního zastupitelství u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněné J. V., roz. G. a P. R. D. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., kterého se podle obžaloby dopustili oba obvinění jako spolupachatelé tím, že oba dva společně dne 23. 8. 1997 v době kolem 23.00 hod. v P., v zábavním podniku C. B. fyzicky napadli přítomné osoby, konkrétně M. P., D. M., O. Č. a M. H., a to tak, že převrhli stůl v podniku, přítomným vyhrožovali, že uvidí a že je zastřelí, pokud údajně nevrátí P. R. D. částku ve výši 650 DEM, dále J. V. udeřil D. M. do obličeje tak, že poškozenému byla způsobena tržná ranka na hlavě, P. R. D. ukazoval nůž a poté fackoval a mlátil pěstí do hlavy M. H.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 2 T 205/98, byla podle § 23 odst. 1 tr. řádu vyloučena trestní věc obviněného P. R. D. ze společného řízení s tím, že u tohoto obviněného připadá v úvahu postup podle § 383b tr. řádu, to jest odevzdání jeho trestní věci do Bulharské republiky.

Přípisem ze dne 6. 8. 2001 předložil samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 trestní věc obviněného J. V. Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem na postup podle § 25 tr. řádu, tj. odejmutí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a její přikázání k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil samosoudce tím, že mimo hlavní líčení bylo zjištěno, že obviněný J. V. je vazebně stíhán v trestním řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 7 T 146/2001, kdy na něho byla podána obžaloba pro trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin podílnictví podle § 252 tr. zák. V této trestní věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 4. 9. 2001, přičemž obviněný J. V. je nyní umístěn ve vazební věznici Brno - Bohunice a příslušná předsedkyně senátu odmítla dát souhlas s eskortou obviněného k hlavnímu líčení u Obvodního soudu pro Prahu 4, které se má konat dne 24. 8. 2001.

Na obviněného J. V. tak byly podány dvě obžaloby, a to pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. u Obvodního soudu pro Prahu 4 a pro trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin podílnictví podle § 252 tr. zák. u Městského soudu v Brně. Obě obžaloby tedy byly podány u soudu téhož druhu a stupně, přičemž pro nejpřísněji trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byla obžaloba podána u Městského soudu v Brně. Obviněný je vazebně stíhán ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 7 T 146/2001 a nachází se v současné době ve věznici Brno - Bohunice. V žádné z obou trestních věcí doposud nebylo zahájeno dokazování a v případě, že by nadále byla vedena dvě samostatná trestní řízení, bylo by nutné obviněnému ukládat souhrnný trest za předpokladu, že by byl v obou těchto věcech uznán vinným. Ze všech těchto důvodů proto podal samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na odnětí a přikázání věci Městskému soudu v Brně ve smyslu § 25 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky zevrubně přezkoumal veškerý předložený spisový materiál, zvážil návrh procesního postupu podle § 25 tr. řádu a shledal, že v posuzovaném případě nejsou zákonné podmínky pro odnětí a přikázání věci splněny.

Třeba předeslat, že pokud jde o věcnou příslušnost, podle § 16 tr. řádu koná trestní řízení v prvním stupni, jestliže platný trestní řád nestanoví něco jiného, zásadně okresní soud. Krajský soud koná ve smyslu § 17 věta první tr. řádu v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let anebo pokud je za ně možno uložit výjimečný trest. Trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., pro který byla na obviněného J. V. podána u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžaloba, je ohrožen trestní sazbou až do tří let trestu odnětí svobody a věcná příslušnost okresního, resp. obvodního soudu je tudíž dána, přičemž ustanovením § 314a odst. 1 tr. řádu je založena příslušnost samosoudce tohoto soudu.

Totéž platí o věcné příslušnosti Městského soudu v Brně, resp. samosoudce tohoto soudu, přičemž rozpětí trestní sazby, uvedené v § 248 odst. 2 tr. zák., skutečně stanovením dolní hranice této sazby trestu odnětí svobody ve výši šesti měsíců při shodné horní hranici sazby skutečně činí tento trestný čin nejtěžším, resp. nejpřísněji trestným.

Ve smyslu § 20 odst. 1 tr. řádu se koná o všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, společné řízení, přičemž podle § 21 odst. 2 tr. řádu koná společné řízení ten soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud podle § 23 odst. 3 tr. řádu spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby, citované ustanovení trestního řádu však předpokládá, že samostatné obžaloby byly podány k témuž soudu.

Jestliže však byly na téhož obviněného podány dvě nebo více obžalob u různých soudů téhož druhu a stupně, jako v tomto případě, a nevede se o nich dosud společné řízení, nelze posuzovat místní příslušnost soudů podle § 21 odst. 2 tr. řádu, ale každý soud posuzuje otázku své místní příslušnosti podle § 18 tr. řádu. Jsou-li v takovém případě podmínky pro konání společného řízení, lze dosáhnout spojení věcí podle § 23 odst. 3 tr. řádu jedině tehdy, pokud předtím budou věci ostatním soudům postupem podle § 25 tr. řádu odňaty a přikázány jednomu soudu (srov. též č. 2/1983 Sb. rozh. trest.).

Pokud jde o místní příslušnost, podle § 18 odst. 1 tr. řádu koná trestní řízení především ten soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Teprve tehdy, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení podle § 18 odst. 2 věta před středníkem tr. řádu řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, přičemž tato tři kritéria jsou postavena naroveň. Konečně, nedají-li se místa alternativně, byť taxativně uvedená v ust. § 18 odst. 2 tr. řádu zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení podle § 18 odst. 2 věta za středníkem tr. řádu ten soud, v jehož obvodu vyšel čin najevo.

Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4, u kterého byla obžaloba státním zástupcem podána, ostatně svoji věcnou či místní nepříslušnost nenamítá, domáhá se však právě procesního postupu podle § 25 tr. řádu.

V obdobných případech, pokud je využit fakultativní procesní postup podle § 25 tr. řádu, bývají předmětné trestní věci vskutku zpravidla přikázány soudu, který by v případě společné obžaloby byl příslušný konat společné řízení podle ustanovení § 21 odst. 2, resp. § 22 tr. řádu. Nelze však pominout, že podle § 25 tr. řádu může být věc věcně a místně příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně výhradně z důležitých důvodů.

Citované ustanovení trestního řádu je proto na místě především vnímat z pohledu ustanovení článku 38 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Zákon stanovil tuto příslušnost výslovně tak, že je zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána a přidělována soudu jinému, je nutno chápat jako postup nestandardní a zcela výjimečný (srov. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 90/95).

Ustanovení § 25 tr. řádu tudíž skýtá zákonný podklad pro fakultativní procesní postup, který je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, což znamená, že důležité důvody ve smyslu tohoto ustanovení řádu musí mít charakter evidentní výjimečnosti. V posuzovaném případě však tomu tak není.

Již samotná zákonná dikce, zakotvená v ustanovení § 23 odst. 3 tr. řádu, svědčí o tom, že konání společného řízení v případě podání dvou nebo více obžalob, a to dokonce u téhož soudu, je fakultativní. V daném případě navíc bylo naplnění formálních důvodů pro konání společného řízení z nemalé části zapříčiněno váhavým a nedůsledným postupem Obvodního soudu pro Prahu 4, který nejen, že nebyl schopen za více než dva a půl roku od nápadu věci rozhodnout o podané obžalobě, ale dokonce v této trestní věci až dosud ani nezahájil dokazování.

Zejména ovšem musel Nejvyšší soud vycházet z toho, že základním předpokladem pro správné rozhodnutí soudu je požadavek náležitého objasnění věci. Způsob obhajoby obviněného J. V. v této trestní věci přitom nevylučuje ani tu eventualitu, že v dalším průběhu řízení bude nezbytné doplnit dokazování dalšími důkazy bezprostředně spjatými právě s místem, kde ke stíhané trestné činnosti mělo podle obžaloby dojít, včetně případných osobních výslechů dalších svědků, a přehlédnout nelze ani významnou skutečnost, že právě u Obvodního soudu pro Prahu 4 je až doposud samostatně vedeno trestní řízení proti spoluobviněnému P. R. D., který se měl stíhané trestné činnosti dopustit ve spolupachatelství s obviněným J. V.

Z uvedeného je tudíž zřejmé, že odnětí a přikázání věci nelze přesvědčivě odůvodnit relevantními skutečnostmi, které by vykazovaly charakter důležitých důvodů ve smyslu § 25 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 neodnímá. V dalším řízení bude muset tento obvodní soud samozřejmě věnovat náležitou pozornost tomu, zda nepřichází v úvahu postup podle § 35 odst. 2 tr. zák., resp. podle § 37 tr. zák.

Což platí i na adresu Městského soudu v Brně v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 7 T 146/2001.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 22. srpna 2001

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák